First Department

3. Where do broken hearts go? (Louis)

Tohle je zlý sen. Stejný který mě provázel v Doncesteru.
Tam jsem měl při sobě ale Jordana.
Teď už nemám skoro nikoho.
Byl pro mě vším. Znal mě tak jako nikdo. Prošel si semnou tím peklem.
Teď je jednoduše mrtvej.

,,Loui, měl by ses najíst. Už je to tři dny co jsi jedl naposledy." Objeví se v pokoji pro hosty Liam.

Usadil jsem se prozatimě u nich. Nemohu jít do toho bungalovu. Měl bych tam jít, kvůli výslechu a udání co je v domě jinak.
Ale já to nedokážu. Je to příliš čerstvé.
Stačil mi výslech na stanici.
Vedl ho Styles.
Naštěstí.
Věděl jsem, že on pozná pravdu.
Taky jsem tušil, že budu podezřelí číslo jedna.
Styles mě překvapil tím, že to nerozmáznul po oddělení. Do složky k mému jménu uvedl, že jsem se do pozdního večera vyskytoval s ním na pracovišti. Tudíž jsem jako podezřelý vyloučen. Smrt Jordana byla stanavena mezi třetí až čtvrtou odpolední hodinou. Já domu dorazil kolem osmé.
Chápe mou situaci i to proč jsem Jordana uvedl jen jako spolubydlícího.

,,Nemám chuť Li. Pořád ho vidím na té posteli, všude je krev. Je mi z toho zle."

Odpovím mu potichu. Už ani nemám co brečet, mám pocit, že mé slzné kanálky vyschly.
,,Musíš něco sníst. Potřebuješ mít sílu. Je to těžký! Ale musíme se postavit na nohy a žít dál."
Zazní plačtivě, načež se Liamova tvář objeví předmnou.

Oči má zarudlé, vlasy mastné, a vypadá jak kdyby týden flámoval.
Uvědomím si, že nejsem sám. On i Zayn ztratili kamaráda. Měl bych se sebrat, a začít něco dělat. Minimálně dopadnout vraha.
Do teď jsem se dokázal jen utápět ve svém žalu.
Beztak se musím vrátit do práce, jestli nechci aby se profláklo, že jsem gay.

Nakloním se k Liamovi a obejmu ho. Což ho překvapí, a málem přepadne na zem. Přitáhnu si ho blíž do náruče.
,,Najdu toho kdo mu to udělal, a pošlu ho za mříže."
Řeknu mu vysíleně.
Liam mě ještě jednou stiskne v náruči. Oddálí se a stiskne mé rameno.
,,Zayn udělal ten svůj vývar. Pojď se trochu najíst."
Poprosí mě Liam.

Společně se zvedneme a jdeme do jídelny, kde čeká Zayn. Jen co mě spatří nalívá mi talíř polévky a nese ho ke stolu.
Byl jsem hlupák, když mě napadali myšlenky, že už nikoho nemám.
To jak se o mě Zayn s Liamem starají mi vhání nové slzy do očí. Musím být silný i pro ně. Nesmím to za žádnou cenu vzdát.
S touhle myšlenkou do sebe lžíci po lžíci dostávám polévku.
S každým dalším soustem si uvědomuji svůj hlad. Jak dlouho jsem ignoroval signály svého těla?
Cítím na sobě pohledy kluků, jen co do úst vložím poslední sousto, je u mě Zayn s hrncem a dolévá mi další porci. Hrnec odloží a přejde ke mě, s krabicí, kde jsou nějáké vitamíny. Nakonec vytáhne spolu s vitamínem C i prášek na spaní.
,,Dneska ti dáme jeden prášek, aby jsi usnul. Tvé tělo to potřebuje. Až dojíš polévku vem si ho."
Řekne mi a položí to i s plnou sklenicí vody přede mě.
,,Kdyby ses náhodou vzbudil a potřeboval bys společnost, víš kde spíme."
Pohladí mě po vlasech, načež se zvedne a s Liamem odchází pryč.
Dojím druhou porci polévky a poslušně spolknu prášky.
Unaveně dojdu do ložnice. Jen co se má tvář dotkne polštáře usínám.

****

Sedím v smuteční síni. Jsem sám. Všechny jsem poslal už pryč. Potřeboval jsem se rozloučit.
Zem je tu pokrytá kytkami, které sem lidé nanosili.
O rakev jsou zapřené věnce s kondolencí. Nemám sílu číst co tam je. Zvednu své unavené tělo, a přejdu k rakvi. Sáhnu do kapsy a vyndám prsten, měl jsem ho schovaný týdny u ponožek. Chtěl jsem Jordana požádat o ruku.
Jen co se zapracuji na nové stanici.
Je jasné, že tohle už nestihnu. Ale prsten bude vždycky pro něj. Vybral jsem takový, který se k němu hodil. S vyrytým datem naší velké noci.
,,Sbohem Jordi, vždycky budeš v mém srdci."
Zašeptám k rakvi, prsten na ní položím. Pomalu vycházím ze síně.