One-shot [ BTS]

Spring day- Nammin 1/2

summary: Nemám duši, nemám bijící srdce v mé hrudí, nemám fungující končetiny. Jsem jen prázdná schránka bez ničeho a to vše mě provázelo již několik stovek let. Dokud nepřišel on. Ten, který dokázal vytvořit na mé polomrtvé tváří úsměv a srdce mi rozbušit, tak že mi málem vyletělo z hrudi.

sem Namjoon z klanu Kyo. Je to klan, ale spíše jsme jedna velká rodina. Žijeme kousek od hlavní části města Anglie. Bydlíme v rozbitých kamionech. I přesto, že jsem tu hodně lidí, tak se cítím sám i když bych nic cítit neměl. Miloval jsem rána, kdy jsem se probudil a slyšel hned zpěv ptáků, který lahodil mým ušním bubínkům. " Jak dlouho budeš koukat na svou snídani?"

Ach, mladší bratr Jungkook. Vždy byl silnější a více brutálnější na zvířata. Jsme odlišní, ale úplně odlišní. " Kooku , já ho nechci jíst. Já ho poslouchal" .

"Tvoje smůla " Vzal ptáčka a hlavu mu jedním kousnutím oddělil od těla. Sakra, Jungkooku.

" Nechutný"

" Ochutnej"

Nedíval jsem se a prostě se otočil na svoji skoro rozpadlé noze. " Kam jdeš ?" Slyšel jsem za sebou jeho hlas. Neodpovídal jsem mu. Nemá to smysl. Nemá smysl s ním víc komunikovat.

Procházel jsem se po rozpadlých ulici a přešlapovala z místa na místo. Slunce mi silné pražilo na obličej a v puse se mi začali tvořit boláky od kruté žízně. Hledal jsem něco, nebo někoho z čeho bych se napil. Rád se procházím, ale vždy se mi naskytne nějaký problém. Jsem přímo magnet na problémy.

" Jine?"

Uviděl jsem za rozbitým autem mého souseda nebo spíš bydlel vedle mě. " Cítíš to Namjoone?" Napnul svůj nos. Já už žádný bohužel nemám. Před dvěma lety mi upadnul. " Člověk, více lidí. Směr východ" Copak je kompas ?

" Nech je být Jine"

" Nemůžu, už dlouho jsem nejedl člověka"

Už chtěl vstát a jít po stopě. Strhl jsem ho na zem. Jsme sice  zombie, ale lovit lidí není moje parketa. "  Sakra, nech toho . "

" Maso, Lidský maso !" Vyšilovala. Kousal mě do rukou a všude kam jeho zuby dosáhly. " Jine, jsou tam více lidí a ty jsi sama. Zničí tě"

" Zabít mě nemůžou"  Vypadá to, že se začíná uklidňovat, ale nevěřím jí. Jednou jsem ho musel držet, protože se chtěl prát s Jungkookem. Držel jsem ji na zemi dobrých 10 minut. Řekla, že už je v klidu. Jak mile jsem slezl z jejich zad okamžitě se rozběhla za Jungkookem. 

Mám pocit, že teď by udělal to samý.

" Zabít tě nemůžou, ale můžou tě roztrhat a tvé části pohodit! Nemám chuť hledat tvůj trup, nohy nebo hlavu"

" Jsem v klidu. Už mě můžeš pustit"

" Nevěřím ti "

" Vážně mě pusť. Chci jít domů"

" Já tě pustím a ty se hned rozběhneš někam do prdele a kdo tě má pak hledat? Já ?"

Uklidnit Jina mi dalo více práce než jsem ve skutečnosti čekal. Škubal sebou a snažila se mi vyklouznout z mého sevření. Naštěstí se uklidnil a my se vrátili zpět domů.  V dálce jsem viděl Jungkooka jak je opřený o strom a pozoruje dění kolem sebe. " Co se děje?"

" Matka se zbláznila. Odešla a už se nechce vrátit"

"Kam odešla?"

" Do vedlejšího města. Říkala, že musí něco vyřídit" Nejspíš mi má být líto, že matka odešla , ale to je normální plno z nás vždy odejde. Někteří se vrátí, někteří ale ne. Také jsem dřív přemýšlel, že bych odešel někam daleko sám a zůstal tam. " Namjoone, víš co se povídá?"

" Nevím "

" Někteří přeživši se vzbouřili a začali nás zabíjet. Byly už i ve vedlejší vesnice a vyhubili jí tam úplně celou. " Přeživší? Myslí tím lidi?

" Nemůžeme umřít. Už jsem přeci mrtvý "

" Chytají nás, rozcupují nás na kousky a spálí" Jak můžou vědět tohle? Nemůžeme zemřít na bodné rány ani na zastřelení. Jediným způsobem jak ukončit naší existenci je spálení na popel. Co, když ty lidi co cítil Jin byly ti přeživši ? " Nevěřím tomu. Už tu jsme stovky let a nikdy tu nikdo nebyl"

" Myslím si, že je to pravda. Co tak se podívat do vedlejší vesnice a zjistit, co je na tom pravdy? " On se zbláznil. V tomto vedru jít několik kilometru abych zjistil, že jedná bába povídala a pravda to ani nebyla?

" Namjoone pojď! Omrkneme to tam a tuhle šarádu vezmeme sebou " Ukázal na Jina

Nevím , jak mě nakonec Jungkook přemluvil, ale byly jsem na cestě do vedlejší vesnice. Neříká, že bych měl nějak strach, ale spíše se obavám, že tahle procházka je naprosto zbytečná. Když jsem došli do vesnice opravu byla vypálena. Kusy zombie se váleli na zemi. Zděsil jsem se, takže ta historka byla pravá. Jak je to možný ?

" Vidíš Namjoone? Měl jsem pravdu " Řekl Jungkook nadšeně. Nemá být nadšený má být zděšený, co když vypálí i naši vesnice?  " Kdo jsou ?"

" Já nevím Joone, já nevím" Procházeli jsme vesnici a hledali nějaké známky života, ale všechno a všichni byly v prach.

Procházeli jsme okolo sutin a uslyšeli hlas volajíc o pomoc. S Jinem jsme se na sebe podívali a hned začali hledat v sutinách zombie, který volal o pomoc. Nakonec na nás vykoukla jen hlava " Co se stalo?"

" Patnáct přeživších. Zjistili jak nás vyhubit " 

" Jak to mohly zjistit?! a odkud přišli "  Začal panikařit Jungkook a prosil bezbrannou hlavu o vice informací " Říkali , že jsou jedinými  přeživšími  a že jejích úkol je nás vyhubit a založit tak novy svět bez nás " Začínal jsem v žaludku cítit nepříjemný pocit. Tohle není dobrý. Možná matka o tom věděla a proto utekla, ale proč nic sakra neřekla? Proč?

" Jak moc jsou silní ?" Hlava se na mě podívala. " Nemáme šanci" Jungkook vstal a začal se procházet tam a zpět. Bylo vidno, že ho to hodně vzalo. " Dejte si pozor ještě tu někde jsou " To mi tak hlava tohle nemohla říct dřív?

Slyšeli jsme auto a to značilo, že jsou to přeživši. Strhl jsem Jungkooka do sutin a sutinami nás zakryl. " Buďte ticho!" Přes malý otvor mezi dřevy jsem viděl čtyři muže, jednu ženu a menšího chlap , který byl přímo překrásný. Zelené oči, hnědé delší vlasy a menši vzrůst. " Cass! Zbraň !" Zakřičel na tu ženu eden z mužu. Dívka po něm hodila pistol. Tohle není dobrý nesmí nás najít.