Hermiona stála se svými přáteli a snažila se potlačit zlost. Draco právě tančil se svojí přítelkyní a ona na to jen tiše koukala. Nejradši by jí proklela. Něco ji ale napovídalo, že mu to nebylo příjemné. I když... Možná to bylo jen její pošetilé přání. Snažila se být v klidu, hlavně kvůli ostatním, ale... Cítila vnitřní neklid. Pansy o nich ví a navíc dal Draco jasně najevo, že s tímto vztahem nehodlá přestat. Co když nepřišla náhodou? Co když jí sem pozval? Vždyť přece by to dávalo smysl. Byla jeho dívka, chtěl s ní oslavit Nový rok. Copak ale měla znamenat ta scéna venku? Chtěl jí políbit. Chtěl jí políbit stejně jako ona chtěla políbit jeho. Pak se musela objevit ta příšerná ženská a všechno zkazit.
Čím víc nad tím přemýšlela, tím víc se její zamračení prohlubovalo.
"Co tady vůbec ta mrcha dělá?" Ozvala se Ginny.
"To co umí nejlépe, jenom samé problémy." Zamumlala v tiché odpovědi.
"A tobě nevadí, že se jí Malfoy věnuje?"
Hermiona pokrčila rameny.
"Je slušně vychovaný a... Pořád je to Pansy. Co já vím, znají se od malička. Třeba už není taková kráva. Vždyť on se taky změnil." Částečně lhala, protože v jejích očích byla Pansy pořád kráva.
"Ha! To se dřív z Rona stane Ministr kouzel." Odfrkla si a Hermionu to rozesmálo.
"Nikdy neříkej nikdy. Taky bys nikdy neřekla, že si vezmu Draca Malfoye a hele..."
"Jenomže Malfoy byl sen všech dívek v Bradavicích."
"Opravdu všech?" Vložil se do toho Harry.
"Můj ne... Já už od malička snila jen o jednom brýlatém chlapci, co měl spasit svět."
"Neville ale nenosí brýle..." zavtipkovala Hermiona a vysloužila si od Harryho ostrý pohled.
"A šla bys toho chlapce spasit na parket?" Obrátil se k Ginny a usmál se na ní.
"Bude mi ctí."
Ginny se vydala s Harrym na parket, když se za Hermionou ozval hlas.
"Jak já tu holku nesnáším!" Pobaveně se ohlédla na Narcissu.
"Dělá jen samé problémy! Měla na Draca vždy špatný vliv. Nemá tu co dělat, pozvánku určitě nedostala! Kdyby z toho nebyl skandál, už bych ji dávno vyrazila."
"Třeba ji pozval Draco?"
"Nesmysl! A jestli ano, tak... A jen tak mezi námi, mě skandál neodpustí, ale tobě by mohli." Naznačila, že by Hermiona měla plné právo tu černovlasou zmiji vyprovodit.
"To je v pořádku." Pokrčila rameny, ale byla to lež. Nebylo to v pořádku. Nerada si to přiznávala, ale žárlila. Pansy se k Dracovi až moc tiskla a... Jak ona ji neměla ráda!
"Mimochodem, chtěla bych ti poděkovat."
"A za co?" Nadzvedla překvapeně obočí.
"Za mou sestru. Nebýt tebe tak..."
"Našly byste si k sobě cestu tak jako tak, právě proto, že jste sestry."
"Možná, ale díky tobě... Jsem ráda, že tě osud přivedl zrovna k nám."
"Alespoň někdo."
"Možná to Draco nedává najevo, ale já ho znám. Nikdy nebyl šťastnější. Jsi světlo v jeho temném životě. Ví to. Jsem si tím jistá. Jen si to nechce přiznat. Bojí se zklamání. Hermiono musíš pochopit jednu věc. Jeho život byl od malička nalinkovaný. Jeho otec ho vedl určitým směrem a pak... Je pro mě tak těžké to říct, ale nevěřil, že se dožije dvaceti let. Nikdy neměl čas na lásku a milostné zklamání. A teď je najednou volný a neví, co si s tím má počít. Dej mu čas, aby pochopil, že mít city a dát je najevo, je normální."
"Máme celý čas světa..." Špitla Hermiona.
