Ročníková práce

Prolog

Po bitvě o Bradavice, kterou skončila druhá kouzelnická válka, se všichni snažili vrátit své životy do běžných kolejí, i když jim bylo jasné, že to možná nikdy nepůjde.

Během prodloužených prázdnin společnými silami školu opravili. Profesorům s tím pomáhali nejen samotní studenti, ale i jejich rodiny, známí, přátelé... Kouzelníci a čarodějky vítali možnost vídat se při opravách hradu a učeben se svými přáteli a neustále se ujišťovat, že je válka pryč, všechno zlé je za nimi a všichni, kdo přežili, jsou opravdu živí. Společně vkládali veškeré své úsilí do toho aby hrad byl opraven a připraven na výuku už k prvnímu září, což se také nakonec podařilo a prvního září se do budovy nahrnuli studenti nadšení jako snad ještě nikdy.

Letošní rok měl být opravdu zvláštní. V předchozích letech všichni čekali, že to zkrátka bude rok jako každý jiný, ale tentokrát všichni věděli, že to bude jinak.

Do školy se vrátili studenti, kteří už měli vloni absolvovat, ale z nám všem dobře známých důvodů to nešlo. Byl to nejen Chlapec, který zůstal naživu, a jeho dva nejlepší kamarádi, ale i další jejich spolužáci z ročníku, mezi nimi k velkému překvapení všech i Draco Malfoy, kterého Starostolec nakonec zprostil viny a uznal že se stal Smrtijedem z donucení.

Ročníky se poněkud promíchaly. Všichni studenti dostali možnost poslední ročník si zopakovat. Loňští prváci tedy mohli znovu do prváku, druháci do druháku a tak dál. Nová ředitelka, Minerva McGonagallová, jim poskytla tuto nabídku, protože poslední rok v Bradavicích rozhodně nebyl nijak standardní a do skutečné výuky to zde mnohdy mělo velmi daleko, a to nejen v Mudlovských studiích a v Obraně proti černé magii, ze které ovšem Amycus Carrow vyučoval pouze černou magii, ale i v mnohých jiných oborech. Učitelům, kteří se celý rok snažili vyučovat tak, jak jsou zvyklí, se to dělalo opravdu těžko a poprvé po letech své praxe museli přiznat, že jejich studenti na zkoušky doopravdy nejsou řádně připraveni a že to není chyba těch studentů.

Velká spousta žáků tuto možnost využila. Našlo se samozřejmě pár takových, kteří chtěli pokračovat dál. Jednalo se převážně o mladší studenty, kteří tak nějak věřili, že to doženou. U starších studentů, hlavně z pátých, šestých a sedmých ročníků však většina zvolila možnost o rok si školu prodloužit, stejně jako mnozí čtvrťáci. Dostanou tak možnost doopravdy se všechno naučit. A nebo možná to udělali proto, aby na ten předchozí rok snáze zapomněli, i když všichni věděli, že nezapomenou nikdy.

I učitelé jako by se snažili předchozí rok vymazat. Téměř všichni do jednoho poupravili stávající učební osnovy, i kdyby jen tím, že s přeházeli jednotlivá témata, aby je prostě neučili ve stejném pořadí jako vloni. Stejně tak při opravách dbali na to, aby jejich učebny nebyly na vlas stejné jako dřív.

Velkou novinkou bylo zavedení ročníkové práce. Vyučující chtěli dát studentům možnost, aby se více soustředili na témata, která je zajímají, a dali do jejich studia větší úsilí. Přemýšleli, jakým způsobem jim k tomu dát prostor, a ročníková práce se zdála být dobrým řešením. Každý student si měl vybrat nějaké téma, kterému se bude věnovat ze všech možných i nemožných úhlů pohledu. V každém předmětu měl zkusit toto téma nějak uchopit. Kdyby si někdo vybral jako téma své ročníkové práce vodu, pak v Bylinkářství by popsal její význam pro rostliny, v Péči o kouzelné tvory zase pro zvířata, v Lektvarech její všemožné využití, v Kouzelných formulích by se samozřejmě zdokonaloval a pro práci by popsal kouzlo Aquamenti, v Přeměňování by se z ní pravděpodobně pokusil vykouzlit víno, v Jasnovidectví by určitě popsal, jaký význam mohou mít různé druhy a podoby vody ve snech a v křišťálové kouli, ve Studiu mudlů by mohl vysvětlit, jak fungují mudlovské hydranty. To byl ale jenom příklad. Témata by měla být trochu konkrétnější, než právě třeba voda, a určitě by nějakým způsobem měla korespondovat s osobností studenta.

Nejenom pro studenty to znamenalo víc práce, ale i pro profesory. S každým studentem ve svém předmětu nějakým způsobem tuto práci bude probírat, budou své studenty navádět, korigovat, usměrňovat, a také budou jednotlivé práce hodnotit. Hodnocení práce jako celku si potom ale mezi sebou profesoři rozdělí vždy podle toho, kterého předmětu se práce bude týkat nejvíc. Je totiž nasnadě, že pokud bude někdo studovat například ďáblovo osidlo, největší část bude věnovaná Bylinkářství. Naopak pokud by někdo zkoumal například účinky kleteb, které se nepromíjejí, rozhodně největší část bude zabírat Obrana proti černé magii, i když se to samozřejmě bude dotýkat vícera oborů. Každý z profesorů měl samozřejmě možnost nastavit nějaké minimální parametry pro tu část práce, která bude zasahovat do jeho předmětu či oboru zájmu a bude na jeho rozhodnutí, zda studentovu práci pustí dál, nebo ne.

Splnění ročníkové práce alespoň na minimální počet bodů se nově stalo podmínkou pro postup do dalšího ročníku, popřípadě pro postup ke zkouškám N.K.Ú. a O.V.C.E.

„U copů Helgy z Mrzimoru, já už vidím, jak budou studenti nadávat," uchechtla se Pomona Prýtová, když Minerva ve spolupráci s Filiusem přednesla na poslední poradě celou koncepci tak, jak ji dali dohromady.

„To asi budou, ale nebude jim to nic platné," mínila profesorka Vectorová. „Jak už jsem říkala minule, já si myslím že je to dobrý nápad."

„Rolando, co je s tebou?" zeptala se své kolegyně a dlouholeté kamarádky Minerva. Všimla si totiž, že je instruktorka létání duchem nepřítomná.

„Víte, lidi, jen jsem si tak říkala, jakou by z téhle ročníkové práce měl radost blahé paměti Severus. Ten by si je vychutnal," vysvětlila kolegům zasněně Rolanda.

„Máš pravdu, ten by je to nechal předělávat třeba stokrát," usmál se Filius.

„To by bylo hádek na poradách," zasnila se i Sibylla.

„Přátelé, asi se všichni shodneme, i když bychom tomu dřív nevěřili, že nám všem Severus chybí," prohlásil Horácio Křiklan. „Ale život jde dál a my musíme také. A co my víme? Třeba o něm někdo ze studentů bude psát ročníkovou práci..."