Mlha padá temnou nocí

9) Špatná zpráva

„Jsem doma!" zakřičela jsem od dveří.
„No konečně. Kde jsi byla tak dlouho?" zeptala se Amča, která už mi brala tašky s nákupem.
„Potkala jsem v obchodě Davida, tak jsme si nějakou dobu povídali."
„Pozval nás na sraz, prý tam bude dost lidí ze třídy a neboj, Scrappy tam nebude."
„Oki, v kolik a kde?"
„No to ještě nevím řekl, že nás přidají do nějaké skupiny a pak napíšou."
„Dobře."

„Hele kde je vlastně Nelča?" sedla jsem si v kuchyni a koukala, jak Amča vybaluje nákup.
„Šla někam ven, Tony jí psal, jestli za ním může přijít."
„Aha, takže Tony něco potřebuje jo?" zasmála jsem se.
„Proč se směješ?"
„Ale ničemu. Jak to spolu vlastně mají?"
„No furt je to stejný. Tony by ji chtěl, ona mu dala friendzone no."

—O NĚCO POZDĚJI————————
S Amčou jsme vybalily nákup a já se vrhla na přípravu oběda. Udělám řízek s kaší. Na tom se snad nedá nic zkazit a už delší dobu jsme se bavily, že bychom si to daly.

„Čauky, jsem tu a něco pro vás mám." vykřikla na nás Nelča, když konečně přišla.
„A copak Tony?" zeptala se Amča.
„Co by, má se fajn a byla jsem za ním, kvůli tomu co pro vás mám."
„No ukazuj, to mě zajímá." řekla jsem nadšeně jako malé dítě. Dárečky já ráda.
„Takže pamatujete, jak jsme se bavily o tom, že někdy zajdeme na Viktora?"
„Samozřejmě že jo."
„No tak řekněme, že jsem sehnala tři lístky na jeho koncert a není to jen tak obyčejný koncert. Je to křest alba Černobílej svět v Roxy."

„Neli ty jsi úžasná." vrhly jsme se na ní s Amčou, abychom ji obejmuly.
„A přesně proto jsem to zařídila, abych viděla tu vaši radost." objala nás pevně.
„A kdy to je?" zeptala jsem se.
„2. listopadu."

—O NĚCO POZDĚJI————————

-----------------------------------------------------------
Prostě ideme ven
Uživatel David vás přidal do skupiny

David
Tak už tu jsou, můžeme to dořešit

Sebik
No konečně 🙄

Adel
Aoj

Nelča
Čauko

Amušee
Ahooooj

Lála (Laura)
Čauky 😘

David
No takže konečně to můžeme domluvit

Danek
Čauko holky 😏
No dělej mluv Davide

David
Zajdeme na naše oblíbené místo na kraji Brna. Pamatujete ne?

Danek
Jasan

Sebik
Jop

Nikolas
Jj

David
Tam si sedneme, budeme kecat atd.
A každý veme nějaké jídlo nebo pití

Adel
Oki

Amušee
Tak jídlo je samozřejmost že jo

Nelča
A v kolik?

David
však čekej se k tomu logicky dostanu ne 🙄
Můžete o půl třetí?

Danek
Jo

Sebik
Jj

Adel
Jo

David
Takže o půl tam
Doufám že vezmete něco dobrýho
-----------------------------------------------------------

„Holky? Zajdeme pak ještě do obchodu něco koupit?" zeptala se Amča.
„Jasně, ale půjdeme dřív, ať to tam stihneme." odpověděla Nelča.
„Tak až domyjeme to nádobí můžeme jít." řekla jsem.
„Dobře. Ale víš co, já to umyju, ty se můžeš jít chystat ju?" navrhla Nelča.
„Neli ty jsi úžasná, děkuji."

Rozhodla jsem se, že si vezmu klasické džíny a Viktorovu mikinu Černobílej svět. Poslouchala jsem písničky, lehce se nalíčila a udělala něco s vlasy. Většinu těch lidí uvidím po dost dlouhé době a nechci vypadat jak kus hovna.

„Aďoooo!" zavolala Amča „už jdeme."
„Jo, už jdu!" takže klíče, mobil, peněženka, sluchátka. Mám všechno.
„Už jsem tu, jak dlouho jsi čekala?"
„Neboj, jen chvilku, ale nakonec ještě musíme počkat, Nelči to trvá."
„Počkat. Ami proč nemáš žádnou mikinu nebo bundu? Však ti bude zima."
„Ale nebude, neboj."

„Pardon že jste musely čekat." řekla Nelča když vyšla že svého pokoje.
„Neli, proč máš šaty?" zeptala jsem se.
„Protože proč ne." usmála se.
„Sice jsem to teď řekla Amči, ale řeknu to i tobě. Nebude ti zima?"
„Ale nebude. Sice je podzim, ale je ještě relativně teplo."
„Dobře, ale až vám bude zima, tak si nestěžujte a pojďte, musíme ještě do toho obchodu."

V obchodě jsme vzaly nějaké chipsy, džus, kofolu, bonbóny a Amča tam hodila Jägera, prosecco a další věci. Teď musíme počkat na šalinu, protože tam kde se máme potkat pěšky fakt nejdu. Jako budeme muset jít i pěšky, protože až tam šalina nejede, ale tak nevadí. Musely jsme stát, protože nebylo žádné místo k sednutí. Automaticky jsem si nasadila sluchátka, protože tu je moc lidí a já je nechci poslouchat. Když nad tím tak přemýšlím, tak mám asi fakt problém s lidma. No ale to je jedno. Mám hudbu, takže to neřeším.

Celou cestu na Nelču s Amčou všichni koukali. Tím všichni myslím samí kluci, kteří na ně čuměli, div jim oči nevypadly. Jako asi se nedivím, ale nemusí být tak nápadní.  Z těch kluků mi je celkem zle. Není to že by se jen koukli že „To je hezká holka." ale nepřetržitě na ně čumí až je svlékají pohledem. Radši to budu ignorovat a jdu poslouchat písničky. Zrovna mi hraje jedna z mých nejoblíbenějších písniček z Černobílej svět, Až na měsíc. Tu písničku mám už od vydání alba v hlavě a nechce se jí pryč.

A tak nějak mi dochází, že ten kluk, který zpívá na začátku to :
Uvízl jsem, nevím jak, pod září nočních lamp
Ve fontáně co jsem já, naplnil po okraj
Vzpomínek, jak jsem nám bral lístek do oblak
Vzpomínek, jak jsem nám hrál city na strunách

Zní jako ten, kterého jsem slyšela písničku včera. Z přemýšlení mě vytrhla Nelča, která do mě drkla loktem a řekla, že už vystupujeme.

-----------------------------------------------------------
„Jablko je skoro jako kůň."
-Nelča
-----------------------------------------------------------

Aoj, po krapet delší době je tady další kapitola. Nebudu se vymlouvat, že bych toho měla moc, prostě se mi nechtělo psát. Ale doufám, že se Vám kapitola bude líbit.
-Adel <3