My protector (Shinkami)

14. část

Minule jste četli:

,,Není to moje věc, ale s kým si byl venku?" Zeptal jsem se ho a sledoval ho jak jí. ,,Byl jsem s kamarádem Serem." Řekl a dál se věnoval polévce.

Doufám, že jenom kamarádem...

-------------------------------------------------------------

Denki:

Mile rád jsem snědl tu čínskou polívku. Je to jedno z jídel, které mi nejvíc chutná.

Time skip 22:00, protože nevím co bych psala-->

Už jsem se chystal jít na gauč, ale Shinso mě vzal za tryko a odtáhl k němu do ložnice. Doslova mě tam odtáhl. Lehl jsem si tedy na postel, ale úplně na kraj, protože jsem se cítil nekonfortně když jsem byl u něj tak blízko. ,,Nekoušu." Řekl Shinso a lehl si doprostřed. Připadalo mi trapné se k němu tolik přibližovat po tom co se stalo včera, ale přeci jenom jsem si lehl doprostředka. ,,Dobrou." Řekl Shinso a do vteřiny usl. Vypadal docela vyřízeně. ,,Dobrou noc." Řekl jsem i když jsem věděl, že už mě nejspíš neslyší.

Počkal jsem takových 10 minut a pak už jsem neodolal a pohladil ho po vlasech. Měl je tak hebké. Různě jsem mu ty vlasy hladil a masíroval. ,,Líbíse ti to?" Prohodil jsem zpíš jen tak a nečekal odpověď. ,,Mhm." Zamručel Shinso a já se lekl. Odskočil jsem zase na kraj postele a dělal, že nic. Shinso znepokojeně zamručel a přitáhl si mě do prostřed postele. ,,Proč se mě straníš?" Zašeptal mi do ucha, při čemž se mi rozlila husina po těle. ,,J-já a str-stranit s-se? Nikdy!" Řekl jsem a snažil se znít vážně. ,,Nejsem slepej a ani blbej abych nevěděl, že je něco špatně." Řekl Shinso trochu nevrle.

Nelíbylo se mi jak na ně promluvil. Byl opravdu vytočenej. ,,Promiň..." na nic jiného než na toto slovo jsem se nezmohl. Shinso si povzdechl a sednul si na postel. ,,Neomlouvej se, jen... udělal jsem něco špatně?" Zeptal se a podíval se na mě. Jeho pohled byl zlomený, jako kdybych v něm vzbudil jakousi naději a pak ji zničil. ,,Ne, jen... nevím jak se mám chovat a... to je jedno..." zaváhal jsem a utnul jsem se dřív než jsem se stačil ztrapnit. ,,Nevíš jak se máš chovat po včerejšku?" Zeptal se a otočil se zase ke mně zády. ,,Mhhh..." zabručel jsem na souhlas.

Chvíli bylo ticho, ale pak Shinso opět promluvil. ,,Jaký... pocity chováš ke mně?" Zeptal se. V tu chvíli jak vyslovil tu otázku, se mi srdce rozbušilo jako o závod. Nevěděl jsem ani proč, nebo možná trochu jo. Když se na mě podíváš mám pocit že se pod tvín pohledem rozteču. Když tě vidím šťastného, můj svět je hned veselejší. Chtěl bych být pro tebe něco víc... nevím jestli to je to co si myslím, že to je. Přehrával jsem si v hlavě. ,,Já... ani nevim." Řekl jsem a sednul si taky. Nohy jsem si přitáhl k sobě a hlavu zabořildo nich. ,,Myslíš, že... k-když ti řeknu moje pocity, tak... ti to pomůže?" Zeptal se Shinso s rozpaky. Nebylo to jasně vidět, ale i ten malej kousek jeho růžové tváře jsem viděl. ,,Asi..." Zašeptal jsem.

