11.

260 15 1
                                    

V minulé kapitole byla Katherine potrestána za své chování a zjistili jste že její nejlepší kamarádka Lily je mrcha.

Brečela jsem v tmavém koutě takže kdyby o mně člověk nevěděl, tak by si mě nevšiml. Do téhle tramatizující místnosti vtrhl docela naštvaný Nick a spustil svůj velice zajímavý projev.

„Wille promiň nenašli jsme ji, mám vzít pár chlapů abychom jezdili po venku a našli ji?"

William už se nadechoval že mu odpoví, ale Victor byl rychlejší.

„Nebude třeba, my už ji našli i potrestali."

„Ale já jí chtěl potrestat kurva!" rozeřval se Nicolas který po mém potrestání asi toužil víc než po čemkoliv jiném, aspoň chtěl být u toho to tak vypadalo.

„Pozdě Nicku, kdyžtak příště pokud nebudem rychlejší."

To to opravdu berou jako nejakou hru?! Znásilnit malou holku a říkat že to ještě někdy uděláte?! Jestli mě tady policie někdy najde tak jim všechno řeknu a tihleti sráči si ve vězení pěkně posedí.

„A kde je teď smím-li se ptát." přiběhl udýchaný Alex.

„Schovala se v týhle místnosti, ale to nevadí pak jí vezmem a odvedem do mé kanceláře." řekl Will s úšklebkem.

Alex s Nicolasem jen přikývli a poté odešli, asi za prací nebo jim dal nějaký pokyn.

Ti dva si už nepovídali což bylo dost zvláštní, hlavně že v tom hrobovém tichu byly slyšet mé vzlyky, fakt super.

Po několika dlouhých minutách konečně zazvonil mobil a už neslyšeli jak brečím. Nejspíš to byl Williamův mobil protože když zvonění ustalo začal mluvit.

Pohled Williama:

Začal mi zvonit mobil a tak jsem si jen vzdychl a zvedl hovor.

„U telefonu William Rossi, přejete si?"

„Dobrý den pane Rossi, u telefonu Lily Allenová, jak to vypadá s Katherine? Už jste jí něco udělali?"

„Nevím kdo jste a proč mi voláte a žádnou Katherine neznám, asi jste si spletla číslo slečno, sbohem." řekl jsem v klidu a zavěsil.

Nejsem přece debil, poldové by to mohli najít a věděli by kde je Kat a ja bych přišel o všechno protože bych se ani nejspíš nestihl přemístit. Ale ta holka je nejspíš úplně blbá.

Flashback:

„Dobrý den pane Rossi." pozdravila mě mladá slečna která za mnou přišla na schůzku.

Dal jsem jí gesto aby se posadila naproti mně, to hned udělala a vyčkávala až ji vyzvu aby mluvila.

„Kdo jste a co chcete?" řeknu a mluvím vážně, stejně jako na všech jednáních, také jsem samozřejmě nezapomněl nahodit vážný výraz.

„Jmenuji se Lily Allenová a vím že jste mafián a provádíte nějaké únosy když vám někdo dobře zaplatí. Chci udělat obchod."

„Záleží kolik mi nabídnete." podepřu si bradu rukama a skřížím prsty.

„800 000 000$ bude stačit?"

„Samozřejmě, kdo je cíl, v jaký den, v kolik hodin a na jakém místě."

„Její jméno je Katherine Williamsová, tuhle sobotu v 10:00 půjde z mé oslavy k ní domů, v 10:05 bude mezi našimi domy."

Dala mi adresu jejího domu a domu tý holky a pro jistotu i adresu místa kde se ta holka bude nacházet v 10:05.
Poté mi v obálce dala
800 000 000$ a odešla.
Obálku jsem několikrát přepočítával a až po nějaké době si všiml že z obálky vypadla fotka. Byla na ní vyobrazená ta Lily s nějakou holčinou, nejspíš tou Katherine a do obálky tu fotku dala abychom věděli jak ta Katherine vypadá, musím uznat že byla opravdu krásná.

Akorát mi pořád vrtá hlavou, proč ta Lily chtěla abych unesl její nejlepší kámošku.

Konec flashbacku.

Betrayal Kde žijí příběhy. Začni objevovat