Nechtěný

Stále to samé

Zvoní budík, je 6.30 ráno

Otravné zvonění se line po pokoji. Mlátím do budíku jako šílený...s jediným cílem-umlčet ho. ,, Aaa povedlo se mi to". Oddychl jsem si. Otrávený vstávám a už slyším mámu jak něco řve přes celý dům. ,, Já tě neslyším".Zařvu. Vyjdu z pokoje a zmateně se rozhlížím. Paráda, koupelna je volná, vlítnu tam a popadnu kartáček. Cože?! 6:45? Nestíhám! Rychle se obleču a vycházím z domu. Na autobusovou zastávku docela pospíchám.Najednou do někoho vrazím. ,, auu, čum na cestu".Ozve se ,,Pardon". Byl to nějaký kluk, mohlo mu být maximálně 17, asi stejně starý jako Já. Celkem hezký, trochu delší černé vlasy a nádherné oči. Víc jsem se o něj nezajímal. Nastupuju do autobusu a už vyhlížím moji kamarádku Lily.Ano, sedí tam, jako vždy. Vezmu si lístek a jdu za ni. ,, Ahoj Alexi". Volá Lily. ,, ahoj"

-Před chvílí mně srazil nějaký chlápek.
-Jo?
-Jo, docela hezký.
-Alexi!
-Co je? Nemůžu za to, že se mi líbí kluci.
-Ale tobě se líbí každý (smích)
-No jo. A co ty Lily, nějaký nový objev?
-Ani ne, hele, co Dominik? Jak se k tobě teď chová?
-Přijde mi fajn, moc ho neznám.

Autobus zastavuje, vystoupíme a od školy nás děli jen pár metrů.
,, Alexi, hlavně klid". Ujišťuje mě Lily. Vcházíme do školy a plno lidí se na nás otáčí.Den začíná...

Pokračování bude vycházet vždy okolo 18:00 každý den. Doufám, že se Vám začátek alespoň trohu líbil a budu rád když zanecháte komentář.