First Department

4. Home (Harry)

Sedím ve své pracovně a marně přemýšlím jak jsem se dostal do téhle situace. Nabídl jsem Tomlinsonovi bydlení u sebe.
Jenže když jsem ho to ráno zastihl spát v kanceláři, zželelo se mi ho.
Celý den vypadal mimo a když jsem na večer odcházel z práce našel jsem ho na lavičce jak kouří a viditelně brečí. Jeho ramena se otřásala. Nevydržel jsem to. Nějákým způsobem mě těšilo, když souhlasil.

Teď momentalně si vybaluje v pokoji. Mám chuť se mu nabídnout jako pomoc. Ale zároveň nechci působyt vlezle. Raději se odeberu do kuchyňě připravit něco k večeři.
V lednici mám poslední kus kuřecích prsou, a ve skříňce najdu pytlík rýže. Kuřecí prso nakrájím na tenké proužky, orestuji s cibulkou a posledním zbytkem mražené zeleniny. Rýži si dám vařit do rýžovaru. Nic moc večeře, ale bude muset stačit.
Měl bych jet nakoupit. Za poslední týdny jsem vyjedl poslední zásoby.
Když mám hotovo nandám to na dva talíře a jdu pro Louise.
Klepnu na jeho dveře a počkám na vyzvání.
,,Dále."
Vejdu a spatřím Louise v šedých teplákách a bílém upnutém triku.
,,Udělal jsem něco k večeři, chceš to hned nebo ti to dám do lednice?"
Jeho pohled je plný překvapení.
,,Rád si dám! Zapoměl jsem si nakoupit. Na tohle nejsem zvyklý. Děkuji."
Podívá se na mě s vděkem.
,,S tím si nedělej starosti. Vždycky se domluvíme. Jen zítra ráno musíme na snídani ven. Nic tu teď nemám."
Pomalu spolu kráčíme do kuchyně.
,,Nebude ti vadit, když budu občas hrát na kytaru?"
Zeptá se tiše Louis.
,,Ty hraješ? Rád si to poslechnu. Hudba mě baví. Mám tu piáno a občas na něj taky hraju. Takže si brnkej jak chceš."
Usměju se na něj.
Nevím co to semnou je. Na lidi se nesměju. Ale s Louisem je to jiné. Uvolněné.

****

Dny plynuly jako voda. My s Louisem jsme se celkem sžili.
Nakonec jsem rád, že tu je. V domě je trochu víc živo, a mám parťáka na běh a posilování. Čas od času ho slyším z ložnice jak hraje na kytaru.
Tóny nepoznávám. Možná, že sám něco složil.
Melodie se mi hodně líbí. Ale neptám se. Nechci aby si myslel, že ho tu neustále pozoruji.
Což dělám, ale snažím se nedělat to nápadně.

Chystám se právě do bazénu, dát si pár temp abych neztrácel kondici. Když mi na lince začne vrnět mobil.
Vezmu ho do ruky a vidím jméno volajícího.
Je to Nick.
Od mého uklouznutí s ním, se snaží furt abych mu znova podlehl. Je to otravné. Už k němu dávno nic necítím, a ten večer to bylo prostě uklouznutí. On to neakceptuje. Nechce přiznat, že my dva už jsme dávno skončili jako pár. To on to vzdal a odešel.
Povzdechnu si a mobil položím zpět na poličku. Vydám se do mého bazénu. Když vejdu do místnosti spatřím Louise, který si sundavá triko a dává na obdiv jeho hruď.
Nemůžu si pomoct, ale musím zírat.
Jeho hruď je taky potetovaná, a tak lákavá.
Rychle zatřesu hlavou abych si přestal představovat to co se mi v hlavě rojilo, nebo by taky mohl nastat problém v mých kalhotech.
Odkašlu si abych na sebe upozornil a Louis se mě zbytečně nelekl.
,,Umm, Harry! Nevadí když si trochu zaplavu?"
Zeptá se jakmile mě spatří.
,,Nevadí. Taky si jdu potrénovat."
Usměji se na něj a sundavám své oblečení.
Cítím jeho pohled, který klouže po mé kůži.

