On je herec a ona obyčejná holka. Jednoho dne se střetnou a od té chvíle nebude moct ani jeden přestat na sebe myslet. Setkají se spolu ještě někdy? To se dozvíte v příběhu.
V tomto příběhu se mohou vyskytovat pravopisné chyby.
Konečně mám celý týden v práci za sebou a teď mám zasloužené volno. Volno mám tři dny.
Seděla jsem u sebe v pokoji u piana. Hrála jsem melodii co mě zrovna napadla. Piano mám po tátovi. Hrál na něho. Piano je akorát tak velké do mého pokoje. Mám ho umístěné pod oknem.
Zrovna, když jsem hrála poslední tóny melodie co mě napadla mi přišla zprava. Zprava byla od Mii.
Mia: V sedm u mě. Půjde se do klubu
Sice se mi do klubu nechce jít, ale nemůžu odmítnout. To, že s ni půjdu do klubu jsem ji slibovala už dva týdny. Vždycky jsem se nějak vymlouvala.
Rozhodla jsem se jít najíst nebo jak potom přijdu domu pozdě večer tak se mi už jídlo nebude chtít dělat.
Udělala jsem si opečený toast s volským okem a slaninou. S tím jsem usedla k televizi a šla se koukat na serial.
Potom, když jsem dojedla jsem se ještě chvíli dívala na televizi a pak jsem šla umýt nádobí.
Umývala jsem nádobí a vzpomněla jsem si, že mám jít k Mie. Šla jsem se tedy podívat kolik je hodin. 18:41 a v sedm mám být u ni. Sakra! Zase nestíhám. To už se mnou není možné.
Takže jsem se okamžitě začala oblékat. Oblékla jsem si černé šaty s rozparkem. K tomu jsem si vzala stříbrné boty na menším podpatku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Par pramínku svých vlasu jsem vzadu sepla do malé sponky. Rychle jsem si udělala make-up. Lehce jsem si nanesla hnědé stíny na oční víčko, řasy jsem přetřela řasenkou a na rty nanesla červenou rtěnku. Když jsem byla hotová, tak jsem popadla černou mini kabelku kde mám peněženku, klíče od bytu a telefon. Teď už jsem mohla vyrazit. Seběhla jsem schody a mířila si to k Mie domu.
Na telefonu bylo 18:56. Už nestíhám. No nevadí. Mia hlavně může být ráda, že s ni do toho klubu jdu.
Trochu jsem přidala do kroku. Když už bylo sedm hodin tak jsem se rozhodla hodit běh.
Zahnula jsem do uličky a cítila jsem jak jsem do někoho vrazila. To je jak minule.
Podívám se do koho jsem tentokrat vrazila. Zase ten kluk. ,,Já se omlouvám zase"omluvím se. ,,Zase ty"usměje se. ,,Zase já no"trochu se zasměju. ,,Nejspíš naše každé setkání bude takové"zasměje se. ,,No a nebo možná jiné"věnuji mu jeden ze svých úsměvu. ,,Nespěcháš někde zase?"pozvedne jedno obočí. ,,Ale ne, moje kamarádka počká"mávnu nad tím rukou. Měla jsem už být u Mii, ale tak ji to vysvětlím proč jdu pozdě. Zase jsem potkala toho kluka a teď odejít nemůžu. Co kdybych ho už nikdy nepotkala?
,,Můžu se zeptat na tvé jméno?"zeptá se. ,,Ano, jmenuju se Natalie"řeknu mu své jméno. ,,Hezké jméno. Já se jmenuju Nicholas"také mi řekne své jméno. ,,Těší mě"potřesu si s nim rukou. To jméno mi připomíná toho herce, kterého má ráda Mia taky se tak jmenuje.
,,Dala by jsi mi svoje telefonní číslo?"vytáhne z kapsy svůj telefon. ,,Samozřejmě"usměju se. On mi podá telefon do ruky. Naťukám tam své telefonní číslo a prozvoním se. Tak teď mám telefonní číslo na Nicholase. Teď se nemusím bát, že se už nikdy neuvidíme.
,,Klidně kdykoliv mi můžeš napsat"řeknu mu. ,,Moc rád"usměje se jeho hezkým úsměvem. ,,Já už budu muset jít, ale snad se ještě někdy uvidíme"už se beru k odchodu. ,,Samozřejmě, tak ahoj"rozloučí se se mnou. ,,Ahoj"mávnu na rozloučenou a už jdu rychle za Miou domu. Jsem už kousek od její bytovky.
