člověk a duch.../Bill Kaulitz

2

Druhý den, já první den ve škole, zapadla jsem, ale víte mezi koho? Mezi namyšlený lidi co se bavý jen když něco chtějí, najednou mě něco napadlo, pozvala jsem je k sobě domů a mi máme dost velkej byt. Vypadá jak kdyby byl z 90 let (😭😭)

Šli jsme do naší knihovny, co máme u nás doma. Je stará a je tam dost tma. Napadlo nás vyvoláva, moje máma nebyla doma.

Vytáhla jsem svoji vyvolávaci tabulku co jsem dostala když mi bylo 14 k narozeninám od kámošky. Přesněji, teď mi je 17.
„Myslis že je to dobrý nápad?“ zeptala se jedná blondýna...Josie
„Jo“ odpověděla jsem a všichni jsme si sedli k jednomu stolu a chytli malý kolečko na který jsme daly prst (nic jinýho mě nenapadlo👽)

„Je tu s námi někdo?“ zeptala jsem se a naše kolečko na kterým jsme měli prsty šlo směrem k "Ano"
„Jsi ty ten černovlasý kluk z té fotky?“ zeptala se jedna holka, protože jsem jim o tom říkala. Kolečko zůstalo na "ano"
„Jak se jmenuješ?“ zeptal se jeden z kluků.
Kole kolečko přešlo k abecedě.
"S,m,r,t" (trochu jsem se inspirovala "maturita duchu" jestli nevadí😭)
„To je smrt!“ vykřikla jedna holka a najednou se zvedla židle a všichni utekly z domu do svého domu ale já se jen zasmála a seděla u stolu, dřív než ta židle někam šla jsem řekla něco.
„Počkej“ řekl jsem s úsměvem. Židle se položila a já nevím jestli odešel nebo ne, ale i tak jsem promluvila.
„A teď vážně jak se jmenuješ?“

~pohled jeho~

Řekla mi "počkej" a já položil židly.
„A teď vážně, jak se jmenuješ?“ zeptala se s úsměvem. Já ji zamával před rukou aby jsem zjistil jestli mě vidí nebo ne, neviděla.
Dal jsem prst na kolečko kde měla prst a začal přejíždět po abecedě "B,i,l,l,k,a,u,l,i,t,z" usměje se.