Jeden pohled

5. Kapitola

Draco
Je čas večeře, a tak mířím do Velké síně. Nevšímám si okolí, dojdu ke zmiozelskému stolu a sednu si, když v tom se podívám před sebe a spatřím ji.

Seděla a koukala do prázdna, když přišli její kamarádi, tak se začala usmívat, ale já znal tuhle přetvářku až moc dobře. Viděl jsem tu bolest kterou se snaží skrýt.

Hermiona
Seděla jsem na večeři, myšlenkami úplně mimo. Když vstoupili moji přátelé, tak jsem se na ně usmála a pokračovala v jídle. Ale hned mě přešla chuť jakmile jsem spatřila Ronalda. Sedli si naproti mě, on a Levandule. Po asi stopadesátým oslovení Lolánku, jsem to už nevydržela a odešla.

Potřebovala jsem být sama, a tak jsem vyrazila na astronomickou věž. Sedla jsem si na zem, nohy spustila dolů a pozorovala hvězdy. Když v tom si vedle mě někdo sedl.

Draco
Šel jsem na astronomickou věž, potřeboval jsem být sám. Vyšel jsem schody a uviděl ji. Seděla a dívala se na hvězdy. Tentokrát jsem se rozhodl, neodejdu zbaběle pryč jako ráno a vydal jsem se k ní.

Sedl jsem si, ona se lekla, a pak se na mě dívala pohledem co tu děláš!? Já místo odpovědi koukal do těch jejích hnědých ubrečených očí a nemohl jsem se odtrhnout. Ona ale taky neuhla pohledem a dál se dívala do těch mích, bouřkových.

,,Proč brečíš?" Nic, neodpověděla. Tak jsem se díval na hvězdy a čekal co bude dál. ,,Co se staráš Malfoy?" ozvalo se na jednou vedle mě. ,,Ani sám nevím, tak stalo se něco?". ,,Nic vážného." a dál tupě zírala před sebe. ,,A proto chodíš od rána jako dělo bez duše?" ,,Nemám jediný důvod proč to říkat zrovna tobě." měla pravdu proč by o svých problémech měla mluvit se svým nepřítelem. No možná právě proto.
,,Ron..." ozvalo se po chvíli mlčení. ,,Ublížil ti!?" zeptal jsem s až moc nápadným hněvem. ,,Ne to ne, jen on začal chodit s Levandulí a mě to nějak vzalo a ...." ,,Chápu." přerušil jsem ji. Bylo vidět že je pro ni těžké o tom mluvit, ale byla vidět i úleva po tom co to někomu řekla. I když jsem byl ten někdo já. ,,Máš na lepší." podíval jsem se na ni a usmál se a ona mi úsměv opětovala.

,,Promiň. Omlouvám se za vše co jsem ti kdy udělal." ani nevím kde se to ve mě vzalo, já a omluvit se Grangerové!? ,,Myslíš, že by jsi mi mohla někdy odpustit?". Koukala na mě nevěřícným pohledem a mlčela. Pak se ale nadechla a řekla ,,možná, jednou možná ano Malfoy". Usmál jsem se a zvedl oči k obloze.