Dokonalý život

2. Překvapení

Takže na mojí oslavu už je vše připravené. Až ráno vstanu musím jenom dodělat zdobení a přichystat se. Vezmu se mojí nejoblíbenější šaty bez ramínek a k tomu balerínky. Moje kamarádka mi pomůže s líčením a lidi můžou přicházet.

Docela mi hlavou běží myšlenky, co mysleli tím, že pro mě mají překvapení. Pozvala jsem snad všechny, kromě toho krásného kluka, protože jsme spolu nemluvili, jenom jsem mu řekla: "Promiň." a to je všechno.

Lidí přišlo docela hodně, což jsem ani nečekala. Dostala jsem spoustu dárků, ale to překvápko, co jsem měla dostat pořád nic. Bylo to docela divný, ale kámošky řekly: "Nebuď tak netrpělivá za chvíli se dočkáš."

Místo abych čekala v kruhu na moje překvapení, tak jsem šla na záchody, abych se trochu upravila. Zrovna když jsem vycházela, tak jsem do někoho vrazila. Je snad mým osudem vrážet do lidí, když jdu ze záchoda? pomyslela jsem si. Hned jsem se omlouvala a když jsem jsem vzhlédla uviděla jsem ty nejkrásnější hnědé oči, které jsem nikdy neviděla. Začala jsem se v nich topit a když promluvil byla jsem ztracená. 

"Nic se neděje, ale měla by jsi dávat pozor, už je to podruhé a příště bych to nemusel přežít." řekl. Vrátila jsem se zpátky a uvědomila si že tu nemá co dělat, nebyl přece pozvaný. Z mých myšlenek mě vytrhla kámoška a ukázala na někoho. Ve prostředku stál on a pak jsem si to uvědomila: On je to překvapení.

Stála jsem tam jako opařená. Tak tímhle mě překvapili hodně. Zbytek večera jsem s ním mluvila. Řekli jsme si snad všechno. Jmenuje se Zayn, je z Bradfordu, je mu 19 let, má 3 sestry atd. Co já bych dala za nějakou sestru, jsem Vanessa, mám jenom 3 bratry, jsem z Londýna a je mi 18, což napovídá moje oslava 18. narozenin. Zjistila jsem že s ním docela zábava a je hodně milý. Nechápu proč jsme se takhle nepopovídali ve škole. Nabídla jsem mu jestli nechce být můj kamarád. 

"Proč ne." řekl.

Na druhý den mě pozval ven, takže půjdu. Na konci mojí oslavy tu se mnou zůstal, protože mi chtěl pomoc uklidit to tu. Vzala jsem do ruky mísu a nesla jí dát do myčky, když mi vyklouzla a rozbila se a tak jsem se pořezala. On přišel a zděsil se a okamžitě mi pomohl. Obvázal mi jí a když byl tak blízko mě cítila jsem se tak krásně, v bezpečí před celým světem. Zase ty jeho krásné oči, byly tak blízko. Najednou se ke mě přiblížil a políbil mě, ale hned se odtrhl a začal se omlouvat, jenomže neměl proč, chtěla jsem to udělat i já, ale byl prostě rychlejší. Nakonec se rozhodl, že půjde domů a já na všechno zbyla sama, ale ne jenom na úklid, ale s ním jsem si přišla plná. Věřila jsem na lásku na 1. pohled a myslím si, že jsem jí i našla.

Když jsem to všechno uklidila, šla jsem do sprchy a pak do postele. Chvíli jsem nemohla usnout, ale nakonec se mi to povedlo a pomořila jsem se do světa snů. Zdálo se mi o něm. Nemohla jsem ho vyhnat ze své hlavy a už vůbec ne ze srdce, kam se vkradl a ani o tom neví nebo možná ano, ale nechce to, co já. Co když moje láska k němu bude neopětovaná?