4

1.4K 11 0
                                    

Další den ráno se Alice Davida nemohla dočkat. Ne, že by ho chtěla vidět, ale v noci jí vzbudila potřeba čůrat. Klec byla zamčená, a tak nedočkavě Alice křížila všemožně nohy a modlila se, aby její neznámý co nejdříve přišel a z tohoto mučení ji vysvobodil. David byl však už také vzhůru, hodinu ležel v posteli a s potěšením sledoval, jak Alice kříží nohy, její bezmoc mu dodávala potřebnou dobrou náladu. Párkrát si vyhonil a pak konečně usoudil, že je čas. Osprchoval se, oblékl se a vyrazil o patro níž. Otevřel dveře a setkal se prosebným obličejem. „Krásné ráno čubičko." Pozdravil. Alice jeho oslovení už neregistrovala. „Potřebuji prosím nutně na záchod." Vydala ze sebe.

David se usmál. „Vidím, že jsem tady právě v čas." Řekl pobaveně. Alice se také usmála, protože to vypadá, že si konečně neznámý všimnul, že je Alice také člověk. „Ano prosím prosím." Alice se už dala i na prosení. David se otočil a podal z poličky řetěz. „Je čas na ranní procházku." Při těchto slovech Alici pomalu mizel úsměv z tváří. Nebyla si jistá, co to přesně znamená. David odemknul boční stěnu a otevřel dveře klícky. Rychle připnul řetěz na obojek. „Tak jdeme" Oznámil a pomalu se rozešel. Alice sice nevěděla, kam jdou, ale bylo to pryč z této místnosti, kde nebyl záchod, proto na nic nečekala a po čtyřech se rychle vydala za Davidem. Davidovy kroky však směřovaly ven. Do téhle doby Alice šla poslušně, ale když uviděla otevřené dveře ven, David ucítil tah na řetězu, otočil se a klekl si k Alici. „Nemusíš se ničeho bát, v okolí dvaceti kilometrů jsme ty jen my dva" Tentokrát ji podrbal za uchem. Alice hluboce polkla. Nikdo jí odsud nezachrání.

Byla tak zabraná do jeho věty, že si ani nevšimla jemného podrbkání. Poté se David opět pomalu rozešel. Alici nezbývalo nic jiného, než ho následoval. „Že by tento dům měl záchod až na zahradě?" Pomyslela si Alice, ale teď jí to bylo jedno, potřebovala čůrat, to jediné jí hrálo v hlavě. David věděl, že se Alice teprve učí takhle chodil po čtyřech, přeci jen, byla ještě štěně, proto na ni nespěchal, šel pomalu ale nezastavoval. Došly k levé straně zahrady, kde byl vysoký javor. „Můžeš." Bylo jediné, co David řekl. Alice se na něj nechápavě zadívala. „Co můžu?" zeptala se nahlas. David se usmál a sklonil se k ní. Jednu nohu ji opatrně pomohl nadzvednout. Alici už začínalo docházet, co se po ní chce. Stydlivě se podívala na Davida. „Neboj, jsem tvůj páníček, vím, že potřebuješ čůrat, přede mnou se stydět nemusíš." Řekl a pohladil jí po zádech. Alice ale stále byla nesmělá. Na jednu stranu potřebovala nehorázně čůrat, ale na druhou stranu nebude čůrat jak nějaký pes. David to na ní viděl, proto jednou rukou držel stále její nohu ve vzduchu a druhou ji lehce zatlačil na ledviny.

Najednou Alice ucítila uvolnění. Proud moči začal téct na kůru krásně vysokého javoru. David jí při tom hladil po břiše a říkal, jak je to hodná holka. Alice na jednu stranu cítila úlevu, na stranu druhou jí zase rudly tváře, právě jí nějaký cizinec hladí po břicho, přitom co čůrá jako pes a říká jí hodná holka. Když konečně cítila, že je její močový měchýř prázdný, podívala se na Davida. Ten si vnitřně užíval její ponížení. Cítil, jak mu tvrdne penis, ale všechno mělo svůj čas. Stoupnul si, pohladil Alici po hlavě a pomalu se rozešel dál. Udělal menší kolečko okolo zahrady. Alice tak poprvé viděla, jak je prostorná a kolik je na ní zeleně. Oba poté došli zpátky do pokoje. David držel Alici na řetězu a sypal jí do misek granule a vodu. Alici začínalo docházet, že tohle bude teď její jídlo, dokud nevymyslí lest, jak se odsud dostat.

Tentokrát zvolil David jinou taktiku. Vzal Alici za obojek a dotáhl její obličej k miskám. David Alici tak dostal do velmi nepříjemné polohy, byla opřená o lokty a klečela, takže její zadek byl skvěle vystavený na obdiv. David si toho všimnul, usmál se a pomalu začal rukou po jejím zadku přejíždět a hladit ji „No tak zvířátko, musíš jíst." Zvířátko? Alice mu chtěla něco říct, ale jakmile otevřela pusu, David ji vzal za zadní část hlavy a natlačil jí na misku. A hlavu jí v té misce držel tak dlouho, tudíž její zadek byl vyšpulený tak dlouho, dokud David neslyšel přežvykování." Poté ji vyměnil granule za misku s vodou. Alice měla hlad, nic jiného by určitě nedostala a ty granule aspoň chutnaly lépe než ta konzerva, i tak ale nemohla uvěřit, že to přiznala. Jeho dotek ji ovšem překvapil. Zatím ji hladil jen po vlasech nebo po zádech, tohle bylo něco nového. A rozhodně se jí to momentálně nelíbilo... nebo... jasně že nelíbilo, ale neměla dlouho fyzický kontakt s nějakým člověkem, proto v hloubi duše si musela přiznat, že jí to nebylo nepříjemné. Když se Alice najedla, David jí opět zavřel do klece a odešel pracovat.

A tak to chodilo několik dní. Alice chodila čtyřikrát denně na procházky, třikrát denně dostávala jídlo a krásné ráno a dobrou noc od cizince, jinak byla zavřená ve své kleci. David takhle postupovat schválně, chtěl Alici naučit nějakému režimu a zvyknutí si na nové prostředí. Zároveň si užíval její bezmoc skrze kameru a honil si ho skoro pořád. Třetí den už Alice jedla z misky sama přesně tak, jak David chtěl. Už ani moc nemluvila, vždy když se snažila něco říct, David pronesl, že mu je líto, že nerozumí psí řeči a začal na Alici mluvit prostě jako k psovi. Alice se tím cítila ztrapněná, a tak raději mlčela. A po čtyřech už taky chodila líp, teda párkrát se ještě snažila vstát a vzdorovat Davidovi, ale vždy dostala menší elektrický šok, spíš jako takové upozornění, a tak vždy, i když nerada, poslechla.

MiaKde žijí příběhy. Začni objevovat