Captain's nurse

Neexistují patro

Sundala jsem si promočenou bundu a hodila ji palandu v sesterně. Na to,že je červenec to vůbec nevypadá. Závistivě jsem si vzpomněla na své bývalé spolužáky a zajímalo by mě,co asi dělají. Vím jen to,že jedna z mých nejlepších kamarádek Emily je právě v Kanadě u příbuzných,Catrin je v Karibiku a Matthew jel s rodinou do Washingtonu.O mých dalších dobrých přátelích zatím nic nevím.

Boty jsem si taky vyzula a místo nich si nasadila mé oblíbené papuče s hlavou Homera Simpsona. Kromě bot jsem byla zcela formálně oblečená. Černé jeany,vetší černá mikina s modrým číslem a pod tím světle modrá košile. Ty papuče vlastně dokonale kontrastovaly s celým mým outfitem. Vlasy jsem si svázala do drdolu.

,,Co tady mám celý den dělat." zaúpěla jsem .

Pak mě to napadlo. Nevím jestli je to dobrý nápad,ale tady se stejně nic neděje. Teda ne,že by se v nemocnici nic nedělo,avšak pro mě byl narozdíl od dalších lidí další stereotypní den. S přílivem adrenalinu jsem se rozběhla na recepci za paní Cumberleynovou,kterou viditelně velice potěšilo,že za ní někdo přišel normálně si popovídat a ne probírat účty za převoz a podobné věci.Kdyby jen věděla.

,,Dobrý den,paní Cumberleynová."

,,Ahoj Meghanko copak by si chtěla zlatíčko?" ty její zdroběliny mi rvou uši.

,,Ne,přišla jsem jen tak." zalžu,jak jinak.

,,Aha" potěšeně se usměje.

,,Co se to tady včera dělo?" zeptám se narovinu.

Cumberleynovou najednou úplně ztiší hlas.,,Meghan,víš,že ti to nesmím říct,zakázali nám to."

,,Paní Cumberleynová." zaprosím.

,,Já bych tak ráda,ale ono to vážně nejde." vypadá to,že ji to opravdu mrzí.

Obejdu recepci a vejdu za ní do místnosti,abysme spolu nemusely mluvit přes pult. Všimnu si,že sedí na velkém otáčecím křesle a vedle ní je spousta nevyřízených papírů.Dojdu až k ní.

,,Prosím,aspoň něco." zkusím to znova.

,,Víš,že tě mám ráda,ale tohle opravdu nejde.

,,Tak jo." pravím naoko smířeně a obejmu ji.

,,Tak já asi půjdu." prohlásím,protože mám všechno,co potřebuju.A navíc bych s ní v jedné místnosti nevydržela.Už ne kvůli tomu jejímu hlasu,ale kvůli výčitkám svědomí za to,co jsem právě udělala.

,,Dobře,zatím ahoj." řekne poznatelně uvolněji Cumberleynová.

Otevřu dveře a spěšně odcházím,aby si náhodou nevšimla té karty,klíče od pokoje,který jsem ji ukradla z nástěnky,která visela právě za jejími zády,když seděla. Kartička je celá bílá jen na jedné straně je velkými černými písmeny vytištěno 973. Matně si snažím vzpomenout,kde se pokoj nachází,ale záhy si uvědomím,že pokoj s tímhle číslem jsem tady nikdy neviděla. V nemocnici pokoje končí číslem 950. První,co mě napadlo bylo to,že budu prostě chodit po nemocnici a hledat jen tak. A samozřejmě jsem to naivně udělala.

********************

Po dvou hodinách(v osm hodin večer):

Nohy mám úplně rozbolavěné,jak kdybych se rozhodla v jeden den jet Tour de France,vyhrát letní olympiádu ze všech disciplín a jen tak na okraj si oběhnout pobřeží Ameriky. Sice dělám šerm,lukostřelbu a balet,ale tohle bylo i na mě moc. Byla jsem v posledním patře nemocnice,úplně na boku budovy a chtěla jsem se vrátit,když jsem si všimla nenápadného šedého výtahu. Nikdy dříve jsem si ho nevšimla,tak jsem přišla k němu a přivolala ho zmáčknutím trujúhelníčkového tlačítka. Výtah se s tichým "Cink" otevřel a já plna očekavání nastoupila.

Už ve výtahu jsem stála s otevřenou pusou.Stěny byly z luxusního tmavého dřeva a jedna,prostřední,strana byla potažena arabským kobercem. Na panelu ovládání výtahu se nenápadně třpytí jen dvě tlačítka. A to tohodle a patra a patra nad námi.

,,Ale počkat!Nad námi žádné patro není." uvědomím si.

A v tu chvíly zvědavost přebije rozum a já zmáčknu patro dvě. Výtah se rozjede a s minimálním otřesem se zastaví. Ocelové dveře se otevřou a já mám přímý výhled na pět odstřelovačů v černých maskách. Vypadají jako ti,co tady drželi ty novináře na uzdě. Ale až teď zblízka vidím,že mají na prsou miniaturního znak orla v takovém zvláštním kolečku(Shield....if you know:D).

Vyděšeně zvednu ruce nad hlavu a pocit zvědavosti a nadšení rychle vystřídá absultní strach. Všichni muži v černém (:D) na mě namíří zbraně a nejvyšší z nich,nejspíše vůdce se zeptá: ,,Kdo jsi?Co tady chceš?"

,,Ehm.." netuším,co mám říct.

,,Jsem Megan,já tady mám kartu od pokoje. podaří se mi nakonec odpovědět.

Vůdce mi kyvnutím hlavy naznačí,ať mu kartičku ukážu. Pomalu spustím ruce a  začnu se prohrábat kapsami jeanu. Nakonec se mi přece jenom podaří kartu najít. Ukážu ji číslem vojákům. Ti se hned uvolní a nejvyšší zase povídá:,,Promiňte slečno,nevěděla jsme,že patříte k němu. Pokoj je hned tady."

Kývnu a zmateně se vydám směrem,který mi ten jejich vůdce ukázal. Pokoj tady začíná číslem 951a mě se konečně rozsvítilo. Tyhle pokoje slouží jen pro ty nejvlivnější a nejmocnější lidi planety,kteří si tenhle luxus můžou dovolit. Taky tu je jenom 50 pokojů,že ano.

Nakonec se mi pokoj číslo 973 podařilo najít,mají tu jinačí chodby než"dole" v nemocnici,takže mi to trvalo docela dost dlouho. Jen tak stojím před dveřma a zvažuju jestli to byl vážně dobrý nápad. No,co žije se jednou.Projedu kartou scener a vstoupím do pokoje.

Doufám,že se po dlouhé době líbilo a budete i nadále komentovat a "votovat":).Tak co,víte čí to je pokoj??:'D.