Vrátil Jsem Se!

-Kapitola 3.-

Probudil se a viděl že Jaguářík už je vzhůru. Zvedl se a došel k němu. ,,Já chci svojí maminku a tatínka.." vzlykal Jaguářík. ,,Ti jsou mrtvý." řekl mu a zvedl ho. Rozešel se s ním na území hromových. Překročil hranici a šel směrem k jejich táboru. Najednou ucítil hlídku tak si zalezl do keře. ,,Teď půjdeš tamhle za těma kočkama a řekneš že jsi přišel o matku i o otce. Řekni že se jmenuješ Jaguářík. Budeš za mnou chodit jasné?" vysvětlil mu a položil ho na zem. Jaguářík se rozešel směrem k hlídce. Hlídka ho nejdřív prozkoumala a pak ho vzali do tábora. Rozhodl se že se vrátí na svoje místo a cestou si ještě něco ulovil.

Další shromáždění
Probudil se a uvědomil si že dnes je další shromáždění. Už slyšel dusot tlapek a ucítil nejdřív Hromový klan, potom Říční, Stínový a nakonec Větrný. Vylezl tedy na první větev jednoho z dubů kde si sedl a sledoval velitele. Jako první přestoupil Vysoký Měsíc. ,,Musím oznámit hodně špatnou zprávu všem klanům... Měsíční dráp přežil! Napadl naší hlídku a zabil nám učedníka a opravdu hodně zranil Jednofouska s Bahňákem." Oznámil Vysoký. Všechny kočky se na sebe zděšeně začali dívat. ,,To není možné! Postrach ho zabil. Viděli jsme to všichni ne?" Vykřikl Ohnivý. ,,Rovnou už promluvím když jsem začal mluvit. Nám do klanu přišlo jedno kotě a stal se z něho učedník. Ale teď, kvůli tomu že je Měsíční dráp naživu zvýšíme počet hlídek." Promluvil Ohnivý. Černý měsíc nic neřekl. A Levharthvězda oznámila jen že mají nového válečníka. Shromáždění skončilo a on konečně mohl slézt. Rozhlédl se a chtělo se mu zvracet z těch pachů. Najednou ucítil další pach. Vykoukl z keřů a spatřil zlatý kožíšek Jaguáříka. Najednou ale uslyšel křupnutí. Na Jaguáříka padal strom. Nechtěl ho zachránit. Nebude si přece brát svůj poslední život. Jaguářík křičel o pomoc ale on tam jenom stál a sledoval to. Strom na Jaguáříka spadl a zlomil mu tím páteř. Rozešel se na to místo a vytáhl ho. Popadl za zátylek nehybného těla a rozešel se směrem k táboru Hromových. Byl přímo u vchodu do tábora a do vchodu hodil jeho tělo a vrátil se. Vlezl si do keřů a usnul...

Další ráno se probudil a vylezl z keřů. Rozhlédl se a uviděl přicházející kočku. Bílou kočku se zelenýma očima a jizvou na čumáčku. Viděl že je vyhublá. Notak! To je tvoje šance někoho dalšího zabít! Slyšel hlasy v mysli. Ale nechal ji být. Kočka k němu přiběhla. Vypadala tak slabě. ,,Jsem... Zelené oko Letící sovy. Ale můžeš mi říkat Sněžná Sovice." Mňoukla slabě kočka. ,,Uhm... pojď zamnou. Potřebuješ si odpočinout." Zabručel a odvedl ji mezi keře. ,,Počkej tu." Mňoukl a vyběhl na území Říčních. Přeběhl hranice a všiml si učedníka jak nese ulovenou rybu. Uh... nechce se mi lovit. Pomyslel si a skočil po učedníkovi kterého lehce zabil. Vzal rybu a vrátil se ke kočce. Položil jí rybu k packám a ona začala jíst. Šel si sednout ven z keřů a sledoval východ slunce a přitom myslel co by mohl udělat. Nachvíli si sednu na obří skálu  a zamyslel se nad větami co si pomyslel když poprvé viděl Jaguáříka... ,,Tohle je on. On má moc zničit klany semnou..." Řekl si nahlas pro sebe. ,,Takový ubožák! Že bych si kvůli němu plácal život? V žádném případě... Uh!" Zavrčel si pro sebe. Rozhlédl se a uviděl kočku jak přichází a plíži se ve stínech území hromového klanu. Byl to Ohnivý měsíc. Ohnivý si ho všiml a rozběhl se za ním na Obří skálu. Otočil se a uviděl jak Ohnivý už stojí kousek od něj celý zuřivě naježený s vytasenými drápy. ,,Myslel jsem že budeš mít dost už od Postracha! Měl ti sebral všechny životy a zabít tě navždy! Teď tě dokončím já!" Zuřivě na něj prskal Ohnivý. Ohnivý po něm skočil a málem na něj dopadl ale on mu uhnul a Ohnivý skočil přímo na kraj kde uklouzl a zaryl drápy do skály aby nespadl. ,,Notak! Vyškránej se nahoru nebo se pusť, a jestli ne tak..." vytáhl drápy. ,,tě schodím sám." Zavrčel. ,,Nikdy!" Zavrčel Ohnivý. ,,Jeslti já, tak i ty!" Zavrčel Ohnivý a zakousl senmu do nohy a stáhl ho dolů. On ale ale ještě stihli odrazit od Ohnivého a zachytil se o skálů na kterou se potom vyškrábal. Pohlédl z okraje skály a viděl ležící tělo Ohnivého na zemi. Po chvíli se Ohnivý probral a běžel zpět na jeho území. Všiml že to všechno sledovala Snežná Sovice. Viděl že v očích se jí odráží strach. Slezl se skály a došel za ní. ,,Tohle je pro mě uspokojení..." Mňoukl když kolem ní procházel.

O tři dny později
Probral se chladného rána a viděl že Sněžná Sovice je už vzhůru. Čistila se a sledovala východ slunce z jedné nízké větve jednoho z dubů. Vyškrábal se za ní a ona na něj zděšeně pohlédla. ,,Co se chystáš udělat semnou?! Jsem pro tebe jenom loutka pro kterou se přetvařuješ aby jsi ji potom mohl ovládnout?!" Zasyčela. ,,Ne. Viděl jsem tolik koček... ale ty jsi z nich ta nejkrásnější. Už od začátku co jsem tě potkal jsem věděl že tě miluji." Mňoukl. ,,C-Cože?... Ja tebe... Já tebe taky... Ale potom co jsem viděla... To je jedno... Taky tě miluji..." Mňoukl přrkvapeně Sovice. Olízla mu rameno a seskočila dolů. ,,Jdu si nachvíli ještě lehnout." Mňoukla Sovice. Kývnul na ni a rozběhl se na území Říčních kee si našel keřík s bubulemi smrti kde si odtrhnul jednu větvičku s dvoukanálový bobulema a přiblížil se k okraji táboru kde byla školka. ,,Hej ty koťe! Pojď sem... mám pro tebe dobrůtku!" Zašeptal na samotné koťe. Koťe se ohlédlo a pak přišlo. ,,Na, tady máš. Jsou moc dobré." Položil bobule smrti ke koťeti které je začalo hladově jíst. Když koťe dojedlo druhou bobule začalo mu pěnit u pusy. Po chvíli koťe zemřelo a zavolal nahlas: ,,Vaše koťe vám tu snědla bobule smrti a teď je mrtvé!" A odběhl. Uviděl jak Mechovka vyběhla z keřů co chránili školku a rozbrečela se. Vrátil se zpátky k Sovici.