"A přesto se bojím, že to nebude stačit." Znovu pohlédla na Draca s Pansy, jak spolu odchází pryč a pocítila zvláštní píchnutí u srdce. Jednu věc věděla. Ať se dnes v noci stane cokoliv, všechno se změní."Přemýšlela jsem..." černovlasá dívka se proti němu tiskla a jemu to nebylo příjemné, což bylo opravdu zvláštní. Nechápal, co se to s jeho tělem děje. Byla to přece Pansy! Měla na sobě sexy šaty a slušelo jí to. Přesto by jí tu raději neviděl.
Tam venku chtěl opravdu políbit Grangerovou?! Chtěl to tak moc, až ho to samotného překvapilo. A teď se tu proti němu tiskne jeho přítelkyně a... Nic. Naopak z toho byl podrážděný.
"Ano?"
"Asi jsem se unáhlila. Vždyť co má být? Můžu být tvoje malé tajemství. Mohla by to být docela sranda ne? A až tohle celé přejde, tak pouto přerušíš a bude to."
"To nejde a nemluv o tom tady, někdo nás uslyší!"
"Ale já o tom chci mluvit! Musím o tom mluvit." Namítla.
"Jsi můj přítel a já..."
"Fajn, ale ne tady." Rozhlédl se po místnosti a jeho oči se setkaly s očima jeho manželky. Hleděla na ně a on se sám pro sebe usmál. Pak se otočil k Pansy a odvedl jí ze sálu ven, kde navázali na předchozí rozhovor.
"Takže?" Pohlédla na něj a on se chytil za kořen nosu.
"To pouto prostě nejde přerušit."
"Nejde. Jak to myslíš? Každé pouto jde přerušit."
"To ano, jenomže v našem případě bylo použito jedno z těch opravdu starých svázání. V tomhle případě by někdo musel zemřít, aby se pouto přerušilo.
"To se dá zařídit." Zasmála se a on se zamračil.
"Co je? To byl vtip, samozřejmě, i když... Je to Grangerová, pořád někomu pije krev. S podivem je, že ještě žije."
"Malfoyová."
"Co?"
"Teď je Malfoyová."
"Vážně mi to chceš předhazovat? No tak Draco, přece s ní nechceš být spoutaný do konce života?"
"Já s ní musím být spoutaný do konce života."
"Fajn tak... Ale je to jen formalita ne? Sám si to říkal. Takže když tohle celé pomine, tak sice budeš dál spoutaný, ale budeš si moct vzít mě? I když bez pouta. Prostě jen na papíře." Pokrčila rameny.
"Pansy nemluv o tom tady. Někdo nás uslyší."
"U Merlina! Fajn... Ale může to tak být ne?"
"Ne. Nezlob se, ale já... I kdyby to bylo možné, tak ne. Nikdy jsem si tě nechtěl vzít. Nikdy jsem o tom ani nepřemýšlel... Jsi moje kamarádka, ale..."
"To nemyslíš vážně! Jsme spolu už od školy!"
"To ano, ale... Jasně, nejspíš bych si tě jednou vzal, asi... Ale spíš pro to, že už jsme spolu tak dlouho."
"Co je špatně? Nechápu to! Rozumíme si, známe se tak dlouho, já jsem opravdu hezká a v posteli..." přitiskla se k němu.
"Nám to skvěle klape."
Měla pravdu, ale teď... Všechno bylo jiné. Neměl sex už opravdu dlouho, alespoň na jeho poměry. Přesto to, jak se k němu tiskla, s ním nedělalo vůbec nic. Naopak jí chtěl odstrčit. Bylo mu to nepříjemné. Nerozuměl tomu, ale přičítal to magii spojení. Byl zmatený. Jediné co věděl, že žena před ním, ho najednou ani trochu nepřitahovala.
"Jde o to... Ani to nejde." Pokrčil rameny.
"Nechápu."
"To spojení. Něco jsem si o tom zjistil. Zabraňuje nám mít vztah s někým jiným."
"Opravdu? A co se jako stane?"
"To nevím, ale..."
"Tak to pojďme zjistit, co říkáš?!" Objala ho kolem krku a stoupla si na špičky. Snažil se jí odstrčit, ale tiskla se k němu tak silně a přibližovala se. Chtěla ho políbit. Sakra! Musel něco udělat!
ČTEŠ
Navždy spoutaní
FanfictionPouta, která nás svazují jsou očima neviditelná. Naše srdce je ale cítí. Na první pohled vidíš pouze to, co vidět chceš. Proto zavři oči a dívej se na mě srdcem, teprve tehdy poznáš, kdo doopravdy jsem. "Hermiono Grangerová opakujete po mě prosím...