Možná ještě není pozdě | Tom Kaulitz & Kathrin Becker | CZ

Dávej si na mě pozor

Dorazila jsem do školy. Škola má velké chodby a hodně prostoru. Jdu ke své skříňce. Mám skříňku číslo 2, takže to bude podle mě někde na začátku a blízko. Když konečně najdu skříňku, otevřu ji a začnu si do ní dávat své věci. Dám si tam peněženku, sluchátka a učebnice, abych neměla těžkou tašku. Nechám si v tašce jen matiku a penál, protože ji máme první hodinu. Mobil si nechám v zadní kapse a zavřu skříňku. Když ji zavřu, o skříňku číslo 1 se opírá on. Ten kluk s těma dredama. Ztuhnu a podívám se mu do jeho velkých, hnědých očí.

Kathrin: "Aho-"
Ani ho nestihnu pozdravit a rychlým pohybem mě přitiskne k mé skříňce. Srdce mi začne bít jako o život a při tom se mu dívám do očí.

Tom: "Hádám, že tu jsi nová, gotičko."

Řekl potichu, ale agresivním tónem. Kouká mi hluboce do očí a já cítím jeho dech na mé tváři.

Kathrin: "J-Jo," začnu koktat. "J-Jsem tu n-nová..."

Řeknu potichu a snažím se zachovat klid, ale podle mého mluvení a chování to tak vůbec nevypadá.

Tom: Mírně se ušklíbne a pomalu kýve hlavou. "Je to vidět..." Prohlédne si mě pohledem od hlavy až k patě a znovu zvedne pohled nahoru, do mých očí. "Hele, poslouchej mě," Pevně mi chytne strany ramen a ještě silněji mě zády přitiskne ke skříňce. "Měla by sis na mě dát pozor, gotičko, nejsem jen tak někdo."

Kathrin: Cítím, jak se mírně začnu červenat na tvářích a dýchat ještě rychleji. "Ale já tě vůbec neznám, já-"

Tom: "Neznáš, huh? Tak pokud si nedáš pozor, tak mě moc dobře poznáš, gotičko."

Kathrin: A to byly poslední slova, který jsem od něho slyšela. Pak mě pustil a odešel pryč. Vůbec nevím, co se to teď stalo, ale dalo mi to divný pocit... Jako kdybych sem už teď nepatřila. Hluboce se nadechnu a vydechnu a pomalým krokem jdu do své třídy. No teda, ještě ji najít, že?