Captain's nurse

Kdo to sakra je?!

Na obrázku je sesterna.:D

Nakonec má hrdost ustoupí a já vejdu zpět na recepci,abych nepřekážela tomu návalu,co se sem řítí. Bezstarostně se opřu o pult recepce. Vím,že  Chambereylová bude mít teď dost práce a na mě ji díkybohu čas nezbyde. Pohled upřu na skleněné dveře naší luxusní nemocnice.První spatřím záda,pokryté svítivě červenou bundou s neonově žlutým pásem na úrovní spodní části zad,jednoho ze záchranářů. Ten se spolu se svým partnerem pokouší,ve velké rychlosti,dovést mladíka na lůžku,co nejrychleji na sál. Po bocích lehátka šli ještě dva záchranáři, jeden který mu na nos přikládal dýchací přístroj pro umělou plícní ventilaci. A druhý,jenž se pokoušel kontrolovat všechny životní funce.

,,Jak to vypadá Petere?!" zeptal se ve spěchu jeden ze záchranářů.

,,Zatím všechno stabilní,ale má nejspíše vnitřní krvácení,zlomenou levou nohu a prostředníček na pravé ruce." odpoví onen záchranář."

,,Já bych se teda spíše bál o tu šlapanici venku.Abysme potom nemuseli vozit  dovniř polámané novináře."prohodí s úšklebkem další.

Nato už projíždí kolem mě a já mám šanci prohlédnout si muže na lůžku. Má docela krátké blonďaté vlasy,které má vyčesané nahoru. I přes triko vidím jak má na těle vyrýsované svaly. Je to dokonalý prototyp dokonalehó muže. Podvědomě tuším,že má modré oči. Házím po něm poslední pohledy a poté se mi ztrácí z dohledu.Zajímalo by mě,jaktože tu ještě není ta horda novinářů o níž záchranáři mluvili.Rozpohybuji své nohy a vydám se k proskleným dveřím. Na parkovišti stojí kromě houkajících sanitek i nějaké černé obrněné vozidla a spoustu televizních reportérů a novinářů s jejich dodávkami. Z černých vozů vyskákali muži ve stejnobarevných oblecích a pistolemi u pasu. Všichni drželi v rukách neprůstřelné stíty z nichž uzavřeli hradbu a dotěrní novináři museli natáčet v dešti.

Došlo mi,že to musejí vysílat živě. Rychle jsem se rozběhla,nyní již poloprázdnými uličkami nemocnice a začala zdolávat schody do třetího patra,kde je sesterna. V běhu jsem hledala po kapsách svůj malý svazek klíčů. Celá udýchaná jsem dorazila do třetího patra a u dveří vytáhla ze přední kapsy jeanů klíče. Samou rychlostí,div nezalomím klíče vpadnu do pokoje. Popadnu ovladač,jenž leží na gauči a zapnu televizi.Vypadá to,že stěstí mi přeje a já se strefím hned napoprvé.

,,..byl převezen do soukromé nemocnice v New Yorku. Pokoušeli jsme se pro Vás dozvědět více a zjistili jsme,že jeho zranění nejsou vážná a šance na uzdravení jsou opravdu vysoké."

,,Ale čí,sakra?!" pomyslím si rozezleně.

,,..velice doufáme,že celý tým Avengers bude co nejdřive kompletní a Kapitán Amerika v jejich čele.Toto je konec zpráv loučí se s Vámi Angela Harper od New Yorkské nemocnice."

Zapojím svoji mysl na plné obrátky,ale jméno Kapitán Amerika ani Avengers si nemůžu vybavit. Bohužel tady není WIFI a data se mi nechtějí zapojovat,takže to musím nechat na doma. Zklamaně si povzdechnu. Mamce bude končit šichta asi až za dvě hodiny. ,,Jupí." pomyslím si ironicky. Vtom do pokoje vtrhne moje matka.

,,Ach,Meghan tady jsi. Hledám tě po celé nemocnici."

,,Co je? Stalo se něco?" zeptám se zmateně.

,,Abigail si se mnou vyměnila směnu,takže dneska pojedeme dříve."

,,Cože? To je úžasný."

Mamka se nad mojí reakcí rozesměje a posléze protočí oči.

,,Tak pohni cácoro,nebo ti ujedu."

Asi mám dneska opravdu štěstí.

*****************

Doma:

Vzbudila jsem se jako obvykle okolo dvanácté,protože jsme přijeli o půl jedné ráno domů. Došla jsem do kuchyně a vytáhla si z ledničky džus. Poté jsem se koukla na stůl a našla na něm vzkaz naškrábaný matčinou rukou:

,,O půl dvanácté jsem musela do práce. V ledničce máš oběd. Přijeď za mnou v pět,jako obvykle.Pusu,Máma."

Takže všechno zase jede podle starých kolejích. Odsunula jsem si od stolu židli a z ducnutím na ni sedla,začala jsem přemýšlet,co budu dělat.

,,Asi si zapnu notebook..."

Teď mi to došlo. Zase jsem se zvedla. A svižným krokem "dosprintovala" do svého pokoje. Popravdě řečeno mě opravdu zajímá kdo ten Kapitán Amerika vlastně je. A teď se to dozvím.

*****************

Po čryřiceti minutách:

Projela jsem snad všechny weby,které o něm diskutovaly. Většina hlásala o včerejšku,takže jsem musela trošičku více pohledat,avšak našla jsem opravdu zajímavé věci. Nejvíce mě,ale pobavily a uchvátily fanfiction. Jestli však chci poznat pravého Steva Rodgerse musím se s ním seznámit.

Rozhodně mě zajímá,co si o téhle,dle mého mínění "slabší" kapitole myslíte,takže mi neváhejte napsat koment.Ráda si počtu slohovky;)).

P.S. Další díl Mission nanny je ve "vývoji":DD.