Záhada V Nás (COUNTRYHUMANS CZ) [ᗷ𝕆𝕆₭ 1]

9.

-pov VYPRAVĚČ

Černo vlasá dáma řvala na svého manžela... Hádali se a dva malí chlapci se obímali a jeden z nich plakal. „Příde ti to normální že zabiješ holku která má dvě děti a byla to tvoje nějlepší kámožka?! " manžel své ženě žačal taky řvát. „Štveš mě s tím co jsem udělal... A navíc jsem rád to co jsem udělal!" seřval svojí manželku. A při tom máchal rukama. „Third Reich! Ty jsi zrůda! Nevidíš snat že tu máme děti který brečí kvůli nám!" dořekla to a dala manželovi facku a utekla z domu. Běžela kolem lidí a brečela, litovala toho že si ho vzala, chtěla jenom svobodu.... Svobodu pro všechny. „Chci svobodu pro všechny!" vijekla na náměstí. Hned jak to šlišeli vojáci tak ji vzali za ruce a tahali jí nekam kde popravili další nevinný lidi... Uvázali lano na oběšení a pod lanem dali menší, hnědou židličku. Řekli ji aby si stoupla na hnědou židličku a aby si na krk dala škrtidlo. Bez nucení si musela dát škrtidlo pod bradu... Už jenom čekala na smrt z očí jí stékali další slzi a přemýšlela co všechno zažila. Například jak se svým tátou udělali bordel po celém baráku a mamka byla dost naštvaná.. To jí bylo 6 let. Nebo jak dostala poznámku za to že brečela... 9 let jí bylo... Jak si našla kluka v 18 letech.... Jak jí Third Reich požádal o ruku... 25 let.... V 28 mněla svě první dítě a v 30 mněla své druhé......usmála se a oči zavřela. Už nic nešlišela jak lidi mluví nebo někdo k ní běží, už mněla klid. Už si mohla odpočinout.

-Pov Third Reich

Běžel jsem za ní s míma dětma hledali jsme ji nemohli jsme jí nikdě najít. Všiml ksem si že lidi šli k náměstí a tak jsme šli taky. Když jsme tam došli viděli jsem pár oběšených lidí kouk jsem se trochu doprava a viděl svou manželku.... Z očí se mi vyhrnuli slzi koukal jsem se na ní byl jsem v škou... Mí děti také vzlykali jeden z nich běžel k ní a objal jí nohy. Koukl jsem se na zem litoval jsem toho že jsem na ní řval.
Už byl večer a já dělal večeři. Dělal jsem polívku a dal to na stůl. „Děti večeře!" řekl jsem a přišli oba furt byli smutní. Nandal jsem jim polívku a jedli jsme. A pak šli spát nemohl jsem si zviknout že tu už není má žena. Pak mi to docvaklo proč jsem zabil mojí dlouho dobou kámošku proč jsem žačal válku.?!