Omega

3.

Erenův pohled

Dopoledne jsem koukal na seriály. Upřímně to byla slabota. Příště nedám na Arminovy doporučení a radši si něco najdu sám.

---

V poledne jsem připravil jsem pro mě a Leviho nějaký oběd a hned poté, co jsme poobědvali Levi ještě odešel do pracovny a já začal chystat pohoštění pro hosty. Měl jsem radost. Hodně velkou. To, že jsou moje a od Armina alfy dobří přátelé bylo to nejlepší, co jsem si mohl přát. Mohl jsem tak dál zůstat v kontaktu s Arminem. A třeba si Sednu i s omegou toho dalšího týpka. Levi mi ani neřekl jeho jméno, ale podle toho, jak se tvářil, tak ho asi moc v lásce nemá. Pustil jsem si hudbu a práce mi šla rychle od ruky. V přízemí jsem stihl i uklidit a když mi pak Levi přišel říct, že za půl hodiny přijdou, tak jsem měl vše hotovo. Nemohl jsem se dočkat. Rychle jsem vyběhl nahoru, kde jsem si znovu dál vlasy tentokrát už do uhlazeného drdolu a obléknul jsem si černou košili a černé kalhoty. Celý natěšený jsem sjel po zábradlí dolů, kde v obýváku čekal Levi. „Jak malé dítě." poznamenal, ale v jeho tváři jsem viděl náznak úsměvu. Usmál jsem se na něj ještě víc a dal mu pusu na čelo. Slyšel jsem, jak se Levimu zrychlil dech a usmál jsme se pro sebe. „Co jsi tak natěšený?" zeptal se mě Levi. „Erwinova omega je můj nejlepší kamarád ze školy." „Wow tak to jsem nevěděl." řekl překvapeně Levi když se najednou ozval zvonek. Rychle jsem šel otevřít. Stál tam Erwin s Arminem. Celý jsem se rozzářil a pozdravil je oba, načež mi Armin skočil kolem krku. „Udusíš mě kámo. Navíc jsme se neviděli teprve dva dny." řekl jsem přidušeně. „Jsem rád, že tě vidím." odpověděl Armin a slezl že mě. „Ahoj. Pojďte se posadit." pozdravil Levi a všichni jsme si sedli do obýváku, kde jsme se začali bavit. Erwin byl super. Byl skoro stejně milý, jak Levi. S Arminem se k sobě hodí. Viděl jsem, jak po sobě pokukují.

---

„Ten Darius Zachary ma zpoždění." řekl mírně podrážděně Levi koukajíc se na hodinky, načež se ozval zvonek. Šel jsem otevřít a pozdravil jsem. Ten člověk mi ani neodpověděl. Jen po mně hodil svůj kabát a šel do obýváku. Pomalu jsem cítil, jak se to ve mně začíná vařit, ale musel jsem se ovládat, tak jsem pouze stisknul ruce v pěst, až mi zbělely klouby a šel zpátky do obýváku. Ten Zachary tam zrovna vyprávěl o tom, proč se zpozdil: „Však víte jak... Ty omegy jsou úplně mrdky dneska. Ani včas oblek to vyžehlit neumí. Ty omegy jsou fakt vhodné jsem na šukání. Nic jiného snad ty kundy neumí. Fakt úplně neschopné." začaly se mi klepat ruce. Levi to poznal a pokynul mi, ať si sednu vedle něj. Učinil jsem tak a Levi mě chytl za ruku šeptající mi, ať se mám uklidnit. „A co tady vlastně ty omegy sedí s námi na gauči. Měli by sedět na zemi." poznamenal znovu Zachary a to už jsem se bleskurychle vymrštil a dal mu pěstí. Očividně to nečekal a z nosu mu začala brutálně téct krev. Hrozně ho to ale rozezlilo a skočil po mě. Začali jsme se prát a od sebe nás dostali až Levi s Erwinem společně. Zachary posbíral své poslední zbytky důstojnosti a odkulhal držíc se za nejspíše zlomenou ruku a se zlomeným nosem pryč. Já jsem na tom byl o trošku lépe. Ve výsledku jen roztržený ret.

Všichni jsme tam mlčky seděli než nakonec ticho prolomil Erwin, který frustrovaně vydechl a poznamenal: „To je kokot."
V tom momentě jsem si taky uvědomil, že jsem tím asi zkazil oboum alfám byznys a začal jsem se omlouvat. „V pohodě Erene. S takovým člověkem by se mi ani nechtělo spolupracovat. Co si o tom myslíš ty, Erwine?" „Nápodobně. Nelam si s tím hlavu Erene. On si to zasloužil." řekl povzbudivě Erwin a usmál se. „Každopádně už asi s Arminem půjdeme. Zas se někdy domluvíme." pokračoval Erwin a on i Armin se zvedli. S Levim jsme je doprovodili a hned, co odešli, tak jsem si šel pro led, abych si mohl chladit svůj ret, co pomalu začínal napuchat. „V pohodě všechno Erene?" zavolal na mě Levi z kuchyně. „Jo." „Bylo to fakt drsné. Respekt." pokračoval a sedl si na gauč vedle mě. „Je to vážně ok?" chtěl jsem se ještě ujistit, protože mě to fakt žralo. Nechci mít na krku ještě nějaké nasrané alfy. „Ne. Všechno je v pohodě. Ten týpek mě vážně sere." „Dík Levi." „Vlastně mě napadlo... Chtěl bys chodit do práce?" Tohle mě překvapilo. Nebylo moc pracujících omeg. Spíš teda žádná. Ale nesmírně mě to potěšilo. Ihned jsem souhalsil. „Dobře. Ale jen za předpokladu, že si tě označím, abych měl jistotu, že se ti nic nestane." to mě pobavilo. „Jako by mi nějaké riziko hrozilo i kdyby sis mě neoznačil. Ale budiž. Co bude náplň práce?" „Budeš mi dělat bodyguarda."