,,Fajn..." Povzdechl si Shinso a znovu se pořádně nadechl. ,,Od první chvíle co jsem tě potkal jsem si tě oblíbil jak nikoho jiného. Pro mě jsi byl už od toho prvního okamžiku co jsem tě viděl... výjimečný." Shinso se znovu hluboce nadechl. Už jenom to, že mi řekl něco takového ve mě probouzelo pocity které nikdy předtím. Moje srdce bylo jak o závod a moje tváře nabírali barvu růže. ,,S Monomou nám to už pak delší dobu neklapalo, ale pamatuji si na ten pocit kdy jsem věděl, že jsem se do něj zamyloval. Ten pocit jsem nikdy nezapomněl, ale časem jsem ten pocit k němu ztrácel a on ke mně také. Ten pocit... se, ale znovu oběvil." Řekl. V tu chvíli jsem sebou cukl. Má opět city k Monomovi? Jela my hlavou jedna a ta samá otázka. ,,Ale tentokrát... jsem ten pocit měl u někoho jiného." Řekl a trochu jsem si oddechl. Otočil jsem se na něj. ,,Ke komu?" Zeptal jsem se a vyčkával na odpověď.

Shinso se ke mě otočil též a odhalil své rudé tváře. ,,K tobě... Miluju tě Denki." Řekla Shinso a já v tu chvíli měl asi zástavu srdce.

Kirishima:

V momentální době jsem u Todorokiho. Je sice pozdě večer, ale on mi dovolil u něj přespat. V poslední době jsme se docela zblížily, byl mi oporou když jsem měl zlomené srdce. Teť to pro mě byl ten nejlepší kámoš, ale nebyli chvíle kdy bych si alespoň jednou nevzpomenul na Denkiho. Ty chvíle co jsme byli spolu a to jak jsme byli nerozluční kamarádi... myslím že jsem byl moc přecitlivělí a zachoval se jak idiot. Odmítnutí osoby, kterou člověk miluje se může stát každému... ne jen mně.

,,Chceš se podívat na film? Nebo si něco zahrát?" Zeptal se Todo a vytrhl mě z dumání. ,,Hmmm... co by jsi rád ty?" Zeptal jsem se a usmál se na něj. ,,Mě je to tak nějak jedno, ale dneska jsem docela mrtvej..." Řekl Todoroki a praštil sebou do postele. ,,To jseš vždycky." Řekl jsem a vysmál jsem se mu. ,,Ty jeden." Řekl, zvedl se a začal mě lechtat. Válel jsem se se slzami v očích po zemi i s Todem na mně, který mě lechtal.

,,D-dost!! To s-stačí!!" Smál jsem se až mě bolelo břicho. ,,Fajn." Řekl a přestal. ,,Jdem se koukat na film." Řekl a pomohl mi vztát. ,,Fajn a jakej?" Zeptal jsem se a s radostí přijal jeho pomocnou ruku. ,, To nechám na tobě." Řekl a šel si sednout i se mnou na gauč. ,,Tak třeba... hmmm." Zamyslel jsem se. ,,Co třeba Titanik?" Navrhl jsem. ,,Romantika? Tak fajn." Řekl Todo a našel to na netflixu. Sedl jsem si k němu blíž a sledovali film. Todo ještě pak na chvilku stopa film, aby nám došel pro pití a pro popcorn.

Film jsme si náramně užívali. Byla výborná atmosférá, ale na konci filmu jsem se zase rozbrečel. Todo si mě přisunul blíž k sobě a utěšoval mě. Byl jsem rád, že i když už nemám Debkiho tak mám aspoň jeho. Ale furt je tu i ta malá polovička která by zase chtěla Debkiho zpátky...

Já i Todo jsme udělali higienu a šli spát. ,,Dobrou noc žraločku." Zašeptal Todo. ,,Dobrou noc." Zašeptal v polospánku a hned usnul.

.
.
.
.
.
.
.
Pokračování příště-->

Omlouvám se že jsem nepsala asi takový 4 měsíce kapitolu, zkusím si udělat čas a aspoň jednu týdně vydat. Ve škole máme teť plno práce, takže nevím jak to budu zvládat. Do toho mám také přítelkyni a nechci ji zanedbat. Doufám že jsou tu ještě tací lidé co tuto fanfikci ještě čtou...

Zatím se mějte👋💛