Omega

7.

Erenův pohled

Spadl mi kámen ze srdce. Děti sice chci mít, ale ne teď. Momentálně bych asi nebyl moc dobrý otec.

---

Přišel jsem k Levimu a obejmul ho. „Díky bohu.“ řekl jsem a posadil se na gauč. „Erene chtěl bys někdy děti?“ zeptal se mě. „Jasně! Akorát si teď myslím, že jsem na to moc mladý...“ „Taky si myslím. Příště už ale použijeme pilulky po, co myslíš?“ odpověděl Levi a usmál se. Taky jsem se na něj usmál. Jeho úsměvu nejde odolat. Jsem tak rád, že Leviho mám.

---

Uběhlo pár měsíců. Levi s Erwinem museli jet na služební cestu a já měl s nimi. Jenže Armin už měl co nevidět rodit, a tak ho Erwin nechtěl nechat samotného doma. Proto jsem zůstal. Sice mě to mrzelo, ale věděl jsem, že je to potřeba. Normálně by Erwin vzal Armina taky, ale v pokročilé fázi těhotenství ho nechtěl tahat na druhý konec světa. Což chápu, takže teďkom bude týden bydlet u nás. Těšil jsem se. Dlouho jsme se totiž s Arminem neviděli, protože jsme neuměli najít datum návštěvy, které by vyhovovalo oběma.

Levi si balil v ložnici a já jsem tam za ním přišel. Zrovna zavíral kufr. „Máš všechno?“ zeptal jsem se ho. „Snad ano.“ odpověděl a přešel ke svému nočnímu stolku. Začal se tam prohrabávat šuplíky takovým jemu dost nepodobným způsobem, protože po sobě nechával bordel. Budu to pak muset uklidit. Když Levi konečně našel, co hledal, tak mi podal krabičku supresiv. „Pokud se nemýlím, tak ti má vyjít heat zrovna na tu dobu, když budu pryč, tak prosím ten týden ber supresiva.“ požádal mě a já jsem kývnul. Nebylo by úplně příjemné mít heat, když ty Levi není. No jakože v mém případě by to tolik nevadilo, ale stejně... „Budeš mi chybět.“ zašeptal Levi a políbil mě.
Ani jsem mu nestihl odpovědět, protože se ozval zvuk zvonku. Neochotně jsem se od Leviho vzdálil a šel dolů otevřít. Za dveřmi byl pochopitelně Armin s velkým bříškem a Erwin hned za ním s obřím kufrem a taškou. „Ahoj!“ pozdravil jsem je a vzal si Arminovy zavazadla od Erwina a Armina pozval dál. Erwin zůstal jen v předsíni, protože už musel s Levim jet na letiště. Levi přišel dolů, s oběma se pozdravil a začal se už oblíkat a obouvat. Když byl hotový,tak jsem ho přišel obejmout a rozloučili jsme se. Nakonec přišel i Armin, který se rozloučil s Erwinem. Když Armin odešel, tak mi Erwin řekl, že kdyby něco, tak ať volám. Byl z toho celkem v háji, že v termínu, kdy má jeho omega rodit musí na služební cestu.

---

„Jak se cítíš?“ zeptal jsem se Armina, který si namáhavě sednul na gauč. „Je to hrozné. Zároveň se ale neskutečně těším na miminko.“ odpověděl a s úsměvem se pohladil po břichu. „Můžu si taky sáhnout?“ zeptal jsem se a Armin s úsměvem kývnul. Sedl jsem si tedy vedle něj a sáhl si. Bylo to úžasné. V ten moment jsem si řekl, že mít děti je radost. Usmál jsem se na Armina a sedl jsem si zpět naproti němu.

---

Následující den jsem šel jako každé ráno cvičit a pustil jsem si u toho nějaké písničky. Doufal jsem, že nevzbudím Armina, ale pak mi došlo, že má můj někdejší pokoj, který je až na druhé straně chodby, takže jsem byl v klidu a dal si tu hudbu ještě víc nahlas.

Okolo devíti jsem přestal cvičit a šel jsem si udělat snídani. Dopamin a Serotonin už se vyplavil, takže jsem byl nadmíru spokojen. Bylo taky celkem příjemné mít chvíli čas pro sebe a nedbat na to, jestli mě Levi zase zdupe za nějaký pidi nepořádek, který jsem provedl. Třeba, že jsem si neotřel boty do rohožky. Levi je komplikovaná osobnost, ale po tom třičtvrtě roce mám konečně pocit, že mu alespoň částečně rozumím. On o mě zná úplně každý detail, takže i při hádkách ví, jak přitlačit. Já o něm vím jenom omezené množství informací, a proto je pro mě občas těžší s ním vyjít. To ale pořád nemění nic na tom, že ho miluju.