V bazéně si to celkem užijem. Nejdřív volně plaveme vedle sebe. Pak si dáme závody. Nakonec blbneme jako malé děti.
S ním člověk opravdu zapomene na to kolik mu je.
Snažíme se jeden druhého potopit. Jsem silnější, takže pod hladinou dost často skončí Louis.
Líbí se mi být mu nablízko, tak hezky se směje.
Při jednom jeho pokusu mě potopit, sjede rukou po mých zádech až na můj zadek. Tiše vydechnu, vzdálím se od doteku co nejrychleji.
Cítím pnutí v plavkách. Nechci aby si myslel, že jsem úchyl, kterého vzruší každý dotek. Jen jeho přítomnost a to jak na mě on sám působý a jak vypadá. Momentálně mám v sobě zmatek. A nechci ho do toho pléct. Nedávno mu zavraždily přítele.
Po tomhle uvědomění, doplavu k okraji a vylezu z bazénu.
,,Musím jít, slíbil jsem ješě návštěvu Tomovi."
Řeknu první věc co mě napadne a zmizím.

Nechtěl jsem mu lhát, tak teď kráčím k nejbližšímu obchoďáku. Aspoň nakoupím.
Obchod je plný lidí.
Jako obvykle vemu košík a jedu mezi regály. Prvně vezmu ovoce a zeleninu. Do ruky se mi dostane avokádo, první na koho si vzpomenu je Louis a jeho obličej, když jsem mu naservíroval dýňový chléb s avokádem a ztraceným vejcem. Nemá rád avokádo.
Položím jej zpět, a do vozíku naskládám rajčata, okurku, papriky. Pokračuji dál k pultu, kde vemu šunku na snídani, slaninu a máslo. Zaseknu se u piva. Vím že Louis rád popíjí u fotbalu. Naučil jsem se dívat s ním. Sice té hře stále nerozumím, ale baví mě ho pozorovat.
Vezmu tedy šest piv.
Ještě maso na večeři a vyražím k pokladně.

S nákupem pomalu kráčím domu.
Dům se zdá být prázdný, než dojdu do kuchyně. Zaslechnu z obýváku jak Louis s někým hovoří. Né, že bych chtěl odposlouchávat, ale padne mé jméno. To mě zaujme.

,,Ne mami, Harry je můj kolega a spolubydlící. Nemusíš sem jezdit. Máte s Danem práce dost.
Ano. Přijedu jak to bude možné.
Taky tě mám rád. Ahoj."
Jeho hlas zní tak něžně, když mluví se svou maminkou.

Chvíli potom co to položí vejdu do kuchyně.
Louis sedí u stolu a popijí z hrnečku. Vypadá u toho božsky. Zaráží mě jak se mé myšlenky přeměnují. Dřív bych si sice všimnul krásného chlapa, ale nevěnoval bych mu tolik času v myšlenkách. Od doby co znám Louise, má mysl nepřestala nad ním přemýšlet.
,,Jak bylo u Toma?"
Vyruší mě jeho hlas.
,,Nakonec musel odjet s manželkou pryč, tak jsem skočil nakoupit."
Odpovím mu a začnu nákup vyskládávat.
Louis vstane a začne mi pomáhat.
,,Harry, myslíš že by mi James dal volno, aspoň na pár dní? Potřebuji si něco zařídit."
Obrátí se na mě se zeleninou v ruce.
Jeho oči jsou průzračně modré.
To je další věc které jsem si na něm všiml. Jeho barva očí, pokaždé vypadá trochu jinak, každá emoce kterou prožívá mu je vidět v očí.
,,Myslím si, že ti volno dá. Momentálně nic nového nemáme."
Usměje se na mě a v očích se mu odrazí jiskra.
,,V tom případě mu jdu zavolat. Díky."
Odloží zeleninu do lednice a vydá se pryč z místnosti.
Zaraženě stojím s nákupem v ruce a dívám se na dveře kterými vyšel.
Tenhle chlap mě okouzluje čím dál víc, a já nevím jak to zarazit.
Možná je dobře že na pár dní vypadne. Potřebuji si srovnat myšlenky. Nesmím po něm toužit. I kdybych sebe víc chtěl, je teď zranitelný.
🍁🍁🍁🍁

Ahoj přeji krásnou podzimní Neděli.
Konečně jsem se tak něják vzpamatovala z koncertu Louise v Praze, a začala jsem fungovat. Dnešní kapitola je krátká. Ale snad Vás i tak potěší.