Ročníková práce

Kapitola 7 - Mudlovský udělátko a vobrázkovej tentononc

„Taaak, vy moje prdelky, konečně se zabydlíte," žvatlala Pomona na mandragory, které se nespokojeně vrtěly v nyní už pro ně příliš malých společných truhlících. „Tenhle skleník budete mít jen samy pro pro sebe," dodala a jednu obzvlášť neposednou pohladila po listech.

S Nevillem a Hagridem právě stěhovali všechny truhlíky z původního skleníku do nového, kde se chystala profesorka následujícího dne společně se studenty druhých a šestých ročníků postupně všechny mandragory přesázet do už samostatných květináčů.

Neville poprosil profesorka Kratiknota, aby ho uvolnil z dopolední dvouhodinovky Kouzelných formulí. Chtěl být při tom a sbírat materiál pro svou práci. Maličký profesor mu nadšeně vyhověl. Nezapomněl ho ovšem upozornit, že si probíranou látku bude muset ve svém volnu dostudovat.

„Tak, paní profesorko, tadydlenc máte další dva," řekl Hagrid s úsměvem, když se protáhl dovnitř se dvěma truhlíky v náručí.

„Děkuji, Hagride," usmála se Pomona a ukázala na volný stůl po své pravici. „Dejte je sem."

„Řeknu vám teda, že tady v tomdle jsou dva pěkný neposedové," zakřenil se Hagrid. „Vrtěli se tak, že mi skoro vypadli z ruky, hadi," dodal a jemně zmíněné dvě mandragory jemně šťouchnul. Ihned se nespokojeně nakrčily a jedna mu dokonce do dobromyslného obličeje hodila ze svého konce truhlíku spršku zeminy. Neville se neubránil smíchu a rozesmál se i zasažený Hagrid, zatímco si vyklepával substrát z vousů.

„Jsou holt jako děti," usmála se Pomona. „Každá jiná a chvilku klidně neposedí," dodala na vysvětlenou, když na ni Hagrid i Neville zvedli obočí v jasné otázce.

„A já už se lek, že dodá, že se holt dycky nějaká nepovede," ušklíbl se Hagrid zvesela, když s Nevillem po boku svižným krokem zamířil pro další várku.

„To by bylo asi přesnější," zasmál se Neville, který popobíhal, aby mu stačil. „Ale zase nevěřím, že by zrovna paní profesorka řekla něco takového. Je typický Mrzimor, na každém se snaží vidět to lepší."

„Máš pravdu, Neville," souhlasil Hagrid. „Ale to sem se tě chtěl voptat," navázal po chvíli ticha, „už se ti povedlo nějak tentononc, no, vyřešit ten problém s tou krabicí na vobrázky, jak si řikal minule?"

„Myslíš to, že živý přenos z kamer mi funguje nejdál u tvého srubu a na koleji mi počítač ani nenaskočí, abych pustil alespoň zpětně záznam?" ujišťoval se Neville, jestli dobře rozuměl Hagridově otázce. Dávno si odvykl nazývat mudlovské přístroje slovy jako „tentononc", „udělátko" a „divná krabice".

„Jo, přesně vo tom mluvim," přikývl Hagrid.

„Tak napůl," pokrčil Neville rameny. „S Deanem jsme se v tom tak dlouhou šťourali, až se nám podařilo zvětšit dosah, takže živý obraz v počítači už chytím i u Černého jezera," začal Neville.

„Ty u jezera chytáš vobraz? Já tak akorát pulce a lelky," zasmál se Hagrid na odlehčenou.

„No, chytám," přikývl Neville, ale do smíchu mu už tolik nebylo. „Ale potřeboval bych ho chytat i na koleji. A tam to nejde."

„A japato, že ne?" zvedl Hagrid obočí. „Dyť to k jezeru nemůže bejt dál než do nebelvírský koleje, nebo jo?"

„Kvůli kouzlům. Všude v hradu a těsně kolem něj je tolik magie, že to ruší signál, v počítači vidím místo skleníku jen ruchy," vysvětlil Neville. „Řešil jsem to s profesorkou Prýtovou, ale nevidíme jinou možnost, než zkusit počítač očarovat, aby tu magii líp snášel. Jinak mi nezbyde, než sledovat záznamy a případně živě pozorovat jen někde venku a do toho se mi v zimě moc nechce."

„A pude ten tvůj vobrázkostroj vočarovat?" zeptal se Hagrid zadumaně.

„Ty tomu neříkáš počítač schválně, viď?" zajímalo Nevilla.

