Mia

2

A teď to má v garáži. Konečně ji přivezli. Když se šel na ni podívat naposledy, ještě hluboce spala, ale teď jeho kamera zachytila nepatrný pohyb. Okamžitě vstal ze židle a běžel do garáže. Opatrně poklekl nad černou krabicí a konečně ji otevřel. Uvnitř byla mladinká holka Alice. O Alici toho David zatím moc neví, dostal jen zprávu, že ji pro něho konečně našli, je to mladá studentka na výměnném pobytu a nikomu scházet nebude. S tím se David spokojil, nepotřeboval vědět víc, protože on si ji vychová k obrazu svému, dá jí nový život a všechny potřebné informace už jí stejně vytvořil.

Alice nechápala, co se děje. Naposledy si pamatovala, jak šla ze školy domů, po dlouhé době zvolila jít pěšky přes park, poté si pomatovala černou dodávku, která u ní pomalu zastavila a dva velké chlapi, kteří z auta vyskočili a běželi k ní. Pak se probudila až v černočerné tmě, zavřená někde, kde se skoro nemohla ani hýbat. Bolela jí hlava, snažila se pohnout, ale ruce a nohy měla svázané, začala sebou škubat, a když konečně uviděla nějaké světlo, taktéž spatřila neznámého člověka, který se na ni usmíval. Že to byla jen noční můra, ze které bude brzy zachráněna? Naivní představa.

David chytil provaz, kterým měla Alice svázané ruce a pomohl jí dostat se z krabice ven, místo toho, aby však to lano pustil a Alice tak byla volná, vzal další lano, které v rychlosti uvázal kolem jejích rukou a sloupu uprostřed místnosti, kterého si Alice neměla ani čas všimnout. Roubík v puse jí nedovolil mluvit, ale snažila se aspoň řvát. „Všechno bude dobré" Poprvé slyšela hlas neznámého. Pohladil jí po vlasech a pokračoval dál ve své práci. Alice se snažila se své pasti dostat, ale lano bylo přivázané ke sloupu pevně. Nebylo cesty ven. David se okamžitě pustil do práce. Nevšímal si toho, jak se Alice snaží řvát. Moc se těšil, až jí ukáže její nový domov. Nejprve si k ní kleknul a rozepnul jí knoflík od její sukně, chytil okraje a pomalu sukni stáhl až k jejím kotníkům. Poté se přesunul k horní části těla. Vzal z police nůžky a rozstřihnul triko na dvě části. Nyní před ním stála Alice pouze v jejím spodním prádle. Postavu měla ideální, nebyla až tak hubená, aby jí lezly kosti, ale taky nebyla žádná krev a mlíko, prostě ideál. David se usmál a dál pokračoval. Přistoupil k Alici zezadu a dvěma lehkými pohyby jí sundal podprsenku. Pohled na její prsa byl pro Davida skvost. Tak akorát do ruky. Posledním krokem bylo vzít nůž a rozříznout její bílé kalhotky. Poslední kus oblečení dopadl na zem. David trošku poodstoupil a prohlédl si Alici znova. Ideální. Tímto jedním slovem by tuto situaci popsal. Postavu měla pěknou, prsa také. Dole sice byla trošku zarostlá, ale to Davidovi vůbec nevadilo. Zato Alice byla v šoku, nevěděla, co se děje, najednou stála zcela nahá před cizím pánem, který si ji prohlížel a usmíval se na ni. Stále se snažila řvát, ale bylo to k ničemu.

David došel pro malou tašku, kterou postavil na pult vedle něj. Alice se na tašku zadívala také. Najednou uviděla první věc, která byla vytažena, byl to kožený obojek. David jej vzal do své ruky a nyní se přibližoval k Alici, ta se snažila couvat, ale lano jí zkazilo plány, přistoupil k ní zezadu, lehce jí chytl za vlasy, aby nemohla cuknout, o což se samozřejmě Alice snažila, a poté jí ho opatrně nasadil, ujistil se, že je dostatečně volný, a nakonec ho zezadu upevnil. Došel zpět ke své tašce a vytáhl čtyři kožené náramky, které měly na svém konci železnou příchytku. Připevnit je Alici na ruce bylo snadné, prostě ji chytil jednu ruku opatrně nasadil, stejně postupoval i u ruky druhé. Ty byly svázané, ale nohy byly složitější část, protože se s nimi Alice snažila uhnout. David měl ale dost trpělivost. Zezadu chytil jednu nohu, počkal, až se Alice trošku uklidní, protože oba věděli, že na jedné noze stát musí, poté ji nasadil náramek na kotník, u druhé nohy taktéž. Z pravé kapsy vytáhl David dva malé řetízky, které připnul na úchytky mezi rukama a nohama. Nyní mohla Alice roztáhnout nohy jen pár centimetrů, stejně tak i ruce. Alice už měla řevu dost, teď už pouze zírala, co se bude dít dál a když se David vždy přiblížil, snažila se uhnout, sice zbytečně, ale aspoň se snažila. Dokonce byla vidět i tvořící se slza na jejím pravém oku, ale tu rychle zakryla, protože ona se jen tak nevzdá.

