Neznámý

1

občas mám chvilky, kdy nad vším přemýšlím až moc, skrze mé overthinkování dělám z komára velblouda
ale opět z mého přemýšlení mě vyruší anet, moje nejlepší kamarádka už od malička

,,no nazdar, tak co, vše sbaleno?" nárážela tím na to, že se dnes máme stěhovat s rodiči do Telnici, je to vlastně kousek za Brnem, od kud původně pocházím

,,sbaleno vše, ale absolutně se mi nechce" říkám pravdu, opravdu se mi od tud nechce

,,ježíš, nestehuješ se kilometry daleko, do Brna to budeš mít 20 minut"

,,to sice budu, ale proste se mi nechce najednou z města jet bydlet na vesnici"

,,holka, s tím už nic neuděláš, je ti to jasný"

,,no já vím, je mi už 18, vydělám si peníze a najdu si něco zpátky v Brně"

,,Valentýno ty nejsi normalni" směje se mi anet

,,jako proč?" nechápave se ji zeptám, protože absolutne nechapu, co je tady teď tak vtipnyho

,,ty ještě nejsi ani přestěhovaná z Brna a už přemyšliš nad tím, jak se do Brna nastěhuješ"

,,no co, ty se snad diviš"

,,vlastně celkem aj jo"

,,no nic, musím končit, volají na mě už rodiče"

,,jak budete bydlet, tak se ozvy"

ukončíme hovor a já se tak vydám do kuchyně za rodičemi

,,Val, můžeme vyrazit?" zeptá se mě máma a během toho ještě kontroluje celý byt, zda máme opravdu vše a můžeme tento byt už opustit

,,ano" bxlo to jedina co jsem ji řekla a vydala se výtahem dolů, nasedla jsem do auta a my tak mohli vyrazit směr telnice

cesta netrvala dlouho, jelikož je to opravdu kousek za Brnem, když jsme dorazili před náš nový dům, až jsem se zděsila, jak je to velký, cely život jsem byla zvyklá na malý byteček, pokoj, kam se mi vlezla jen postel se stolem a teď? doslova je to mnohem větší že sem narvu všechno
měla jsem zde hned na proti dveřím velké okno s balkónem, velkou postel hned vedle toho, naproti postele stůl a vedle dveří velkou skříň, dokonce se tady nacházeli i dveře hned vedle stolu, hned co jsem to otevřela, jsem zjistila, že mám i vlastní koupelnu

vydala jsem se dolu za rodičem abych si vzala věci a mohla si vybalit
,,kde jsou všechny krabice?" zeptala jsem se
,,jestli si chceš začít vybalovat, tak si pro ně skoč ven, tátá to skládá z auta" odpověděla mi mámá a u toho už stihla vařit oběd?
,,jak se dostala k tomu teď vařit?"
,,včera jsme sem byly odvést veci, takže s tátou mame už nějakým způsobem vybaleno a rovnou jsme včera i nakoupili"
,,jo aha" odpověděla jsem a už jsem se vrhla ven si pro své krabice, abych si mohla vybalit