Captain's nurse

Příjem

Tak je to tady.Doufám,že se nová ff bude líbit.Určitě dávejte vote a komenty.

Zapla jsem svůj nový Iphone 6 plus a posadila se okenní parapet.Nasadila jsem si sluchátka a zapla hudbu.Hlavu jsem si opřela o sklo,které mě až nepříjemně studilo.Má tvář chytala načervenalý odstín,ale bouřka nepřestávala.Ledové kapky dále stékaly po okně a nic je nemohlo zastavit.

Bouřky mě vždy fascinovaly a milovala jsem usíná za zvuku blesku.Bylo asi půl dvanácté a ikdyž bylo léto,tma byla neproniknutelná.Stočila jsem teda pohled na své air maxi a pohrdavě jsem si odfrkla.Nejsem arogantní nebo snad nevděčná,ale nenávidím matčiny dárky.Jakoby čas,který stráví v nemocnici mohla vynahradit nějakými dary.Takže každý týden dostanu nějaký dost drahý dárek.

Neříkám,že jsme bohatí,ale s matkou žiju už čtyři roky sama.Otec si,totiž našel nějakou dvacetiletou krásku a odstěhoval se s ní do Austrálie.Kromě sukničkáře je to také známý architekt,takže o alimenty,peníze mít mamka strach nemusí.

Z toku myšlenek mě vytrhnou červenomodré blikající světla.Další je tady.Přijde mi,že teď o prázdninách je tady víc lidí než normálně.A mamka,jakožto hlavní sestra se mnou není už vůbec.

Z toho sezení mě už začal bolet zadek.Otočila jsem nohy doprava a seskočila z parapetu.Byla jsem v nejvyšším patře budovy.,takže na recepci jsem musela sejít pět pater.Tomuhle já říkám prázdniny.A budu asi ještě další dva roky,tedy do mých osmnáctin.

Pomalým šouravým krokem jsem šla dolů.Všude bylo hodně lidí.Po tom tichu mi ten ruch přišel zvláštně bezpečný.Bože,už mi začíná hrabat.Matka nemá sice nonstop služby,ale přece jenom 15 hodin skoro každý den.Nikdy nepochopím proč mě nenechá samotnou doma.To bude asi tím,že je prostě sestřička.Pořád mi říká o různých nemocech,které můžu dostat.Vždy když začne přesně tohle téma,tak jedu radši na autopilota.

Nemocnice není Havaj.Místo na,které byste se rádi a dobrovně vraceli,když pomineme hypochondry samozřejmě.Nejspíše budu jediní člověk na zemi,ale já se prostě těším do školy.No nic,dneska je 3.7.,takže si ještě počkám.Došla jsem do přízemí a na recepci uviděla baculatou padesátiletou paní.

,,Ahoj Meghan,zlatíčko.Co tady celou dobu děláš?"

,,Nudím se paní Cumberleynová,nudím." odpovím pravdivě.

,,Chudáčku můj i o prázdninách?" praví hlase tak vysokým,že by ji mohli používat jako zbraň hromadného ničení.

,,Ano i o prázdninách." říkám a spěchám od recepce.Taktéž doufám,že mi ty její ,,hlasové tlakové vlny"() nevykydaly mozek z hlavy a nenahradily ho cukrem.

Po chvíly si,ale připadám ještě hloupější než Cumberleynová.Samozřejmě,že jak jsem ,,utíkala'' od ní,tak jsem si neuvědomovala kam jdu.Takže teď stojím v obrovském lijáku,jen v mikině pod malou strýškou a nadávám Cumberleynové,ikdyž moc dobře vím,že za to nemůže.
Automaticky jsem vyšla ven a moje hrdost mi nedovoluje se vrátit zpět k tomu ,,vymítači mozků".

Vtom uvidím další sanitku.To by nebylo nic zajímavého,kdyby za ní nejelo asi třicet televizních stanicí.Tak dnešek asi nebude tak nudný.