Timothy byl v pasti. Nemohl teď nikam utéct. Nevěřil, že by z toho mohl nějakým zázrakem vyjít. Ale někdo uvnitř něj ano. Jeho malé já mu věřilo. ,,No ták, Timy-Timy. Ty to zvládneš, už si dokázal zabít, tak to udělej znova! Do toho." tiše k němu promlouval mladý, dětský hlásek.
,,Hej! Tak naval prachy." Tentokrát zvýšil hlas muž, který stál předním vytáhl nůž. Timy si toho okamžitě všiml a nijak dlouho nečekal, než zareagoval. Ovládl ho adrenalin, jeho mini-já. Uchopil čepel nože a velkou silou mu ho vytrhl z ruky. Své věci upustil na zem a začal bodat do vyděšeného muže. Po ruce mu stékala rudá krev, bolest od otevřené rány mu plula celou jeho rukou. Ale on na to nemyslel, myslel jenom na jedno a to na vraždu. Čepel nože zabodával do břicha jednoho z můžu. Nepřestal ani ve chvíli, co už muž byl dávno mrtvý. Byl v tranzu. ,,Jo, Jo! Do toho, zabij i toho druhého." začal skandovat jeho vnitřní hlas. Tim se celý od krve otočil na druhého muže, který jen vyděšeně zíral.
,,Tvůj život je u konce...Nějaká poslední slova?" s pošetilým úsměvem pronesl. Nůž držel ve vzduchu a tak bylo vidět, jak se na něm odrazuje světlo z pouliční lampy.
,,Prosím.." začal ustrašeně muž. ,,Nikomu o tom neřeknu, slibuji." začal couvat dozadu.
,,To jsou tvá poslední slova? Poněkud chabé.." prohodil a přišel blíž k tomu muži. Jednou rukou ho chytl za krk a muž celý vyděšený už nijak nestihl reagovat. Ostří nože se začalo blížit k jeho jemné kůži na břiše. Jednou rychlou ránou ho bodl do břicha a on na něj vyplivl několik kapek krve. Nůž trochu vytáhl celý z břicha toho chlapa a pak ho tam znovu zabodl. Pokračoval tak poněkud dlouho, než se mu mrtvé tělo svalilo před nohy. ,,Dobrá práce, Timothy." promluvil vnitřní hlas. Tima stále ovládalo jeho malé já a proto si pořád neuvědomoval, co provedl. Vzal svůj kufřík, ale jídlo nechal na zemi. Se spokojeným úsměvem odešel pryč.
Po čtvrt hodině cesty se objevil ve svém malém příbytku. Kufřík, na kterém bylo stále několik kapek krve, položil na botníkkam dal i své boty. Všechno jeho oblečení bylo od krve a tak ho vzal, namíchal speciální směsici, díky které to všechno jednoduše zmizí. Oblečení hodil do pračky a k pracímu prášku přimíchal tu směs, potom to vše dal prát. Veškerý tento proces procházel v naprostém klidu. Pořád bylo, jakoby snad jenom snil. Jenže něco mu říkalo, že to není sen. A to něco byl právě Tim, dospělý Tim, který se snažil probojovat zpátky.
Timothy se ani nešel vysprchovat, navlékl na sebe pyžamo a ještě před spánkem se usadil před stůl, ještě než to ale udělal, zašel si pro svůj deník. Vytáhl z horního šuplíku své černě psací pero. Otevřel deník na čisté stránce a začal psát. Nejdříve přišlo do rohu datum. "Udělal jsem to znova. Zabil jsem a bylo to úžasné. Pohltilo mě to, cítil jsem se jako já. Jako mé pravé já, pocit krve na mých dlaní byl k nezaplacení. Chci to zažít znovu a znovu. Chci se zase cítit jako ten maličký, který zabil svou matku." tak znělo pár prvních vět. Ještě něco tam dopsal a pak si šel lehnout. Nechal své tělo od krve a jeho ránu na dlani protentokrát být a šel spát. Jeho spánek byl klidný. Nic ho netušilo, žádné noční můry, jež se ho snažily mučit i v jeho spánku.
