Láska v archivu ✔

✤ XII. ✤

Jenže ani v práci nebyla, jenom jsem znepříjemnila náladu Magdě. Když mě uviděla, věnovala mi ledový pozdravila a pokračovala ve své práci dál. Prostě mě ignorovala, horší bylo to, že Gabi nikde nebyla.

„Když už jste tady, Emo," zavolala si mě „potřebuju pomoc s byrokracií," aspoň byla upřímná.

„Proč to neudělá Gabi?"

„Protože pracuje na diplomové práci a čte historické prameny s manželem, nechci je vyrušovat a ty nic neděláš," nelíbí se mi její tón.

„Pro Vaši malou informaci," podívala jsem se na ni stejně nepříjemně „Gabi nevěřte, miluje Vašeho manžela a Alexe tahá pouze za nos, dávejte si na ní pozor, lže všem okolo!"

„Pouze žárlíš," nevnímá mě schválně a zapálí si cigaretu. Otevře si u toho okno, aby smrad vyšel ven, a ne do chodby knihovny.

„Říkám pravdu, nebuďte naivní, jednou budete litovat, že jste mi nevěřila!" dá ruku v bok a z výšky se na mě podívá. Převyšuje mě o dvě hlavy. Obočí jí vyletí k čelu a přistoupí ke mně blíž. Chytí mě výhružně za bradu, abych se podívala do jejích nebezpečných očích.

„Spíš bych měla varovat Gabi před tebou, že má falešnou a zákeřnou kamarádku, vsadím se, že bys ji klidně utopila!"

„To není pravda!" vykřikla jsem a odstoupila dál od ní „běžte se podívat na manžela, jestli ji právě neosahává nebo nesvléká pohledem!"

„Jste stále plná zášti, jedu a nenávisti, nemůžu se na tebe ani podívat! Bez tebe se mi tu dýchalo daleko lépe! Gabi je daleko lepší pracovnice, než ty!"

„Včera večer, nebrečel náhodou Alex z nešťastné lásky? Proberte se, Gabi ho nemiluje, miluje Petra! Otevřete oči!" ale naštvaná Magda mi dá facku.

„Pokud vím, tak sama jsi Alexe neměla ráda, a ještě se k němu chovala hnusně, Gabi je na něho aspoň milá! Ty jsi nebyla o nic lepší," povýšeně se na mě podívá a pak si mě zle změří. Vezme jeden štos materiálů a druhý, už roztříděný. Oba na zem vysype a zamíchá.

„Do konce doby zavíracích hodin roztřídit," to snad nemyslí vážně „jsi neskutečně vzdorovitá, v životě jsem neviděla negativnější osobu! Být moje dcera, týden by ses na zadek nesedla! Uvědom si, kde je tvoje místo! Tento rozhovor si nenechám pro sebe, ještě uvidím, komu všemu ho řeknu! Až to budeš mít, přijdeš odprosit, a ne že tě někdo uvidím!" zabouchla za sebou dveře. Proč mi nikdo nevěří? Rozbrečím se.

Magda mě nenávidí, dlouho, ale až takhle? Gabi v tom zjevně umí chodit, umí být dobrá manipulátorka, jinak by si ji neobmotala kolem prstu. Ona jí věří každé slovo. Přeskočila jsem hromadu papírů a přešla k druhému oknu. Její kancelář byla v rohu místnosti ve třetím patře. Knihovna měla venkovní bufet a malou restauraci na skoro střeše budovy, v létě je tu šance si lehnout do pohodlných křesel a číst si v nich. Jedna část bufetu byla zaskleněná pro zimní využití. Tam jsem zahlédla Gabi s profesorem Holubem. Zrovna se něčemu smáli. Měli tam kafe, dortík a uprostřed hromádku historických pramenů. Ale nebyla jsem jediná, kdo je bedlivě sledoval. Zatímco mě tekla z oka slza. Připadala jsem si sama, odstrčená, bolelo to. Taky jsem se kdysi měla takhle dobře, ona mi ho ukradla! Nesmířím se s tím, nikdy! Kopla jsem zlostí do topení pod oknem.

„To topení za nic nemůže," mám chuť kopnout i do Magdy a chytla mi ruku, abych jí zabránila uhodit „kdy jsi byla naposledy doma?" tuhle otázku jsem skutečně nečekala.

„Prosím?"

„Kdy tě naposledy matka viděla," zvýší na mě hlas a silně mě chytí za paži.