Nesnáze (HTTYD Two-shot)

Proč jsi tak pevně přesvědčen, že se blíží záhuba? #2

Zářící měsíc zakrývala vrstva mraků, jež se na obloze utvořila teprve před pár hodinami, a z tmavé noci se tak stala černočerná tma. Tento fakt byl pak mnohem výraznější pod hustě propletenými korunami stromů, jež na zem nepropouštěly ani slabou záři sem tam vykukujících hvězd. Škyťák měl co dělat, aby se dokázal zorientovat.

Raději by seděl v Bezzubkově sedle a nechal jej, aby vedl, jenže černý drak byl i bez zbytečné zátěže navíc vyčerpaný. Bez ustání létal z místa na místo již po několik dlouhých hodin, ale nestačilo to.

Neměli dostatek času.

Škyťák neměl dostatek času na to, aby dokázal posbírat všechny čočky a doručit je Viggovi. Ten bastard jim dal jen hodiny. K posbírání všech roztroušených čoček ale potřebovali alespoň dny.

Proto Bezzubku popoháněl a nutil do rychlého letu, přestože Noční běs sotva udržoval přímý směr. A pro Škyťáka to nebylo jinak.

Těch několik minut spánku, které se mu povedlo za posledních pět dní nějakým zázrakem nasbírat, bylo příšerně málo. Sotva pokládal nohu před nohu, každých pár kroků se kolébal k jedné straně, pak ke druhé jako opilý. Příčinou však bylo jen vyčerpání, jež se začalo projevovat v plné síle. Jen ztěžka dokázal udržet oči otevřené.

Jak to mám v tomhle stavu stihnout? A to ještě musím na Hřeben pro Dračí oko, až sesbírám všechny čočky...

Setřásl nepotřebné myšlenky pryč, teď se musel soustředit na to, kam šlape. Nezáleželo na ničem jiném než na dvou čočkách, jež visely někde v korunách stromů uprostřed ostrova, kde stromy rostly nejvyšší a větve byly nejpropletenější. Škyťák musel jen najít ten správný strom.

Ovšemže si přesně pamatoval, kde se onen strom nachází, jen měl tak trochu potíže ho v té tmě najít. Bezzubka by mu mohl s hledáním stromu pomoci, avšak momentálně ležel stočený do klubíčka o pár desítek metrů dál a snažil se využít těch pár minut k tomu, aby si alespoň trochu odpočinul. Škyťák jej nechtěl okrádat o drahocenné chvilky odpočinku jen proto, aby čočku našel o něco rychleji. Bezzubka svoji chvilku klidu nutně potřeboval. Nebyl stavěný k tomu, aby dnem a nocí neustále létal - pár hodin možná, ale i tak to bylo příliš - zvlášť při tomto tempu.

Rozhlížel se, snažil se udržet pozornost na zkoumání špatně viditelných stromů a nezakopnout, zatímco poslouchal, zda náhodou neuslyší náznaky přítomnosti dalších tvorů - přesněji řečeno obyvatele tohoto ostrova. Žíravce.

Přesně tak. Ukryl čočky Dračího oka i na ostrově Žíravců.

Hloupé? Možná. Ale alespoň tu jsou v bezpečí. Mnohé čočky (většina z nich) byly ukryté na horších místech.

Škyťák překročil kořen trčící ze země a - počkat, ten kořen. Otočil se ke stromu, jemuž kořen patřil a v tom ho spatřil. Našel ho! Konečně!

Potlačil únavu v končetinách jak nejlépe svedl, chytil se nejnižší větve stromu a vyhoupl se nahoru. Kovová noha mu to sice značně ztěžovala, ale nakonec se dokázal vyšplhat až do středu stromu, kde v kmeni zela úzká štěrbina akorát tak velká na protáhnutí ruky. A v ní, v bezpečí před deštěm a sněhem, se ukrývaly obě dvě čočky. Škyťák se po nich natáhl, sebral je, a ukryl ve vaku, jež se mu houpal u boku. Čočky tlumeně zachrastily při kontaktu s tolika dalšími, jež už se tam houpaly.

Škyťák začal opatrně šplhat dolů - cesta nahoru byla vždy jednodušší.

Jenže když stoupl na větev, jíž si po cestě nahoru nevšiml a vyhnul se jí, okamžitě toho litoval. Větev, totiž ocas Žíravce, se prohnula pod jeho nohou a uškubla sebou pryč. Žíravec zavrčel. Škyťák se pokusil rychle uskočit z jeho dosahu, v čemž mu zabránila jeho podivná visící pozice na stromě. Neměl kam uhnout, tak se místo toho pokusil naštvanému draku omluvit.