,,Je 6:30 a já Vás vítám u "Dobré ráno New Yorku"." ozvalo se rádio a probralo tak Timothyho ze spánku. Odkryl deku a usadil se na kraj postele. Obličej mu únavou padl do dlaní. Promnul si oči a pak vstal, zamířil rovnou do koupelny. Po cestě ho doprovázela popová hudba. Otevřel dveře od koupelny, začal napouštět vodu do vany. Mezitím, co se vana plnila, došel k zrcadlu. Jeho pohled se zamrazil ve chvíli, kdy spatřil tu krev na jeho obličeji. Pohlédl na sebe a uviděl jenom temnotu v jeho očích a úsměv mladíka v zrcadle. Timothy se ale neusmíval, znovu to ,bylo jeho malé já, které se stále snaží dostat se mu do hlavy a přebrat veškerou moc nad jeho tělem.
,,Co jsi provedl? Co jsem to já udělal?" pohlédl na své ruce nevědomky, zejména na tu, kde se mu vyjímala povrchová rána od nějakého ostří. ,,Co já jsem provedl? To, co bylo správné a ty to víš. Museli jsme je zabít." krátce na to mu v hlavě začne odpovídat.
,,Nene! To nebylo správné!!" kroutil hlavou, v jeho očích se blýskala zuřivost, kterou cítil k sobě samému. Nenávist, vztek. Vše proudilo v jeho žilách a on to musel vyventilovat, bojovně zatkl pěst. Napřáhl se a pěstí uhodil do zrcadla, které se následně roztříštilo na maličké kousky a úsměv mladého Timothyho se rozplynul.
,,Auu" sykl tiše, na jeho pravé ruce se uchytilo pár střepů a ieho ruka tak utrpěla další zranění. Okamžitě reagoval a doběhl k vaně, kam ruku ponořil. Jemně začal vyndavat střepy a čistit svou ruku od čerstvé i zaslchlé krve.
Následně si do vany vlezl celý a začal ze sebe smývat veškerou špínu. Krev především. Ale nebyla to jenom špína a krev, jež se snažil smýt. Byla to i vina, která proudila jeho hubeným tělem. Každou vteřinou se mu vracely špatné vzpomínky, které se tak dlouho snažil vytlačit ze své paměti. Jenže teď se všechno vrací, ta prolitá krev, životy. Vše měl na rukách on a nemohl to na nikoho jiného svést. Protože on je ten, kdo to dělá.
,,Jsem šílený." pronesl do naprostého ticha, ale odpověď se mu nedostala. Jeho druhé já bylo pryč, alespoň prozatím.
Po koupeli si šel obvázat svou pravou ruku, nejdříve vyčistil rány a pak si jí celou obvázal. V čistém obleku odešel z bytu a zamířil do práce.
Cestou ho provázelo mhoho špatných myšlenek, ale všechny byly jeho. Malý Tim, který je uvězněný uvnitř něj, mlčel. Až nezvykle podezřele.
,,Ahoj, Timothy" mile pronesl Lee. Tim ale už od pohledu vypadal nesvůj, zmatený, až vyděšený.
,,Jsi v pořádku? Stalo se něco?" starostlivě pronesl.
,,Nene, jsem v pohodě...Vyslovíš-li mé jméno, zabiješ mě. Kdo jsem?" rovnou mu položí hádanku, aby změnil téma.
,Hm..Ticho?" Tim jen přikývl a pak odešel ke své práci. Na stole ho ale čekalo překvapení. Muž, který mu byl více než povědomý.
,,Nenene.." začal panikařit. Ležel tam člověk, kterého zabil. Na tohle nebyl připraven. Popadne svou tašku a zadním vchodem odejde pryč.
Haha...tady to je :D
Děkuji za přečtení, speciálně Emilce :)
