DÍVKA KTERÁ VYROSTLA NA VESNICI S 4 PŘÁTELI Z KTERÝCH SE POTÉ STALA KAPELA (TOKIO HOTEL).PŘÍBĚH SE ODEHRÁVÁ V MINULOSTI KDY AVRIL POPISUJE JAK KAPELA VZNIKLA ATD... PAK DOJDE DO SOUČASNOSTI A DOSTANEME SE K JEJÍMU VZTAHU MEZI...
Ahoj jmenuji se Avril Lavinge. Je mi 18. Hraju v kapele tokio hotel. Určitě znáte. Dost jseme se proslavily. Je rok 2007 . Ale hodně se budem vracet do roků 2002 a 2003. To jsem se totiž poznala s klukama.
2002. 30.5 Jedu autem a prohlížím si svět za oknem. Moje tvář je bez úsměvu, je mi spíš do breku. Ale nedávám to znát. Auto které se hemží všemi možnými věcmi který sebou táhnem, táhnem je pryč od domova, daleko od Kanady.
Z mého smutného přemýšlení mě vytáhne mamka. "Neboj se , vím jak ti je stěhovala jsem se taky v tvém věku. Začátek bude těžký ale uvidíš bude dobře, třeba si najdeš kámoše a budete spolu chodit ven a dělat teenager věci". "Dobře". Odpověděla jsem jí a lehce se usmála. O kamarády mi tolik ani nešlo protože ani v Kanadě jsem neměla žádné přátele. Ale spíš o tátu. Před rokem a půl zemřel na rakovinu. Máma to těžce nesla. A chce se dostat co nejdál od našeho domova aby zapomněla. Ale já nechci zapomenout. Nejraději bych zůstala. Ale třeba se do Kanady vrátím. Doufám. Usnula jsem z mého přemýšlení.
"Avril už jsme tu". Probudila mě mamka. Rozhlédla jsem se kde to jsem. Opatrně jsem se narovnala a podívala se z okna. Naše auto stálo před docela krásnou chalupou. Celá dřevěná a zbarvená do hnědé barvy jako plot před chalupou. Za plotem byl menší dvorek. Mamka začala vykládat krabice. A nebyla sama pomáhala ji starší žena. "Avril pojď taky pomoct ". Řekla mamka když táhla další krabici. Vystoupila jsem z auta a šla jsem do kufru auta. "Ahoj ty budeš Avril viď , já jsem Marry ". "Ano těší mě". S tvým tátou je mi to moc líto, znala jsem ho . "Dřív jsem taky bydlela v Kanadě ale pak jsem se vdala za mého muže Antona a jsem v Německu ". Povzdychla si ." A můžu se zeptat když jste znala mého tátu , byli jste přátelé nebo něco takového"? "No ano ale víc znám tvojí maminku, jsem její sestra". "Ano vzpomínám si že mamka mi říkala že má sestru v Německu ale netušila jsem že jste to vy ". "No jo určitě mě popisovala jako hezkou a mladou, no jo jsem bývala ale po dvou dětech jsi trošku starší. A tikej mi prosím ". Teď to vidím je hodně podobná mé matce hlavně úsměvem který má. "Dobře budu ti tikat a vůbec já mám sestřenici nebo bratrance?" "Mamka se nezmínila co. No ano máš dvě sestřenice. Ale ty jsou už dospělé studují v Berlíně práva ". Aha, jo počkej pomůžu ti ". "Dobře jsi hodná".
Večer... S tetou a mamkou jsem si hodně popovídali. Hlavně o rodině a tak , mamka mi skoro nic o její rodině neříkala. Jen že je z Německa a tak. Německy naštěstí umím velice dobře protože mě to mamka učila jako malou. Seděli jsme v kuchyni asi do půlnoci. Mají krásnou modrou kuchyni s bílými stěnami na kterých jsou obrázky jejich dcer . Seznámila jsem se i s Antonem, je to pohodový postarší chlapík z vesnice. Jejich dům nebo spíš chalupa jak oni říkají je dost velká. Mají volný celý horní patro takže tam s mámou máme obě ložnice. Mám pokoj po jejich nejstarší dceři Lusy. Tady je fotka jak vypadá nedá se to popsat slovy:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