„Přesně tak," přikývl Hagrid. „Ne, že bych si nepamatoval, že se ten mudlovskej tentononc menuje počítač. Když ale ukazuje vobrázky, místo aby počítal, tak tomu počítač řikat nebudu," zasmál se.

„Dobře, to dává smysl," usmál se Neville. „A abych ti odpověděl, nevíme jistě, jestli to bude fungovat. A navíc profesorka McGonagallová trvá na tom, že než to vyzkoušíme, musí nám na to udělit výjimku Ministerstvo kouzel. Takže jsme poslali žádost Arthurovi Weasleymu a teď musíme počkat."

„Arthur vám to vodsouhlasí, vo to strach nemám," ujistil ho Hagrid. „A kdyby ti to vobrázkový udělátko ani po vočarování nechtělo fungovat na hradě, pamatuj si, že u mě ve srubu máš dycky dveře votevřený. Klidně tě tam nechám dělat, co potřebuješ."

„Hagride!" vyjekl Neville dojatě, zatímco vstupovali do skleníku číslo tři, odkud měli přenést další truhlíky s neposednými mužíčky. „To myslíš vážně? To po tobě přeci nemůžu chtít."

„Vím, že ty by sis vo to nikdá neřek, proto ti to nabízim," ujistil ho Hagrid a dobromyslně ho poplácal po rameni, až se Neville zapotácel. „Seš hodnej kluk a to, vo co se snažíš, zní fantasticky. Profesorka Prýtová furt básní vo tom, jakou s tim uděláte díru do světa. A to ty si zasloužíš. Takže jestli můžu pomoct tím, že si u mě každej den na hoďku nebo dvě sedneš, abys mohl pracovat, je to to nejmenčí," dodal a Neville musel zatlačit slzy dojetí.

„Ani nevíš, kolik to pro mě znamená," hlesl potom.

„Ale vim," pokýval hlavou Hagrid. „Já vim, jaký to je, když člověk jednou dostane nálepku nýmanda a ať se snaží sebevíc, stejně ho každej podceňuje, nebo dokonce vodsuzuje. A i když si byl za války statečnej a vydržel neskutečný věci, stejně si z tebe kamarádi dělaj vobčas votloukánka. Nemysli si, že to nevim."

„Já vím, že to víš, a vím, že tomu rozumíš, jako nikdo jiný," přitakal Neville. S Hagridem si potykali, když se Neville přidal k Lence Láskorádové a pár dalším, kteří Hagridovi pomáhali v Zapovězeném lese ošetřit kentaury a další tvory, kteří byli po Bitvě o Bradavice zranění. Tehdy měli také čas dobře se poznat. Když po pár dnech skončili, Lenka říkala, že je mezi nimi hluboké pouto, co přetrvá navždy, a Neville měl teď pocit, že možná měla pravdu. Hagrid se mu z profesora stal velmi snadno přítelem.

„To si piš, Neville," souhlasil s ním Hagrid.

„Kdyby si aspoň babička nemyslela, že jsem k ničemu..." povzdechl si Neville. Před spolužáky o ní nechtěl takhle mluvit, přeci jenom to nyní byla jejich profesorka a kolejní ředitelka, musel to ze sebe ale nějak dostat.

„To si určitě nemyslí," ujišťoval ho Hagrid.

„Řekla, že dělám jménu Longbottom jen ostudu," zvedl Neville obočí a zároveň zvedl jeden z truhlíků, aby na ně profesorka Prýtová v novém skleníku nečekala celou věčnost.

„Že jí huba neupadne!" rozčílil se Hagrid a rozmáchl se truhlíkem, až mu z něj málem vypadla krajní mandragora.

„Ty se, koukám, taky bez rukou nedomluvíš, že?" zasmál se Neville, odložil svůj truhlík a napůl vypadlou mandragoru pohotově zatlačil zpět a přihrnul, než stihla začít ječet.

„Jo, no, mám to tak," řekl Hagrid zkrotle. „Ale za tím, co sem řek, si stojim. A tím spíš ti pomůžu. A řeknu ti jedno, Neville, tvoje babička bude ještě valit voči, jakou s tím svým vobrázkovým tentononc a vůbec těma mudlovskejma udělátkama prorazíš díru do světa," dodal bojovně a na potvrzení svých slov si nadhodil truhlíky v náručí, až jejich obyvatelé málem nadskočili. Oba se za Hagridova polohlasého láteření na adresu profesorky Longbottomové vydali zpět k novému skleníku u Zapovězeného lesa, kde na ně Pomona již netrpělivě čekala.