Kráčím nerovnou cestou mezi hroby. Skoro u každého hrobu je položena kytka a zapálená svíčka. Ale našlo by se tu i pár hrobů které jsou v zanedbaném stavu. Nepochopím jak můžou existovat lidi, kteří si ani nevzpomenou na své zesnulé příbuzné. K takovým já rozhodně nepatřím a doufám že nikdy nebudu.
Už jsem tady , u hrobu na kterém je vyrytý nápis Eliot Parker. Z oka mi vytryskne slza. Proč zrovna on? To si nezasloužil . I když je to už rok trápí mě to jakoby se to stalo včera. Pokleknu si a svojí ruku položím na hrob. Je celý studený, i přesto že bude brzy léto. " Ahoj Eliote, já.... " nedořeknu. Nemám odvahu něco říct. Přijde mi, že na takovémhle místě jsou jakákoliv slova zbytečná. Zapálím svíčku a vyndám z vázy suché květiny, místo nich tam dám čerstvé. Posadím se do trávy a sleduji okolí. Je tady naprosté ticho, dalo by se říct přímo hrobové, dokonce ani ptáci tady nezpívají. V tuhle dobu tady nikdo kromě mě není. Mé myšlenky se ubírají k Eliotovi, nikdy neměl hroby a hřbitov rád , možná se jich i trochu bál. A teď tu leží hluboko v zemi. Oči se mi zaplní slzami, není to fér. Nemělo to takhle dopadnout. Ale život není fér.
Nechce se mi odejít ale budu už muset. Zvednu se a otočím k východu. Ještě naposledy se obrátím a svůj pohled zamířím na jeho hrob a pak zmizím za bránou.
Ciao
Tady je prolog k mému novému příběhu. Části nebudu vydávat moc často, protože za prvé nejdříve musím dopsat jiné příběhy a za druhé na tomhle příběhu si chci nechat hodně záležet.
Doufám že vás to bude bavit ;-)
Pokud chcete dejte Votes And Coments, moc mě tím potěšíte
PS.: na obrázku Naomi
Vaše Lucka
ČTEŠ
Léto které změnilo můj život
Teen FictionOna =Dívka která miluje tanec a chystá se na taneční tábor. Myslela si že se už nikdy k hokeji nepřiblíží On=Kluk pro kterého znamená hokej vše. Ještě nikdy se do žádné holky pořádně nezamiloval. Co se stane když se tihle dva potkají? Překonají...
