Láska v archivu ✔

✤ XIII. ✤

Je to přesně týden, co nám začal nový školní rok, nějak rychle to utíká. Dnes jsem neměla chuť se déle zdržovat na koleji, samota mě ubíjí, potřebuju lidi kolem sebe. Jenže na fakultě ani brzo ráno nikdo nikde nebyl. Lehla jsem si pohodlného křesla a viděla na celou chodbu, ačkoliv jsem byla schovaná v koutě. Čekala jsem, až přijdou konečně holky na fakultu. Ale komu by se chtělo vstávat do toho pošmurného dne?

„Dcera mi říkala, že jste odešla k nám na historický ústav, moc rád tě znovu vidím," jako první uslyším hlas profesora Zeleného, který učí dějiny 16. a 17. století, malý nepříjemný skrček, co vidí i na nakonec přednáškové učebny, ačkoliv není žirafa všimne si všeho. Třeba to, že jíte a dokáže vás seřvat i přede všemi. Nikdo u něj nechce moc psát odborné práce, pouští hrůzu.

„Slyšel jsem, co se ti stalo na bývalém ústavu, znám to," těžce vzdychne a mě zajímá, s kým se profesor Zelený baví „taky mě vyhodili, ale tady člověk může začít nový život. Mám novou ženu a tři nové děti. Naštěstí ex je daleko a mám šanci na lepší a idealistický život. Jak se vůbec má?"

„Ještě žije," odpoví mu ironickým tónem.

Cože, Gabi si ním tyká? Ona ho zná? Už chci vykročit, abych slyšela líp, ale nakonec mozek mě upozorní, že bude lepší, když se ještě víc schovám.

„Dcera říkala, že opravuje naši zimní terasu, kterou jsem kdysi nechal postavit, už ji má hotovou?" to se zdá jako příliš osobní rozhovor.

„Téměř, myslím, že ji do týdne bude mít hotovou," pronese docela hlasitě, ale profesor Zelený si dá prst na pusu a podívá se kolem sebe. Sednou si pár metrů ode mě a já se schovám za větší křeslo, aby mě neviděli.

„Co to děláš?" sednou si pár metrů ode mě a Gabi se něco nelíbí „vždyť jsme sousedi, známí, nech mě, já tě nechci líbat!"

„Zkrásněla jsi od té doby, co jsem tě neviděl. Tvá krása je vražedná a tvé oči tak nebezpečné. Jsi bohyně celé filozofické fakulty. Nech dělat mou práci, jestli nás někdo pozoruje, protože, to co děláš už není žádným tajemstvím! Jsi tu sotva týden a k šéfovi profesorovi Nebeskému o tobě došly drby. Naštěstí zatím jen ty, co jsi si udělala zde! Co myslíš, že se stane, když se to dozví tvůj táta? Volal mi, jestli se chováš dobře, a zatímco ty jsi se vůbec nepoučila!"

„Otec? Najednou se zajímá a chce mě zase vychovávat? Co je mu do toho - a přestaň, už ne!" brání se Gabi a začne se s ním prát.

„Gabi!" chytí ji obě ruce a přepere ji „klid, moje manželka o všem ví, taky tvůj otec mluvil především s ní a až potom se mnou. A oba víme, proč zde jsi. Opět zamilovaná do profesora, stejná básnička. To se nikdy nepoučíš?! Máš šanci na nový život, lepší pověst, ale už jsi si to podělala..." přísně se na ni podívá a svou pravou rukou jí chytne za krk, aby se nehýbala. 

„Potřebujeme zmást tvého otce, než na to přijde a bude se chtít mstít," přiblíží se k ní „nech dělat moji práci, slyšíš?!"

„Ale co tvoje dcera? Je má nejlepší přítelkyně, já nemůžu," ale on jí vezme do obětí a políbí jí, zrovna když projdou dvě dívky kolem nich po schodech. Bylo to plánované?

„Ona to pochopí, jak dcera, tak manželka," a pořádně jí políbí, znovu jsem přijdou další lidi.

„Líbat tě je jak svého otce nebo bratra," utře si naštvaně pusu a profesor Zelený se zasměje. O to víc se jí zmocní proti vůli a téměř znásilní „podvol se, no tak, uvolni se trochu a nebraň se!"

Líbá ji a osahává ji trochu surově, až je mi jí líto. Nikdy bych do profesora Zeleného neřekla, že by takto nutil a vydíral studentku k líbání. I když i sem dorazila jeho bývalá pověst, kdy sváděl studentky jednu za druhou a dnes údajně udržuje tajný poměr se svou kolegyní, se kterou sdílí svou kancelář. Někdo říká, že je to pravda. Já si začínám myslet, že to není pohlavím, ale místem původu. Ale vzhledem k bezdětnosti profesorky je to podle mě pouhá fáma.