Nesnáze (HTTYD Two-shot)

Proč jsi tak pevně přesvědčen, že se blíží záhuba? #1

To nemohla být pravda. Nemohla. Nesměla. Nebylo to možné. Nebylo. Ne. Prostě ne. Odmítal tomu věřit. Tohle se přeci nemohlo stát. Nebylo to možné. Nebylo. Prostě nebylo.

Jenže kus zmačkaného papíru, jež držel v levé ruce, svědčil o opaku.

Viggo na jeho hlavu vypsal odměnu.

Celkem slušný obnos, musel uznat - jenže to přinášelo mnohem více problémů, než se na první pohled zdálo. Nejenže se teď nebude moci nenápadně pohybovat skrz vesnice a trhy, ale přijde o své krytí, pokud se tyto plakáty, tyto zprávy dostanou i na Blp.

Bohové, jen to ne! Jestli se to dostane až na Blp... co budu dělat?

Nechtěl tomu věřit, když běžel lesem a snažil se utéct před hordou lovců odměn. Nechtěl tomu věřit, když se mu jeho celkem věrná podobizna dostala do ruky. Nechtěl tomu věřit, když s Bezzubkou letěli zpět na Blp, ani když šel lesem zpátky domů. A nechtěl tomu věřit ani teď, když seděl na samém okraji své postele a zíral na onen prokletý kus papíru.

Jeho podoba. Jeho celé jméno. Tučná odměna na jeho hlavu. Informace o tom, kdo je a odkud pochází.

„Přivést živého."

To říkaly runy naškrábané pod jeho obličejem. Věděl proč jej chtěl živého. Chtěl jej zabít sám a chtěl Dračí oko. Pokud se mu povede jej dostat živého, Dračí oko se mu bude hledat mnohem snáze, pokud přijde na způsob, jak z něj dostat jeho polohu - jen s čočkami bude mís trochu větší problémy. Mohl jen hádat, jakou taktiku zvolí, pokud se to dostane tak daleko. Chtěl taky Bezzubku, dost možná posledního žijícího Nočního běsa. To byl také důvod jej chtít živého.

Škyťákovi se to nechtělo věřit. Odmítal si připustit pravdu.

Proč se to muselo stát? Proč teď?

Byla to jeho chyba. Měl být opatrnější. Možná by se to nestalo. Měl poslechnout Heather - byla dračí jezdkyně, tak jako on. Neměl se do toho pouštět sám. Leč jeho tvrdohlavost a rozhodnutí to co nejrychleji skončit jej hnaly kupředu, k Viggovi, do útoku.

Mělo to být jen pár lodí, jednoduchá práce. Ale byl to Viggo a s Viggem nikdy nebylo nic jednoduché - to měl Škyťák dávno vědět. Vždyť si toho byl vědom! Měl poslechnout rozum a pořádně promyslet plán! Ne - jen tak tam vtrhnul. Viggovi přímo do dlaně!

Škyťák chtěl vrátit čas a všechno udělat jinak, pořádně si prohlédnout zvláštní uskupení lodí a na chvíli se zastavit, než s Bezzubkou přiletěli tak nízko. Místo bezhlavého, nenávistí zaslepeného útoku měl dát raději přednost prozíravosti. Kdyby lodě jen sledoval, kdyby se rozhodl zjistit, kam plují a co jsou ty zvláštní stroje na jejich palubách, nikdy by se to nestalo.

Škyťák se naposledy podíval na portrét své osoby, na stručný popis svého vzhledu, na cenu za svoji hlavu. Nahromaděný vztek se vzedmul v jeho nitru, ale potlačil ho. Nesměl si dovolit znovu ztratit hlavu kvůli vířícím emocím, jež cítil. Stálo ho to identitu a málem i život, když se to stalo naposledy.

Přes to všechno měl štěstí. Viggo možná přišel na to, kdo je, ale zatím neměl tušení, kde je Hřeben, Dračí oko a čočky. Avšak dříve či později na to určitě přijde.

Měl ještě trochu času, než se plakáty s odměnou na jeho hlavu dostanou až na Blp. Do té doby se jich musí zbavit. Jenže to by znamenalo, že musí zasáhnout do samotného zdroje, jímž byl sám Viggo.

Neměl šanci. Neměl šanci se jich zbavit včas, neměl žádnou šanci se jich zbavit, i kdyby neměl časově omezenou dobu. Byl to Viggo, kdo odměnu vypsal. A jít za Viggem byla sebevražda. Dostat se i jen do blízkosti Vigga či jeho lovců byla sebevražda. A vůbec, cokoli si začínat s Viggem, vyjma obchodu, byla sebevražda.