mute. • muke au (cz překlad)

Anděl

Luke:

 Utíkal jsem. Utíkal  jsem od pohledu na mé mrtvé rodiče a cítil jsem, jak mi mé srdce brzy vybouchne. Šel jsem na jediné místo, kde můžu mít klid a mír.Knihovna bylo skoro prázdná, skoro. Jel jsem špinavým výtahem čpícím plísní do každého poschodí. Nakonec jsem dojel do posledního poschodí. Nikoho jsem v místnosti neviděl, a tak jsem vystoupil z výtahu. Nikoho jsem neviděl,ale někoho jsem slyšel.  Jednu s nejandělštějších (sakra, co to je za slovo :DDDD) věcí, co jsem kdy slyšel.

 Na nic jsem nemyslel. Všechny zlé věci, co se mi staly najednou jako by zmizeli, když jsem zaslechl ten krásný, neznámý zvuk. Znělo to daleko ode mě, potichu jsem šel blíž. Vycházelo to ze zadní části místnosti naproti mě, měl zavřené oči, byl tam kluk.

 Jsem šílený? Vypadal jako anděl, jeho platinově blond vlasy vrhaly stín na jeho čelo, stejně jako jeho dlouhé řasy. Najednou jsem se cítil nervózní, a podivný pocit...chtíče.

 Stál jsem schovaný za knihovnou a poslouchal dokonalá slova vycházející měkce z jeho andělského bytí. Už nikdy jsem nechtěl být znovu v tichu, nechtěl jsem aby tohle skončilo, mohl bych tu stát navěky a poslouchat. Zdálo se, že píseň končila a jeho slova přestala. S mrkáním otevřel oči.

 Teď už jistě vím, že je anděl.

 Jeho oči měli ten nejoslnivější odstín zelené. Zalapal jsem po dechu.  Je skutečně krásný a já tu jen stojím jako jelen ve světlometech, když se jeho ohromující oči střetly s mými fádními. Cítím jsem jako na omdlení. Vyndal si sluchátka. Po prdele, on na mě zkusí promluvit, co budu dělat?

 Stoupl jsem si a popošel jsem o krok vzad od knihovny. Jen jsme na sebe civěli, nic jsme neříkali. Pravděpodobně očekával, že promluvím první.

 "Uh, ahoj" začal. Počkat, on na mě promluvil! " J-jsem Michael"Michael. Michael. On byl kurva dokonalej. "Jak ty?" zeptal se,  jeho hlas zněl trochu roztřeseně. Super, co budu dělat? Sjel jsem po zdi vedle něj, co budu kurva dělat? Většinou utíkám od lidí, co na mě mluví. Ale teď cítím jako...jako kdyby mi dokázal pomoct. Jako kdybych potřeboval, aby mi pomohl. Ukázal jsem mu obrazovku svého telefonu.

 Máš krásný hlas napsal jsem. Ten kluk, Michael, se začervenal a já jsem cítil explozi motýlků v mém břiše.

 "Uh, ď-děkuji, proč nemluvíš?"zeptal se a pořád se červenal. Povzdechl jsem si.Vím, že bych mu to měl říct, ale nechci ho ztratit. Z nějakého důvodu cítím, že nechce utéct, ale pořád mám pochybnosti.

 jsem němí

 Zahanbeně jsem se podíval dolů. Michael mě šťouchl kolenem. Podíval jsem se na něj, jak se na mě usmívá. Otevřel pusu, co řekl mě zmátlo

 "Dobrý"