Záhada V Nás (COUNTRYHUMANS CZ) [ᗷ𝕆𝕆₭ 1]

11.

Pov : Bělorusko

Běžela jsem po tmavé chodbě. Viděla jsem před sebou šedo modré dveře... Neváhala jsem a otevřela je a rovnou zavřela a zamkla. Rohlédla jsem se po místnosti a před sebou ve proštřed byla židle, na židli seděl muž kterej měl na hlavě pitel od brambor. Přiblížila jsem se k němu a natáhla ruku k němu... Bála jsem se ale i tak jsem popadla pitel a vzala,tím pádem jsem mohla vidět toho člověka... Byl to Rusko... Co ten tu děla? Rusko se na mě koukl a byl zmatený... Koukali jsme se na sebe nějakou dobu. Lana které měl kolem svého těla přesně u nohou, rukou a kolem pasu. Koukla jsem se kolem a na podlaze jsem viděla střep. Opatrně jsem si ho vzala do rukou a šla k Rusku... Vzala jsem si jeden z provazů a začala do něj zeřat, to jsem udělala i u těch ostatních. Když jsem to měla tak můj brácha byl volný. Řekla jsem mu že se budem muset zachránit zbytek států které tady uvěznili. Chodili jsme potichu po chodbě až jsme se dostali k jedním dveřím. Typla bych že to jsou oni, skusila jsem je otevřít. Otevřela jsem a viděla jsem ty stracený státy. Koukli se na nás a usmáli se Finsko přišel k nám a poděkoval. Ale co teď nevím kde je východ. Rusko si ale pamatoval kde je východ, sice nevím jak ale co já vím. Řekl abychom ho pronásledovali, běželi jsme za ním až jsme se dostali k dveřím otevřel je a byli jsme venku. Nemohla jsem tomu uvěřit. Egypt řekla že by jsme měli zavolat policii aspoň ten zbytek...

Pov : Německo

Běžel jsem rovně tak jak mi nařídil Česko... Hmm... Snažil jsem se někam skovat ale nešlo to, ten robot mě už sere! Běžel jsem do leva, prava atd...na chvíli jsem se zastavil abych jsem se mohl odpočinout. Čož to byla chyba bouchl mě do zad a já spad na zem. Otočil jsem se na záda a skusil ho kopnout. Nepovedlo se to vzal od někut železnou tyč a bouchl mě sní do hlavy. Bolelo to strašně ale furt jsem se nezdával a snažil jsem se zvednout.
Ten robot zase zvedl tu tyč nad sebe a chtěl mě bouchnout, ale těsně před tím jsem se otočil do strany aby mě tím neflákl. Tězce jsem dýchal a zvedl jsem se ze země. Trochu se mi motala hlava ale to mi bylo jedno. Bránil jsem se rukama a skusil s ním bojovat.
Po nějaký čas jsem měl na rukou rány a modřiny. Byl jsem oslaben nemohl jsem dále bojovat proti robotovi.
Seděl jsem na zemi a zavřel oči v domění že mě zabije... Ale to se nestalo? Koukl jsem se a viděl Česko jak má v ruce sekyru. Koukl jsem se na robota kterej byl zničen a pak jsem se koukl na Česko, usmál jsem se a poděkoval. Pomohl mi abych se mohl zvednout. „ Odkuť si vzal tu sekyru?“ zeptal jsem se ho. On se jenom koukl na sekyru a řekl.“ byla prostě na zemi a u ní nikdo nebyl takže...“ usmál jsem se jenom. Rukou jsem si otřel nos od krve,a šel dál s Českem. Šli jsme tmavou chodbou a pak jsme slyšeli křik. Zastavili jsme se a chvíli poslouchali.
„Jsi uplně blbá!“ to byl mužský křik. Kouklk jsme se na sebe a Česko se trochu posunul ke mě. Hm.... Pak jsme slyšeli další křik ale ženský. „Já jsem ti pomohla abys v tom stupidním sklepě nezdechl! A ty mi to oplatíš tím že chčeš zabít mí sorozence?!“ ten hlas poznávám je to Ukrajina... Koukl jsem na znovu na Česko. On se koukl na mě a pak se koukl na tu chodbu. Šel za nimi... Rovnou jsem šel za ním. „Ale koho to tu máme?“ všimnul jsi nás ten muž... Měl černé vlasi, pleť měl černočervenou, oči zelené jeden pásek přes oko které měl státní znak ukrajiny. Oblečení bylo úplně černé. V ruce měl zbraň. Vůbec jsem nechápal kdo to je a co tu dělá. „Děte prič! Hned! “ řekla Ukrajina ale ten chlap k ní přiložil zbraň. „heh Německo jsi dost chitrej kluk a bavíš se s nickou?“ dořek ten muž. Koukl jsem na Česko a pak zase na něj. „tvůj otec dokázal dost věcí a tvůj děda totéž. Máš před sebou velkou moc... Proč to nevyužiješ?“ když to dořek tak jsem se koukl na zem. Měl pravdu mohl bych dokázat to stejný jako můj otec, ale nechci být ten kdo zabil něčí mámu, svojí manželku, cizí rodiny! Nejsem jako můj otec! Koukl jsem se na něj. „nech ho být!“ Česko najednou vykřikl. „ty drž hubu“ řekl a koukl na mě. Česko šel pár kroků k němu, vypadal že ho chce mlátit tou sekyrou. Pak jsem slyšel výstřel, vyděl jsem jak Česko padá nazem a já jsem rychle běžel k němu ho chytnout. Seděl jsem na zemi a v náručí jsem měl Česko. Koukal se na mě a já se strachem mu říkal ať nezavře oči ať se mi kouká do očí. Koukal jsem kde ho střelil. Střelil ho do ramene... Koukl jsem se na toho muže. Měl k nám namířeno zbraň. „Teď máš na víběr, buť budeš se mnou nebo tě zabiju.“ jenom jsem se koukl na Ukrajinu, vypadala vyděšeně. Pak jsem se zase koukl na něj. Chtěl jsem mu říct svůj názor ale něco řvalo. Byl to ženský hlas, znělo to tak jako kdyby jí někdo něco udělal s hlasivkami. „to je můj syn!“ koukal jsem se všude ale nikoho jsem neviděl. Ten muž byl zmatený a chtěl mě co nerlichlej zastřelit. Ale do místnosti vtrhla policie a zatkla ho. Koukl jsem se na Česko a koukal furt na mě pak jsem viděl záchranáře a odvezli nás........