David mezitím došel zpět k tašce, ale za okamžik byl zase u Alice, chytil jí zezadu za vlasy a svázal je gumičkou do jednoho hnědého culíku. Posledním doplňkem, aby byl prozatím David spokojený, byl koupený nástroj na hlavu, když ho Alice uviděla, teprve jí to začalo dávat smysl. Bylo to něco jako čepice, ale nahoře měla dvě ouška, která vypadala jako psí. V tu chvíli se Alice vyděsila ještě víc. David byl však rychlý a než mohla Alice začít nějak víc protestovat, i když by jí to samozřejmě nebylo nic platné, David jí rychle postroj nasadil. Pak už pouze vytáhl z tašku řetěz, který připnul Alici na její kovové kolečko na koženém obojku. „Teď jsi dokonalá." Řekla David, ale spíše si tak pro sebe, možná to ani nechtěl říct nahlas nebo si to v tom úžasu jen neuvědomil.

„Tak Mio, na čtyři." Oznámil náhle David. Mio? Kdo je Mia? Alice nic nechápala. Když ale David svůj rozkaz zopakoval třikrát a Alice stále stála a nevěděla, David přišel k ní, chytl jí za obojek a silou Alici strhl k zemi. Tím, jak měla Alice ruce i nohy takzvaně svázané, nemohla se svépomocí postavit zpět na nohy, zůstala na čtyřech tak, jak po ní David chtěl. „Jdeme Mio" oznámil David a pomalu se rozešel, přitom měl hlavu stále otočenou na Alici, ta nejprve klečela na čtyřech a odmítala kamkoliv jít, ale David nečekal, David prostě pomalu šel, nejprve to bylo v pořádku, ale po metru a půl byl řetěz, na kterém byla Alice uvázaná napnutý a pokud by se Alice nepohnula, začala by se škrtit, a tak udělala jeden nesmělý krok, poté druhý. „Hodná holka." Konstatoval David a stále stejným pomalým krokem kráčel dál. Alici nezbývalo nic jiného než ho s nechutí následovat.

Naštěstí za chvilenku došli do vedlejší místnosti. David se před ní zastavil a čekal, než Alice přijde k němu, přičemž řetěz stále utahoval kolem své ruky, takže Alice byla nucená jít, i když David stál. Konečně došla k němu. David otevřel dveře, rozsvítil a vešel. „Jdeme." Řekl a rozešel se. Alice byla tak vyjevená z toho, co viděla vevnitř, že se rozhlížela ze strany na stranu, její hlava byla někde jinde, a tak opravdu následovala Davida.

Společně došli k velkému kotci. Byla to velká klec pro psy, uvnitř byla růžová deka a polštář. „Tak pojď Mio, musíš si odpočinout." Řekl David a otevřel boční stěnu klece. Alice se snažila couvat, hýbala hlavou ze strany na stranu, snažila se přes roubík křičet, ale nebylo jí to nic platné. David stále utahoval řetěz, tudíž byla Alice nucena jít až k jeho nohám. Když byla Alice přímo u něj, nebyl už pro Davida takový problém odepnout řetěz, vzít Alici za obojek a násilím ji zahnat do klece.

Alice klečela na kolenou a sledovala, jak jí její únosce zamyká onu boční stěnu a náhle zůstává uvězněná v malé kleci, ve které si nemůže ani stopnout. „Hezky si odpočiň." Řekl David, pohladil Alici horním prostorem po vlasech a pomalu odcházel. „Tohle je nyní tvůj nový domov, tak ať se ti líbí Mio." Přičemž zavřel dveře a nechal Alici samotnou v cizí domě, zavřenou v malé kleci, s roubíkem v puse a obojkem kolem krku. Nejprve se snažila klec rozbít, různé do ní kopala a bouchala, poté se snažila křičet o pomoc, nakonec se neudržela a ač si v hlavě slíbila, že bude silná, začala nahlas vzlykat. Asi po hodině takového povyku vyčerpáním usnula. David ji během celé její akce o svobodu sledoval kamerou umístěnou v rohu místnosti. Sám si sedl do jeho prostorného obývacího pokoje. Chtěl by Alici říct, že se jí tu nakonec bude líbil, ale její vzlykot ho vzrušoval více, rád se díval, jak se Alice trápí, měl rád tu bezmoc, kterou způsobil druhému člověku.