Záhada V Nás (COUNTRYHUMANS CZ) [ᗷ𝕆𝕆₭ 1]

10.

-Pov Česko

Ten hlas byl mi tak povědomí ale nemohl jsem si vzpomenout. „Musím jít čau!“ vikřikla postava a než jsme oba zareagovali tak už utekla. Přemýšlel jsem kdo to mohl být... Chvilku jsme chodili a snažili ji najít ale místo toho jsme našli díru do země. „Hmm skusím tam hodit kámen a uvidíme jak to bude hluboký?“ dořekl Německo a já přikývl. Koukl se na zem a vzal kámen a hodil ho do tý díry/jámi.
Nebylo to tak hluboký jak jsme si misleli a tak jsem zkusil do ní vlést... Nakonec jsem se vlezl. „Němci poť je to tu docela velký jako by někdo udělal svůj bunkr.“ dořekl jsem. Německo si teda povzdechl a skočil za mnou. Rozhlédli jsme se a všimli jsme si železných dveří. Šel jsem k nim a chtěl je otevřít. „Čechy! Opatrně víš co se stalo s náma a autem.“  „ježiš. Bohužel do nás narazil blázen.“ dořekl jsem. „Jedinej blázen jsi ty“ „co jsi říkal?“ „nic...“ Pokrčil rameny

Uhopil jsem kliku do ruky a koukl jsem se na Německo. Koukal se na mě vysmátým pohledem. Zamračil jsem a otevřel dveře. Byla tam tmavá chodba. Vešli jsme do tý chodby. Chodili jsme chodbou a Německo byl za mnou. Chodba se zmenčovala až jsme museli lést po třižech. Na konci byl podklop skusil jsem se to otevřít, povedlo se to a skočil jsem na zem. Byla to bílá místnost a viděl jsem rudo vlasou holku. Německo skočil hned za mnou a ta holka byla otočená k nám. Byla to Bělorusko která se hned usmála. „co tu děláš?“ zeptal jsem se ona se hned zamračila a koukala do země. „unesli mě a dali do místnosti ve který byla ventilace, dost velká na to abych mohla v ní projít a přišla jsem tady.“ odpověděla a koukla se na nás. Hmmm....
          Šel jsem ke dveřím a skusil je otevřít ale nešlo to a tak jsem to skusil vyrazit ale nepovedlo se mi to. Ostoupil jsem od dveří. „Heh skusím to já“ řekl německo a šel ke dveřím a skusil je vyrazit povedlo se mu to. „tak co prcku nezárlíš?“ řekl posměšním toném. Zamračil jsem se a šel kolem něj až na tmavou chodbu. Koukal jsem se do prava a do leva nikdo nikde. Šel jsem do leva a Německo s Běloruskem šli za mnou. Chodili jsme opatrně a potichu.
            Slišeli jsme nečí smích a mě zamrzilo v zádech. Koukl jsem se na Německo a pak zase spátky. Hrůsostrašný smích přicházel z vedlejší místností. Byli po otevřené dveře a tak jsem nakoukl, viděl jsem Ukrajinu jak se tam hádá s někým. Po asi 5 minutáh jsem zaváhal a omilem otevřel dveře. Koukal jsem se na ně zděšeně a oni též, jenom jsem se usmál a hned zavřel dveře a řekl Německu a Bělorusku aby utíkali utíkali jsme co nejrychleji. Řekl jsem při běhu abychom se rozdělili. A to jsme udělali, Bělorusko běžela do prava, Německo rovně a já do leva.

-Pov Ukrajina

Byla jsem v místnosti s Upou a ječela jsem na něj...aby nechal mou rodinu.
„Nic ti neudělali!“ vyjekla jsem na něj a on se jenom zasmál a řekl „Jeden člen vaší rodiny mě zradil a už tu není mezi náma... Ale to mě ne zastaví.“ usmál se skoro až děsivě. Mlčela jsem a koukala do země.. Přemýšlela jsem kdo to může být. Když jsem přemýšlela tak mě už napadlo kdo to je. Koukla jsem se hned na Upu naštvaně, ani nevím proč by to dělal. Chtěla jsem mu něco říct ale najednou se otevřeli dveře a viděla jsem Česko jak se kouká šokovaně. Upa řekl svím robotům aby je chytili. Už to někdo věděl... Poslouchali nás?... Takže oni o tom vědí.... Ah ne......