Křivě se usmál a zeptal se mě, co jsem hledal a hned jsem si všiml, že musí být na jedno oko slepý, protože ho měl jaksi zamlžené. Přinutil jsem se tedy dívat na jeho levé oko, abych se ho nějak nedotkl a zeptal se ho, jestli nemá nějaké staré video hry. Už jsem začal přemýšlet, jak bych se vykroutil ze situace, kdyby mi řekl, že neví, co to video hra je, ale k mému překvapení mi řekl, že jich pár má v krabici. Ujistil mě, že se za "okamžik" vrátí a otočil se do garáže. Jak jsem se díval, jak kulhal pryč, nemohl isem si nevšimnout, co prodává na stole. Po stole se spíše válely... podivné obrazy, různé předlohy, které vypadaly jako inkoustové skvrny, které vám mohl ukázat psychiatr. Zvědavý jsem se koukl přes ně- bylo zřeimé, proč k tomuhle chlápkovi nikdo moc nechodil, nebylo to tu přiliš estetické. Koukl jsem se na něco a vypadlo to z nějakého důvodu jako Majora's Mask-stejné srdce - tvarované tělo s malými hroty vyčnívajícími ven. Původně jsem i tajně doufal, že tuto hru v garážových prodejích najdu, ale poté, co se stalo, si nejsem jistý, že to byla dobrá volba. Měl jsem se toho muže na to zeptat. Kéž bych se ho na to zeptal. Poté, co isem od Majora tvaru zvedl zrak, starý muž byl opět přede mnou, napřažené ruce přede mnou usmíval se. Musím přiznat, že jsem pěkně reflektivně vyskočil a nervózně se zasmál, když mi podal Nintendo 64 kazetu. Měla standardní šedou barvu. krom toho, že na to někdo napsal Majora černým fixem. Měl jsem motýly v břiše, když jsem si uvědomil, jaká je to náhoda a zeptal jsem se ho, kolik za to chce. Starý muž mi řekl, že to mohu mít zadarmo, že to patřilo kdysi klukovi, který byl asi v mém věku, ale již tu nežije. Něco bylo zvláštního na tom, jak to ten muž formuloval, ale nevěnoval jsem tomu pozornost, byl jsem příliš překvapený tím, že to budu mít zdarma. Připomněl jsem si, abych byl trochu skeptický, protože ta kazeta vypadala zvláštně, nikde žádná záruka, že to bude fungovat, ale pak se do toho vložil můj vnitřní optimista, že to je možná nějaká pirátská nebo beta verze hry a to bylo vše, co jsem potřeboval, abych byl opět v sedmém nebi. Poděkoval jsem tedy muži a ten se na mě usmál a se slovy "Sbohem tedy!" nebo aspoň tak mi to znělo, se se mnou loučil. Celou cestu v autě domů jsem měl pocit, že stejně neříkal toto. Mé obavy se potvrdily, když jsem zapnul hru (k mému podivu jela normálně) a byl tam jeden save s názvem prostě
