Modré květy sakury.

Kapitola první.

Je přibližně čtvrt na osm. Budík všech čtyř zvoní stejně, jelikož si dali kdysi dávno hloupou dětskou sázku, kde slíbili, že se budou budit ve stejný čas. Byli ještě mladí a nepřemýšleli nad tím, jak opravdu dokázat, že se vzbudili v přesně stanovený čas. Mělo to pár much, ale i tak to všichni dodrželi.

Ren, Haru, Kuroji a Hatsune se potkávali na jednom stejném místě už řadu let a dnes nebude výjimkou. Padla osmá hodina a všichni se na sebe usmívali na stanoveném místě. "Dobré ráno, Haru, Kuroji, Hatsune". Řekl Ren a s viditelně nedospalým výrazem se pokusil o ranní úsměv. Ostatní, jelikož byli ještě rozespalí jen přikývli na jeho pozdrav a chtě nechtě všichni sborově zívli. Na cestě do školy většinou nepadne ani jedno slovo, jelikož jejich naprostá koncentrace na udržení vzpřímeného těla a chůzi jim nedovoluje komunikovat mezi sebou. Celkem nudná desetiminutová cesta do školy se chýlí ke konci a ti čtyři jako by dostali druhý dech. Začali se postupně probouzet a prohazovat pár slov, které byly ve smyslu (Jak ses vyspal, jaký byl úkol do školy.. apod.). Možná se zdá, že tato banda je krapet nudná, ale není tomu tak. Při překročení pomyslného prahu školy všichni zpozorní a nasadí přiměřené tempo přímo do šaten. Přezují se a jdou do svých tříd. Abych nezapomněl, Ren a Kuroji jsou ve stejné třídě, zatím co Haru a Hatsune jsou společně v jiné. Je záhadou, proč mezi nimi neexistuje třídnická rivalita, ale je dobré, když je to tak, jak to je. Po cestě do svých tříd konečně začíná nějaká konverzace, kde velitelský Ren oznamuje, že by dnes rád šel do aquaparku společně s nimi. První reakce byly následovné: Kuroji "Výtečně, konečně mohu ukázat svoji formu všem hladovcům." Haru "Je to nezbytně nutné, můžeme si třeba zajít na místo, kde bude wi-fi signál a malá šance, že utopím telefon." Hatsune (K-když já nevím, nechcete jít třeba do kavárny?). Na těchto příkladech je vidět rozdílnost. No reakce Rena byla celkem očekávána, nepřemýšlel a pustil se do všech jednotlivě. "Kuroji, zkus taky chvíli myslet i na druhé, nejdeme tam pro ukázku Tvých partií, nýbrž si užít den. A Haru, ano, je to nezbytné, je třeba taky někdy odložit své koníčky stranou a dopřát si relaxu, no a jako poslední Hatsune, není třeba být zbytečně vystrašená a stydět se. Jdeme se tam bavit společně, takže nemusíš mít strach, že nebudeš chtěna a podobné nápady, které ti určitě teď v hlavě lítají.". Zafuněl Ren a zrychlil tempo po schodech. "Pospěš Kuroji, nebo přijdem pozdě". Arogantně otočil hlavou a dal se do kroku ke třídě. Kuroji se zašklebila směrem, kde stál Ren. "To je ale mrzout. No, myslím, že je čas se rozdělit, uvidíme se po škole." Usmála se na Harua a Hatsune a utíkala za Renem. Haru a Hatsune chvíli stáli a realizovali, že byli donuceni jít na místo, kde se jim nebude patrně líbit. Se smutnými výrazy ve tvářích se odebrali směrem ke své třídě.

Den se táhnul a blížil se konec školy. Ren netrpělivě poklepává nohou před školou a čeká na ostatní. Nebylo mu totiž řečeno, zda-li dnes půjdou do aquaparku či ne. Po desetiminutovém čekání se nakonec dočkal. Uviděl Harua, Hatsune a Kuroji vycházet ze školy. S protáhlým úsměvem, který vedl od ucha k uchu začal mávat na kamarády. Až byli dostatečně blízko na konverzaci, aniž by musel křičet, zeptal se na tu samou otázku, co dnes. "Půjdeme tedy do aquaparku?". S jeho vyděračským tónem začal prosit. Po nějaké té chvilce všichni přikývli. "Takže je rozhodnuto, pošlu všem sms, zatím se mějte." Otočil se a utíkal směrem domů. Není neobvyklé, že takto spěchá, jeho matka ho opustila ve 4 letech, takže se částečně stará o domácnost sám. Jeho otec chodí na noční, takže musí vařit, žehlit, prát a uklízet sám. Nikdo by nechtěl takhle žít, ale Ren žije s příslovím, že práce šlechtí a zoceluje dotyčného. Takže si dává záležet.

Každý už je doma a věnuje se svému. Kuroji si dělá nehty, Haru surfuje na internetu a Hatsune čte mangu. Padla pátá hodina večerní a všem došla sms od Rena v níž stojí. "Takže, sraz bude na tradičním místě za třicet minut, jestli tam nebudete, tak si pro vás osobně po jednom dojdu a udělám z vás padrť :-P". V ten moment se všichni šli balit. Ve stanovený čas stáli všichni na stanoveném místě. Koukali všude okolo, až oči padali z důlku, ale Ren ne a ne v dohledu. Kuroji už začínala mírně bublat. "Tak kde je ten náš Shogun, který celou tuto výpravu zorganizoval.". Najednou v dálce slyší dupot, a z poza rohu vyběhne Ren, který na dálku řve. "Hrozně se omlouvám, musel vytáhnout prádlo z pračky". Všichni s tupými výrazy v obličeji koukali směrem na běžícího Rena, který nějak tušil, že tohle chápat nebudou, jelikož je jim domácí práce zatím cizí. Nicméně už byli všichni pohromadě a mohli vyrazit.

Konec první kapitoly.