mute. • muke au (cz překlad)

knihovna

Michael:

Kopal jsem do kamínku, když jsem šel po rušné ulici. Jen další nudný den v mém životě. Vybočil jsem z ulice a coural se ke vchodu knihovny. Vím, že je to... fakt cool. Chodím do knihovny každý den. Můžu pozorovat lidi, prohlížet si časopisy, poslouchat muziku. Do doby, než budu muset s někým mluvit, jsem v pohodě. Neříkám, že nemluvím z lidmy. Ale mluvím s nimi jen, když na mě promluví první. Nemám nic protu mluvení, jen nemám co říct. A když ano, nechám si to pro sebe, nebo na to zapomenu. Myslím, že můj hlas lidi obtěžuje, nechávám svá ústa zavřená. Lidé se se mnou většinou nudí. V knihovně za mnou chodily nějaké holky. Ptaly se mě na všechno o mě, samozřejmě se se mnou snažily flirtovat. Pouze jsem hrál úsměv, ale jakmile jsem s nimy začal mluvit nudili se, nebo to prostě neřešily a odešly. Ne, že by mi to vadilo. Lidé vám stejně po nějaké době ublíží.

Jel jsem sám výtahem až do posledního patra. Ničeho jsem si nevšímal a šel jsem do zadní části místnosti, sednout si naproti zdi. Tahle podlaha v sobě držela všechnu tu historii a všechny shity. Jelikož je léto a mladí sem nechodí prozkoumávat nějaké hloupé papíry, podlaha je vždy čistá. Nemusím to řešit. Do uší jsem si dal sluchátka a muziku si dal na plno, zvuk pronikal reproduktory v mích uších. Lehce jsem si zpíval, ten text mě uklidňoval. Zavřel jsem oči a nechal se unášet. Asi za hodinu jsem měl pocit, že mě někdo pozoruje. Otevřel jsem oči, světlo zaplavilo můj zrak. Chvíli jsem mrkal a povzdechl si, prohlížejíc si místnost. Pokukovak jsem mezi regály, než jsem se setkal s párem bleděmodrých očí. Ty na mě zvědavě hleděly. Chvíli jsem na ně líně zíral, pohlcovala mě jejich krása. Dokud jsem si nevyndal sluchátka. Nic jsem neřekl. Čekal jsem, až ten kluk něco řekne. Stoupl si a byl kurva tak 6 stop vysoký. Blonďaté vlasy měl sčesané do patky. Vypadal jako ztracené štěně, vypadal krásně. Cítil jsem nepatrné chvění v žaludku. Vykračovak pryč ode mě s podivným pohledem. Ale nic neříkal. Cítil jsem, že na něj musím promluvit, slyšet jak zní jeho hlas. Shromáždil jsem všechnu svou kuráž a zhluboka se nadechl.

"Uh, ahoj" hlas se mi chvěl. S překvapením se podíval zpět, ale neodpověděl. Neodešel, je tu stál. Mám zkusit říct něco dalšího?" Js-jsem Michael" prohlásil jsem. "Jak se jmenuješ?" po prdele, zním jako by mi bylo 5. On jen trochu zatřásl hlavu na znamení ne. Jsem zmatený. To jsem opravdu tak špatný? To nemůže říct alespoň jedno slovo?!? Skvěle Mikey, skvěle. Nešikovně ke mě došel a já na něj jen zíral. Sjel po stěně a sedl si vedle mě. Vytáhl svůj telefon a otevřel zápisník. Ukázal mi obrazovku a já zrudnul.

'máš krásný hlas' přečetl jsem.

"Ď- děkuji, uh, proč nemluvíš? zeptal jsem se. Snažil jsem se přejít na jiné téma, nechci mluvit o mě. znovu si vzal telefon a ukázal mi obrazovku.

'jsem němý'

Hi guys!!!! K první části jsem nechtěla nic psát, protoře to tak dobře končilo a já to nechtěla zkazit. Inu, jak už jste si asi všimli, překládám příběh mute :DDD Upřímě, strašně jsem se těšila, až vám tu budu psát nějaké úžasné blbosti,ale teď mě nic nenapadá. :DD Nezapomeňte na vote a hlavně komenty s názorem. :3 bye :)