Korporátní smlouva

16. Reflexe

„Takže drag párty," přemýšlel Anton o tom, co mu Timothy povídal. Bylo zase pondělí a oni seděli po práci v obvyklém baru. „A stalo se tam něco zajímavého?"

„Vlastně jo. Tak trochu." Tim si upil piva. „Vykousl jsem se s barmanem."

„S barmanem?" Anton nedokázal skrýt své překvapení.

Timothy se zasmál. „Ale ne před všemi. Vzali jsme si to do vedlejší chodby, když zrovna neměl práci."

Anton se opřel rukou o bar a naklonil se blíže. „Takže z toho něco bude? Nějaké rande, hm?" Přátelsky se šklebil.

Timothy však zavrtěl hlavou. „Znám se s ním už chvíli, ale oba víme, že nemáme zájem o vztah, nebo alespoň ne dlouhodobý. Spíš si myslím, že se z nás pomalu stávají kámoši."

Anton nevěřícně zavrtěl hlavou. „Teda... já když už jsem políbil nějakou holku a nebylo to v opilosti, tak jsem to bral tak, že máme oba zájem a automaticky spolu začneme chodit."

„A potom se automaticky vezmete a budete mít dítě, co?"

Anton se uchechtl. „S Betty to tak bylo, pravda." Otočil se na židli zpátky k pultu a v tichu s Timem popíjel, zatímco na pozadí hrála televize. Potom Anton opět pozvedl hlavu. „Hele... proč ty se tomu vlastně vyhýbáš? Mám na mysli vážný vztahy."

Tim pokrčil rameny.

„Ale nedělej. Určitě k tomu máš důvod, vím to."

Tim se na něj otočil s jízlivym úšklebkem. „A nezačínáš být už trochu vlezlý, co?"

Anton se také ušklíbl a založil si ruce. „Oh, takže pán chce být mysteriózní..."

„Třeba to jednou dotáhnu až na kouzelníka, co ty víš."

Anton se zasmál. „Hele... nedivil bych se." Ale dále už Tima do rozvedení intimních témat netlačil.

...

Timothy doufal, že i úterý by mohlo proběhnout s takovým klidem jako předešlý den. Všechna dobrá přání se však nemohou vždycky vyplnit.

Dostal od slečny Rushové velké zadání, jenže to byl případ, který měl mnoho děr, a Timothy musel každou chvíli něco ověřovat, nebo se dovolávat lidem, u kterých dohledával potřebné informace. Stejně mu však chybělo pár detailů ohledně převodu peněz, a na to se mohl jít zeptat jediné Rushové.

„Minutku," rekla do telefonu, který potom odložila a na Timův dotaz začala něco psát do počítače. Když však klikla enter, vyskočil jí tam červený nápis, že k informacím nemá přístup. „Na tohle vám odpoví jedině v šéfově kanceláři, Barnesi." Vzala zpátky do ruky telefon, a tak se Tim nemohl zeptat na nic dalšího.

S povzdechem vzal složku vytištěných papírů a vydal se směrem, kterým byla Dylanova kancelář. Když zazvonil, odpověděla mu opět sekretářka. Ani ona však k informacím neměla přístup.

Z malého reproduktoru se ozval povzdech. „Budu vás muset pustit dovnitř, abyste se šeptal pana Meineho."

„Toho jsem se obával," zamručel Tim.

„Jen má zrovna schůzi, tak prosím počkejte za dveřmi."

„Nemám raději přijít později? Můžu mezitím pracovat na jiných věcech..."

„Ne, ne," řekla rychle sekretářka, „on už bude brzy končit."

A tak si Tim povzdechl, a když se před ním dveře otevřely, vstoupil do předsíně. Chvíli chodil sem a tam, potom se zastavil a pohledem zkoumal velké zelené listy květiny v bílém květináči. Vypadala pěkně, asi se o ni někdo hezky staral. Timovi však bylo jasné, že Dylan to určitě nebyl.

