Like a boy

STARKIM volá

Právě jsme s Hyeonsangem vycházeli z budovy STARKIM, on působil spokojeně, přičemž já jsem byla značně nervózní.
,,Kyosung, zkus se trochu usmát. Říkala si, že tě chválili, ne? Určitě ti napíšou, že tě berou.'' uklidňoval mě.
,,Obdivuju tvojí klidnost.'' zamumlala jsem.
,,Já jsem úžasný, takže mě už přijali, jen to potřebuju mít ofiko.'' mrknul na mě.
No jo, typický Hyeonsang. Dřív to byl spolužák, se kterým jsem se nesnesla a vlastně jediná věc, kterou jsme měli společnou, byla naše láska k LEDApple. Jenže potom jsme oba dva chtěli do školní kapely, a když nás přijali oba dva, museli jsme se začít snášet. Když šlo do tuhého, uměl podpořit, ale jinak měl nos nahoru, a to pořádně. Zase se mu musí nechat, že mi právě hodlá ve STARKIM krýt záda.
,,Zkus si tohle příště odpustit.'' vyplázla jsem na něj jazyk.
,,A proč? Ty si zas můžeš odpustit to převlíkání se za kluka.''
,,Hrrr, moc dobře víš, proč to dělám, tak mlč. A navíc ses sám nabídl, že mi budeš krýt záda.''
,,Ale já do LEDApple chci, to, že ti kryju záda je jen plus pro tebe. A dělám to jen pro to, abys nevyvedla nějakou blbost.''
,,Dělám to jen pro to, abys nevyvedla nějakou blbost.'' zopakovala jsem a snažila jsem se o co nejposměšnější napodobení jeho hlasu.
Takhle jsme se provokovali až do té doby, dokud jsme neměli každý jinou cestu domů. Mě cesta vždycky trvala dýl, než Hyeonsangovi a ještě ke všemu jsem si to všechno chtěla dneska urovnat v hlavě. Domů jsem došla až po půl hodině pěší chůze s obklikama a ihned jsem zamířila do svého pokoje. Odložila jsem baskytaru, povolila jsem obvaz a nakonec jsem ho úplně sundala.
,,Úleva~'' zahučela jsem do pokoje.
Rozvalila jsem se na postel a pozorovala jsem strop. Asi se ptáte, co jsem to za blázna, že se hodlám převlíkat za kluka, abych se dostala do LEDApple. Jenže nejsem blázem, jen pro mě LEDApple hodně znamenají. Mám matku Japonku a kvůli tomu se otec nehodlal nějak angažovat, abych byla jako všechny korejské děti. Převážná většina dětí hrála na nástroje jako jsou housle a piano už od dětství. Abych na něco začala hrát, musela jsem rodiče přesvědčit. Nechtěla jsem nic tradičního, chtěla jsem něco rockového. Teď zbývala otázka - co? Krátce po tom, co jsem se začala rozhodovat, debutovali LEDApple. Zamilovala jsem se do nich, zbožňovala jsem jejich hudbu a hlavně, jak by řekla starší generace, jsou to krasavci. Nejvíc jsem mohla oči nechat na Kwangyeonovi, připadal mi úžasný a tak jsem zkusila baskytaru. Trénovala jsem každý den, takže jsem se to naučila za krátkou dobu. Ale zpátky ke Kwangovi, nejvíce se mi na něm líbilo, že s LEDApple zůstal, avšak, to se zlomilo před nějakou dobou. On, Kyumin a Hanbyul oznámili, že od nového roku nadále v LEDApple nebudou. Zlomilo mi to srdce. Celou dobu jsem přemýšlela o tom, jak zaručit, aby ostatní členi zůstali. Moje kamarádka zbožňuje doramu To the beautiful you, tak když mi to zas cpala, řekla jsem si, proč nezkusit něco podobného. Navíc hned ten den, co mě to napadlo nám Hyeonsang na zkoušce oznámil, že STARKIM hledají náhradu za kluky. Okamžitě jsem se rozhodla to zkusit, jenže Hyeonsang mi přišel vůči mně nedůvěřiví, takže ze mě můj plán dostal. Téměř okamžitě mi na to odvětil, že mi bude krýt záda. Tak uvidíme. Ehm, stejně největší průšvih budou zfalšované doklady, což Hyeonsang neví a vlastně ani neovlivní. No co, nějak jsem potřebovala odstranit to, že jsem holka.
,,Kyosung, večeře!'' volala na mě máma.
Vyvalila jsem se z postele a zamířila jsem si to dolů. Rodiče byli šokovaní, když mě viděli. O mém plánu věděli, bylo jim to jedno, ale takovou změnu nečekali.
,,Kyo, ty sis to nerozmyslela?'' opatrně se mě optal táta.
,,Ne tati, ani od toho nehodlám odstoupit.'' odvětila jsem mírně, ale i přesto šla v mém hlase poznat tvrdost.
Dál už se ani máma, ani táta nevyjadřovali. Když jsem dojedla, šla jsem si odbýt hygienu a zachumlat se do peřin. Vím, že je brzo, ale já stejně spát nejdu, jen potřebuju být na nejklidnějším místě. Když mě přestalo bavit přemýšlení, vzala jsem do ruky mobil a začala hrát hry. Asi po hodině hraní se ozval ohlušující zvuk oznamující obdržení emailu. Okamžitě jsem ho otevřela. Oni mě přijali!!! Ihned jsem se posadila a měla jsem co dělat, abych nezačala skákat. Mobil jsem odložila na stůl a zachumlala jsem se do peřin. Tohle musím zítra říct Hyeonsangovi. Usínala jsem s úsměvem na tváři a hřejivím pocitem uvnitř.
Ráno jsem se vypravila do školy o chvilku dřív. Rodiče už doma nebyli, nejspíš šli za milenci. Dost se kvůli tomu hádali, to je taky důvod, proč jsem LEDApple zbožňovala. Dovolili mi tohle všechno ignorovat a soustředit se na důležité. Vzala jsem si něco k snědku do ruky a už šla. U skříněk na mě čekal Hyeonsang.
,,Tak co?'' zeptal se bez pozdravu.
,,Říká se ahoj. A vzali mě!'' skoro jsem vypískla ,,Co tebe?''
,,Teď už to mám ofiko.'' zakřenil se.
Posměšně jsem do něj dloubla.
,,Dneska bude po škole extra trénink, abychom ukázali co nejvíc našeho potencionálu.''
,,Dobře, budu tam.''
Hyeonsang se odebral do třídy a já házela věci do skříňky. Teprve po chvíli jsem dorazila do třídy, skoro jako poslední. Všichni na mě sjeli pohledy. Proč, kurňa proč?
,,Kyosung, kde jsou tvoje vlasy?'' zeptala se spolužačka.
V nebi vole. Vážně, to je otázka.
,,V koši.'' odvětila jsem bez zájmu.
Myslela jsem, že to byl první a poslední takový dotaz, co mě čeká. Bohužel to trvalo celý den, od žáků i učitelů. Na živu a od představy omlátit někomu hlavu o skříňku mě držela jen představa tréninku. Kyosung, to je teď jediné důležité. Hudba a LEDApple. LEDApple a ty...