člověk a duch.../Bill Kaulitz

8

~Pohled Toma~

Jako vážně mi řekla Tome Kaulitzi? Jak ví kdo jsem, a jak ví, že to jsem vůbec já?

~Pohled Katherine~

Šla jsem blíž k místu kde se zvedla židle protože jsem očekávala, že je na tom místě.
„Nechci tě rušit a ani nic udělat, jen si chci promluvit...“ řekla jsem.

Vyndala jsem notebook z batohu který jsem vzala z domova sedla si ke stolu na jednu z těch židlí. Zapla jsem tu aplikaci kde si píšu s Billem.

„Jsem Katherine Taylor, a bydlím v domě....Kde jsi dříve bydlel ty a tvůj bratr...Bill Kaulitz.“
Nadechla jsem se a pokračovala v mluvení. Opravdu, já psát nebudu on mě slyší.

„Je mi líto, co se dříve stalo...Já...byla bych ráda kdyby jsi semnou zkusil komunikovat přes tenhle počítač a napsal odpověď. Chci jen říct...Vím kde je Bill a on...Je uvězněn doma kde jste bydleli...jako duch.“

Viděla jsem jak se na klávesnici začali mačkat písmenka.

"Co odemně chceš?"

„Chci ti...teda vám oboum pomoct aby jste se mohli setkat...Slíbila jsem to Billovi“

~Pohled Toma~

Vůbec jsem nevěděl, co na to říct. Jasně...Byl bych rád kdyby jsem Billa znovu viděl, je to můj vlastní bratr...moje dvojče.

Ale vím že s tímhle se nedá nic udělat, I kdyby se o tohle snažil celý svět. Každý kdo zemře, je uvězněn na místě kde zemřel...

"To není možný...Nikdy se z téhle školy nedostanu" napsal jsem.

„Třeba jo“ řekla a jemně se usmála. Možná ji věřím, ale tak 50% na 50%.

„Ale potřebuju pomoct“ dodala a já se jen nechápavě na ni podíval a zvedl jedno obočí.

Zaklapla notebook.
„Ještě se vrátím“ řekla a odešla z knihovny.

Nechal jsem to být a pokrčila jsem rameny. Nudím se, a tak jsem si sedl na gauč co tam byl a vzal si jednu knihu a četl. Ano, i když mě čtení nebavý....Co jinýho mám dělat?

~Pohled Katherine~

Šla jsem pomalu z knihovny zase tak aby mě nikdo neviděl. A pak jsem nějak zdrhla ze školy.

Šla jsem čekat na autobus a když přijel, sedla jsem si na místo.
Chcete něco říct?
Věříte na magii a kouzla?
Mam kámošku co pochází z rodiny čarodějů... jednoduše...je čarodějka. Jmenuje se Freya Claire. Bydlí v New Orleans, a já ji věřím, že ona pomůže, a řekne co dělat.

Když jsem dorazila na místo, vystoupila jsem z autobusu.
Nadechla jsem se čerstvého vzduchu  a šla k domu, kde Freya bydlí.

Zaklepala jsem, a otevřela mi. Sakra neviděla jsem ji tak 3 roky a pořád bych ji všude poznala, vůbec se nezměnila.
Má blonďaté vlasy ostříhané na mikádo s trochu kudrn. A také zeleno modré oči.

„Katherine...“ řekla a usmála. Hned jak mě uviděla mě obejmula a já ji to obejmutí oplatila.

„Ahoj...“ usmála jsem se.