Děti mafie : Tajemství

34 kapitola

Matheo pak odešel.Dala jsem si studenou sprchu.Umyla jsem si vlasy a tělo a šla za Matheem do postele.Matheo s někým volal a byl docela naštvaný.

„Ne "
„Řekl jsem ne"
„Naser si"položil to.

„Co se děje"

„Nic"

„Tak očividně jo"

„Nech to být ano"

„Dobře"šli jsme spát.Druhý den jsem se probudila a Matheo vedle mě neležel.
Z jedné ze skříní jsem vytáhla jeho triko.Sešla jsem schody do kuchyně .Mathea jsem viděla venku střílet .

„Ahoj"

„Ahoj"

„Co děláš"

„Trénuji"

„Já myslela že ty nepotřebuješ trénovat"

„Každý potřebuje trénovat"šla jsem k němu.Střílel naprosto přesně.
„Umíš střílet"

„Ano"podal mi zbraň.

„Tak se předveď"vzala jsem si zbraň a stoupla na jeho místo.

„Stojíš špatně"přišel ke mně vzal mě za boky a natočil mě do správné polohy.Stoupl si za ně.Správně mi natočil ruce.
„Teď to je správně"chytl se mnou zbraň.
„Už si někoho zastřelila "

„Ne"
„Ty"

„Ano"
„Pamatuj si vždycky musíš vystřelit jako první a když zaváháš tak zemřeš"vystřelila jsem.A přesně.
„To nebylo špatný"

„Dík"vystřelila jsem ještě párkrát Pak jsem se šla porozhlédnout po domu.Spousta pokojů bylo zavřeních.Ale našla jsem jeden který ne.Vešla jsem do něj.Byla to nejspíš pracovna.Byl tam stůl a židle a nad tím na stěně velký obraz na kterém byl i Matheo.Sedla jsem si ke stolu a dívala se do šuplíku.V druhém z nich jsem našla smlovu.Nijak mě nazajimala teda až na jeden údaj.Smlouva byla podepsána jménem Matheo Martinel.
Rodina Martineli patří mezi nejmocnější mafiánské rodiny v Italii.Naše rodiny mají neutrální vztah.Ještě jsem se tam porozhlédla a bylo tam spoustu věcí s podpisem Martineli.A to už mi to došlo.Todle patřilo určitě rodině Martineli.Rychle jsem se vrátila do pokoje.Našla jsem tam zbraň s vzala jsem si jí.Šla jsem opatrně dolů.Matheo se z někým hádal přes telefon.Jakmile mě uviděl tak telefon típl.
„Emily"

„Kdo jsi"mířila jsem na něj zbraní.

„Všechno ti vysvětlím"

„Kdo sakra jsi"

„Jsem Matheo Martineli"do domu vešlo několik dalších mužů.

„Pane"

„Jděte pryč!"zavelel Matheo.
„Emily odlož zbraň"nabyla jsem jí a muži na mě namířily.
„Přestaňte na ní mířit"vešel tam starší muž.

„Tady ale ty nerozhoduješ synu"

„Otče"

„Ahoj Emily"otočila jsem zbraň na toho muže.
„Ale no tak"
„Chci si jen promluvit a navíc nemáš šanci "

„Co chceš"

„V klidu si promluvit"nedávala jsem pozor a jeden z mužů mě ze zadu chytl a sebral zbraň.Chytl mě za ruce.
„Tak jo vemte jí do auta"

„Otče co to děláš"

„Nepleť se do toho "

„Jedu taky"

„Fajn "odvedli mě do auta.Jeli jsme bůh ví kam.