Co se skrývá kde ?

I.

"Koro pohni, nebo si dneska to vysvědčení nevyzvedneš", řve na mě mamka kdesi z pod schodů. Dělá kravál jako by to měl být papír ze zlata a ne poslední středoškolské vysvědčení. By se přece nic nestalo, kdybych si ho vyzvedla třeba až v září. 

Neochotně, ale přece jen se nakonec vykopu z postele a nějakým zázrakem se ocitnu v koupelně. Ze zrcadla na mě kouká vyhaslá existence, která nemá daleko k emočnímu zhroucení, pytle pod očima jsou velké tak, jako by mi někdo uštědřil dobrou ránu pěstí a oči které normálně svítí vesele modrou barvou jsou potemnělé a postrádají "jiskru". A taková krásná proměna se stane s člověkem, který není sto se pořádně vyspat. Jako tomu je už poslední týden od doby, kdy jsem se dozvěděla, že prázdniny strávím u dědy. Od té doby mě pronásledují divné sny. Budím se zmatená a chvíli mi trvá uvědomit si, že stále ležím ve své posteli a né někde v prázdném pokoji beze stropu s podivnými klikyháky po stěnách. Kolikrát jsem se v noci bála rozhlédnout po svém pokoji,  protože i když to byli jen sny, kousek mě si stále myslel že i v reálném světě na mě z patra shlížejí stovky divných očí, různých tvarů a velikostí. 

Prvních pár nocí jsem se prostě zachumlala do deky hlavu schovala pod polštář a pro jistotu si nasadila sluchátka a pustila si nějaké oblíbené písničky. Což mi i pár dní fungovalo, než se sny změnili a já se budila do reality s tím, že mi někdo stahuje deku, nebo že se mě něco snaží dotknout. Pak už jsem nespala vůbec.

A teď stojím tady před zrcadlem a koukám se na tu "cizí" holku, která vypadá jako by z ní někdo vysál život. No nic. Zlehka si opláchnu obličej a pustím se do své každodenní rutiny, udělat alespoň trochu ze sebe člověka. O půl hodiny později, když už jsem jakž takž spokojená s výsledkem se vracím zpátky do pokoje a přemýšlím co si vůbec vezmu na sebe, protože včerejší volba: upnuté šaty končící lehce nad koleny, se mi už nezdá tak dobrá. Po chvíli přemýšlení nakonec sáhnu po delších černých kraťasích (cca do půli stehen), obyčejnému černému tílku a bílé košili, u které si ohrnu rukávy. Naposledy zkontroluju svůj pokus "vypadat jako člověk" v zrcadle a z těžkým povzdechem se vydám po schodech dolů do kuchyně, kde už netrpělivě čeká můj stvořitel (čti: máma). "To ti to teda trvalo", utrousí a nezapomene při tom protočit oči, "modli se abychom to stihli včas, víš jak to v tuhle dobu vypadá s dopra...", zbytek už neslyším, protože si do uší "zapíchnu" sluchátka a vyrazím pomalu k autu. Sednu si na místo spolujezdce a už jen čekám až mamka naposledy vyjede směr k mé střední škole. Po celou cestu jsem sluchátka nesundala, protože už mě unavovalo čelit máminým každodenním proslovům ohledně dědy a o všem co se kdy u něho stalo.

A nechápejte mě špatně. Mamku mám ráda a všechno mezi námi bylo skvělý, ale od doby kdy se rozhodla že mě odveze na prázdniny k dědovi, protože podle jejích slov "nikdo jiný jako možnost nezbyl", byli hádky skoro na denním pořádku. Já jsem se totiž mamce snad 100x snažila vysvětlit, že můžu jet se svojí kamarádkou Lori na chatu k jejím rodičům a potom těch zbývajících 14 dní že bychom s Lori byli u nás. O tom mamka nechtěla ani slyšet, protože prý ví jak by to dopadlo. Myslí si že bychom každý večer pořádali párty, opíjeli se do němoty a dělali bůh ví co. Jo určitě. Zrovna já s Lori. My které radši strávíme celé dny u knížek nebo koukáním se na film. Ale ani to ji nepřesvědčilo. Takže jsem zvolila taktiku nemluvit s ní víc, než bude nutné a toho jsem se držela doteď. 

Začínala jsem pomalu usínat, když mi máma poklepala na rameno a ukázala mi, že už jsme u školy. Ruky mi už automaticky nahmataly kliku od dveří, rty zamumlali pomalu nesrozumitelné "ahoj" a nohy mě pomalu donutili vystoupit. Jenom co jsem za sebou zabouchla dveře, zapískali gumy a během chvíle byla máma v trapu. Chvíli jsem tam stála jako solný sloup a potom se chtě nechtě rozešla směrem k budově, která byla poslední 4 roky mým druhým domovem. 

*první kapitola je na světě :D. je trochu kratší než jsem předpokládala, ale časem se snad dopracuji ke kapitolám delším :D. Zatím je to spíš takové všeobecné seznámení s Korou, protože sama ještě nevím jak přesně bude děj vypadat, ale popřípadě kapitoly dodatečně upravím :D *