Kuroko no basket fanfic

5. Část

Seděla jsem ve třídě. Byla poslední hodina a já byla unavená. Monotóní hlas učitele mě uspával. Najednou mi na lavici přistál papírek. Otevřela jsem ho.
Ahoj Yuto! Nechtěla bys jít se mnou do télocvičny? Můžeš zabloudit. :) Slyšel jsem, že jsi manažerkou.
Takao
Rozhlédla jsem se kdo to hodil. Nějaký černovlasý kluk na mě zamával.
*Asi to hodil on.* Povzdechla jsem si. Pak jsem kývla na souhlas a on se usmál.
Když zazvonilo Takao ke mně přišel.
"Jdeš?" řekl a zazubil se.
Kývla jsem. Rychle jsem si naházela věci do tažky a zvedla se.
"Chtěl jsem se ještě zeptat. Proč se pokaždý zamračíš když někdo řekne něco o Genaraci zázraků?" zeptal se.
"Prostě proto." odsekla jsem a přidala do kroku.
Takao mě chytil kolem ramen.
"Má to snad co dělat s touhle náplastí?" zasmál se a sloupl mi ji.
Rychle jsem si tvář zakryla rukou.
"No tak co tam máš?" zkoumavě se na mě díval.
"Nic." zalhala jsem a stiskla červený přívěšek na černé šnůrce, který jsem dostala od Akashiho po jednom rande.
Takao se zasmál a dal mi ruku dolů.
"Hm. Jizva. Někdo z Generace ti namlátil?" zeptal se.
"Ne. Spadla jsem ze schodů." zalhala jsem znovu.
"Ale no tak. Řekni mi to sama nebo si řeknu Midorimovi." usmál se. Vzdychla jsem.
"Jsem přítelkyní z dětství Akashiho. Jednoho dne se však změnil a... a..." přerušila jsem. Nemohla jsem to doříct. Z oka mi stekla slza.
"On tě řízl?" zeptal se Takao zděšeně.
Kývla jsem. Rychle jsem se rozběhla pryč. Po cestě jsem si jizvu znovu přelepila. Doběhla jsem k tělocvičně. Podívala jsem se do zrcátka.
*Yosh. Je to zamaskovaný.* Pak jsem vešla do tělocvičny.
"Kiyoshi-senpai!" vykřikla jsem. On na mě zamával.
"Tak jsem tady." řekla jsem s úsměvem. Rozhlédla jsem se po tělocvičně. Pár lidí se rozcvičovalo a ostatní s úžasem koukali na Midorimu, který střílel své pověstné trojky. Ušklíbla jsem se.
"Všichni sem!" vykřikl Taisuke.
"Tohle je Sachi Yuto. Bude naše nová manažerka." oznámil, když byli nastoupení, "Teď si zahrajeme cvičný zápas prváci proti druhákům."
Všichni kývli a rozdělili se na týmy.
"Ehm. Nechci aby to vyznělo urážlivě, ale bojím se, že druháci prohrajou." řekla jsem kapitánovi. Ten se jenom zasmál.
"V pohodě." řekl a šel hrát. Trenér pískl.
Druháci se hned na začátku zmocnili míče.
Taisuke běžel přímo ke koši. Kiyoshi mu přihrál a dal bod.
Takao se ujmul rozehrání. Když míč dostal Midorima neváhal ani vteřinu a vystřelil. Druháci běželi ke koši.
*To už nezastavíte.* Ušklíbla jsem se.
Míč ladně prošel obručí.
Na konci prváci zvítězili 54:55.
"Už musím jít." řekla jsem trenérovi a ten kývl. Opustila jsem tělocvičnu a šla směrem k bráně. Najednou mě někdo strhnul ke straně. Zakřičela jsem.
"Buď zticha, Sachi." řekl Midorima.
"Co chceš Shintaro?" zavrčela jsem na něj.
"Promluvit si." otočil se směrem ke mně.
*Z tohohle se nevykroutím.* Vzdychla jsem a čekala co z něj vypadne.