Vrátil Jsem Se!

-Kapitola 1.-

Probral se a protáhl se. Rozhlédl se okolo a viděl jen stín. Vyšel ven z místa mezi keři a začal si umývat svoji hustou mourovatou srst. Rozhlédl se okolo sebe znovu a uvědomil si že má hlad. Rozhodl se že si uloví nějakého vykrmeného zajíce. Rozběhl se na území větrných a když byl už někde na nějakém místě kousek od králičí nory tak se zastavil a zavětřil. Nebyl moc zvyklý lovit na vřesovišti ale bude si muset zvyknout. Ucítil pach králíka tak se přikrčil a začal se k němu plížit. Šlápnul na větvičku a králík začal utíkat. On byl však rychlejší a do krásně vykrmeného králíka zaryl své obrovské drápy. Spokojeně si odnesl svého králíka ke čtyřem dubům a tam si ho snědl. Ucítil hromovou hlídku tak si zalezl zase mezi čtyři duby.

...

Byla noc a on ještě nespal. Zajímalo ho jestli učednice z Větrného klanu znovu přijde když jí skoro zabil. Ucítil říční klan a tak si řekl že to bude zase ten učedník, a hele! byl to on. Ještě si počkal jestli přijde i větrná učednice. Nepřišla. Huh... asi jsem jí trošku ublížil. No nevadí hah. Možná bych něco mohl udělat i tomu říčnákovi huh... Pomyslel si a začal dělat rámus v keři. Učedník si toho všiml a šel to prozkoumat. Když učedník strčil hlavu skrz keř tak on už byl schovaný a připravený ve vedlejším keři. Když učedník vlezl celým tělem tak vystartoval přímo k učedníkovi a svalil ho na zem. ,,Haha! Dokázal by jsi si představit jak mě baví dělat trauma mladým kočkám?! Ha!" zavrčel hlasitě a oči mu vzpláli radostí a zuřivostí zároveň. Učedník sebou pod jeho váhou zmítal ale nedokázal udělat nic. Zaryl mu drápy do hrdla a trhnul. ,,Jejda... asi jsem ho zabil!" vykřikl po celém území klanů. Popadl tělo učedníka a odnesl ho na území Říčního klanu. Tam ho hodil na kraj potůčku u jejich tábora a pak zase odešel k dubům.

O tři dny později

Probral se a zívl si. Bylo chladné ráno a teprve se začalo rozednívat. To byl perfektní čas na to aby znovu po dlouhé době něco provedl. Rozhodl že teď udělá něco moc hezkého hromovým. Rozběhl se směrem na území hromových. Vzal si jeden velký list a šel hledat bobule smrti. Našel jeden větší trs tak je opatrně začal sbírat. Pak ulovil lehce ulovil veverku protože na jejich lov byl zvyklý. Trochu jí rozřízl drápem břicho a do něho nacpal bobule smrti, ale ne tak aby byli vidět. Zvládl to docela rychle tak opatrně popadl veverku a šel směrem do hromových tábora. Tam se opatrně vplížil a dal veverku před doupě Ohnivého. Pak se znovu rychle vyplížil z tábora a pak popobíhal směrem ke čtyřem dubům.

...

Lehl si zase mezi čtyři duby a usnul...

Měl sen. Sen ve kterém ho navštívila jeho matka. ,,Synu... když tě Hvězdný klan uzdravoval, dali ti tím obrovskou sílu. Využij ji dobře... až bude potřeba- síla se ukáže, zjistíš jak dokážeš být mocný... a nebo jestli budeš mít kotě můžeš moc předat jemu." řekla mu jeho matka a vypařila se...

...

Probudil se docela pozdě ráno a uvědomil si že dnes je úplněk a to znamená shromáždění. Ještě neudělal žádný rozruch ve Stínovém klanu a to dneska musí napravit. Rozběhl se směrem na jejich území a začal tam lovit. Ulovil několik veverek, myší a jednoho králíka. Popadl je do tlamičky a šel s nimi k bažinám. Jednu myš hodil do bažiny a veverku kousek od ní. Pak šel kousek k jiným bažinám a tam hodil králíka a kousek od něj zbylou veverku a myš. Měl hotovo když už bylo slunce nejvýš tak si šel ještě nachvíli odpočinout zpátky k dubům. Nachvilku si i zdřímnul

Probudil se když už slyšel dusot tlapek. Huh Stínový klan je jako první. Nejdřív se ale musel vyškrábat na jeden z dubů. Odrazil se a začal šplhat po dubu. Na první větvi se zastavil aby viděl a mezitím už přišli i větrní a pak hromoví a říční. Velitelé vyskákali na vysokou skálu kde Levharthvězda zahájila shromáždění. ,,U Říčních je skoro všechno v pořádku ale zemřel nám jeden mladý učedník. Našli jsme ho v potoku hned u tábora. Měl na sobě neznámý pach ale trochu se podobal pachu stínových a hromových. Tím vás samozřejmě nepodezírám." řekla Levharthvězda.

Pak promluvil Vysoký měsíc. ,,Máme o něco mít kořisti ale to není to hlavní. Našli naší jednu učednici zraněnou. Spadla z okraje tábora a taky na sobě měla neznámý pach ale podobný stínovým a hromovým."

Potom promluvil Černý měsíc. ,,Nám zmizelo hodně kořisti. Našli jsme ji poházenou v bažinách. Taky na našem území byl neznámý pach podobný nám a hromovým."

A nakonec Ohnivý měsíc. ,,Já jsem přišel o jeden život kvůli otrávené kořisti bobulemi smrti které byli nacpané uvnitř veverky! A také na ní byl neznámý pach podobný stínovým a nám." oznámil Ohnivý.

Najednou v hlavě slyšel hlasy: Zařvi! Zuřivě zařvi! Ať to všichni slyší!
Nutili ho hlasy. Nakonec zařval co nejvíc nahlas co mohl: ,,Aaaaaaaarrrrgggggghhhhhh!" zařval a všechny kočky se lekli. Dokonce i velitelé. Najednou do obří skály údeřil obrovský blesk. ,,Co se to stalo!? Co to bylo za křik?" zvolal Ohnivý. Klany to vyděsilo a okamžitě ukončili shromáždění a odešli domů. Překvapilo ho to. Tohle je ta síla..?