Za kouřovou skleněnou stěnou zněly tlumené hlasy různých lidí, kteří tam seděli v kroužku kolem stolu pro návštěvu, hádal Tim podle rozmazaných siluet. Projednávali nějaké věci, které neposlouchal, ale občas zaslechl Dylanův hlas. Podle toho, jak mluvil, ti lidé nebyli jeho zaměstnanci. Na to zněl až příliš uctivě. Nejspíš nějací partneři firmy.

Po nějaké době se začali zvedat, ozvalo se očekávané „moc nás těšilo," potřesy rukou a přání pěkného dne. První z nich otevřel skleněné dveře a i ostatní začali vycházet. Na tu chvíli se Tim postavil bokem, aby si ho nevšímali.

Když odešel i poslední z nich, Tim zachytil skleněné dveře, než se stihly zavřít. „Pane Meine?" promluvil, když už byl jednou nohou přes práh v místnosti.

Dylan se na něj překvapeně otočil od obrazovky počítače. „To jsi... to jste vy." Svraštil obočí. „Co potřebujete, Barnesi?"

Tim vyšel k němu se složkou v rukách. „Chybí mi k případu určité informace o převodu peněz, ale nemám k nim přístup, abych to mohl potvrdit a poslat dále..."

Dylan k němu natáhl ruku. „Ukažte."

Tim byl skoro zaskočený jeho neobvyklou ochotou. Natáhl k němu sloužku papírů, ale bylo to příliš zbrkle. Při předání se ho Dylan jemně dotkl prsty. Tim pustil složku. Dylan ji přitáhl k sobě. Nezvedl pohled. Tim stál tiše na místě a byl rád, že zrychlený tlukot srdce nejde hlasitě slyšet. Cítil jeho dotek? Dylan předstíral, že ne, jak Tim očekával.

Díval se do obrazovky počítače. Chvíli něco vyťukával do klávesnice a hleděl na nadpisy, načež listoval e-maily. Timothy stál celou dobu poblíž a aby mu nehleděl do počítače, díval se dolů na jeho košili. Ta dnešní byla tmavě modrá s proužky, ale byl to nepravidelný vzor. K tomu měl světle modrou kravatu, která byla trochu našedlá. Připomínala Timovi zataženou oblohu.

„Tady," řekl Dylan. Něco na počítači zaklikl. „Pošlu vám kopii do pracovního mailu. Po dni se sám smaže, tak vám radím dokončit to co nejdříve."

„Moc díky."

Dylan jen přikývl.

Timovi připadalo, že by měl ještě něco říct. Přece jen... oba věděli, že sdílí Dylanovi tajemství. Timothy věděl, že na to zrovna musí myslet i Dylan, prostě mu to vidět ve tváři. Navíc tu teď byli sami dva, takže o tom mohli mluvit. Ale měli by? Raději se vydal ke dveřím.

„A... Barnesi?"

Tim se zastavil.

„Zavřete za sebou."

Tim čekal, jestli ještě něco řekne, ale když Dylan mlčel, vydal se vpřed. „Jistě." Pokračoval ven.

Po zbytek cesty ke své pracovní kóji si říkal, že možná v předchozích dnech narážel na Dylana jen v těch nejhorších chvílích. Očividně uměl být umírněný i v práci, třeba si ho Tim v hlavě jen zbytečně vykresloval jako záporáka...

Jenže stačilo půl hodiny a jeho názory byly zpátky u těch původních. Bylo to totiž oddělení B-3, odkud se začalo ozývat Dylanovo nadávání na jednu pracovnici, která udělala překlep, a tím zkazila nejen jednu smlouvu, ale i několik dalších, které na to navazovaly.

Timothy se k tomu dramatu nakonec otočil zády a věnoval se své práci. „Možná dobře, že jsem se šel raději zeptat," mumlal si pro sebe.