Akademické Aféry [MINSUNG]

-16-

Ráno jsem se probudil a vedle mě bylo prázdné místo. Při vzpomínce na předešlý večer mi lehce zašimralo v břiše a jemně jsem se začervenal. Nechce se mi věřit že se to vážně stalo, bohužel obal od kondomu na nočním stolku mi to potvrdil. Podíval jsem se na hodiny a už bylo po deváté. Rukou jsem přejel po prázdném místu na posteli a zjistil jsem že už je dávno studené. Minho musel odejít už před nějakou dobu. Vylezu z postele a obléknu na sebe tepláky a mikinu.

"Dobré ráno." Pozdravím tetu a Nari, které právě snídají. "Kde jsou ostatní." "Strejda ještě spí a tvoji rodiče jeli za babičkou aby ji na štědrý večer přivezli." "A Minho?" "Ten si šel prý zaběhat, ale už to budou asi dvě hodiny." "Zaběhat?" Podívám se na tetu udiveně, nevěděl jsem že chodí běhat. Vezmu si mobil a zkusím mu zavolat. Nebere to.

"Jisungu kam jdeš?" Zavolá na mě teta když si obléknu boty a bundu. "Neboj hned jsem zpět." Houknu na ni a zabouchnu za sebou dveře. Vyběhnu ven na ulici a vydám se směr křižovatka, která je na konci ulice. Naše ulice je naštěstí slepá, takže nemuším řešit kudy se asi Minho vydal. Ovšem tohle nemusím řešit jen chvilku, dokuď nedorazím na křižovatku. Zastavím se a zmateně se rozhlížím okolo sebe. Na druhé straně ulice jsem zahlédl povědomého člověka, vypadal jako Minho. "Minho!" Zavolal jsem na něj, neotáčel se a dál pokračoval chůzí dál ode mě. Chtěl jsem vykročit do silnice, ale někdo mě zatáhl zpět na chodník. "Dávej pozor." Řekne mi Minho s vystrašeným výrazem. "Minho." Oddechnu si úlevou že jsem ho našel. "Co tady děláš?" "Hledal jsem tě." "A proč?" "Nebral jsi mi telefon, a-a-a..." Zakoktám se, protože se mi kouká přímo do očí a já znervózním. "A co?" Pobaveně zvedne obočí a já znervózním ještě víc. " a bál jsem se že jsi na mě naštvaný ... po včerejšku... " Odmlčím se, pohled mám sklopený na své boty, nejsem dostatečně odvážný se na něj podívat. Nevím co si o včerejší noci mám myslet, znamenalo to něco nebo ne? Bude se s mnou Minho ještě bavit nebo bude dělat že mě nezná? Odjede pryč nebo tu zůstane do konce svátků? V hlavě mám tolik otázek, ale ani na jednu nechci slyšet odpověď ... až moc se bojím odmítnutí. Minho se narovnal v ramenou. "Budeš nemocný, měli bychom se vrátit, abys nenastydnul." Oznámí mi a jemně mě chytne za rukáv bundy a odtáhne domů.

"Dáš si čaj?" Zeptám se Minha, když se vrátíme domů. "Jedl jsi vůbec?" Doptám se ještě. "Nejedl a raději bych kávu." "Tak mám udělat vajíčka?" "Hmn..." Broukne Minho na souhlas a já začnu vyndávat věci z ledničky. Jsem nervózní, cítím se trapně. Nevím o čem si mám s Minhem povídat. Většinou, když jsem se s někým vyspal tak jsem alespoň tušil jestli to je něco vážného nebo ne. Jestli to bylo jen na jednu noc nebo to bude něco vážnějšího, ale došlo mi že o tomhle se Minho nikdy nezmínil. Co když nechce vážný vztah, nebo ani třeba není na kluky a jen to s mnou zkusil. Třeba má i holku nebo přítele, jen se o nich nikdy nezmínil. Došlo mi že o Minhovi vím málo věcí.

Najednou mi upadne na zem jedno vajec a já se toho leknu. Cítím jak mi pomalu začínají slzet oči. Minho k mně přistoupí a chytí mě za obě ruce. "Jisungu? V pohodě?" Zeptá se a já mu pohlédnu do očí. V ten moment už své slzy nezadržím a začnu plakat. Minho mě obejme a několik minut takhle zůstaneme. Najednou uslyším cvaknout zámek a přijít svoje rodiče. Minha od sebe odstrčím a rychle si utřu slzy. Další co slyším je už jen moje energetická babička, jdu ji hned přivítat a představím ji Minha. Mezitím se k nám přidá Nari, tetička i strýc. "Jisungu?! Co se tu stalo?" Zavolá na mě máma z kuchyně. "Jo.. omylem jsem upustil vajíčko." Nakouknu do kuchyně. "A uklízet to mám já?" "Hned to uklidím, promiň."

Uklidím tedy ten malý bordel, který jsem vytvořil a pokračuji v přípravě snídaně pro mě a Minha. Po chvilce s k mně přidá Minho a začne mi pomáhat. Bez mluvení si tak dovaříme snídani a pak si jí sníme u stolu kde sedí celá moje rodina a o něčem diskutují. Najednou se můj otec otočí k Minhovi. "Minho máš řidičák že?" Minho přikývne a otec pokračuje. "Tak to večer můžeš odvézt tady babičku zpět domů a my se můžeme napít." Otočí se na strýčka a dojde do kuchyně pro nějaký alkohol. "Však je teprve dopoledne." Pokárá je tetička, ale to je nezastaví. Minho se na mně podívá zmateným výrazem a já jen pokrčím rameny a pokračuji v jídlu.