Neznámý

2

bylo něco kolem 8 večer, rozhodla jsem se jít projít, rodiče byly asi na zahradě nebo nevím, proste jsem vyšla z domu a směřovala si to tam, kam mě nohy vedli. došla jsem k nějakému rybníčku s dětským hřištěm, sedla jsem si na lavečku, která tu byla a koukala všude okolo sebe.
nemám nejmenší ponětí kolik je hodin, ale už byla trocha tma, jediný co jsem si s sebou vzala je krabička cigaret se zapalovačem, proto se rozhodnu si rovnou zapálit

,,můžu si přisednout?" ozve se někdo za mnou, nevím co mám odpovědět, nevypadal jako nějaký slizký 50ti letý chlap, proto se rozhodnu jen kývnout hlavou na náznak souhlasu

,,co tu děláš tak pozdě večer, nikdy jsem tě tu neviděl"

,,to bude asi tím, že jsme se sem dnes přestěhovali"

,,pořad si mi sle neodpověděla, co tu děláš tak pozdě?"

,,šla jsem se projít, ale nějak jsem zůstala tady a nemám ponětí o čase" odpovím a odhazuju zbytek cigarety

,,je půl 12, nechceš jít domů?"

,,kdybych věděla kudy, tak mile ráda" řeknu a u toho se pousměju, podívám se na kluka vedle mě a začnu si ho prohlížet, díky lampě co tu svítí, vidím že má blonďaté vlasy, tetovani na krku a na čele, jestli vidim teda dobře

,,adresu znáš?"

,,neznám nic, nezajímala jsem se o nic"

,,takže si tu nedobrovolně?"

,,vlastně i jo, rodiče se rozhodli se přestěhovat sem na vesnici, prý to bude lepší, taky z důvodu abych se nemohla vídat se svými kamarády"

,,asi mají důvod k tomu, aby ses nestýkala se svými kamarády, ne?"

,,umpřímne, mají, ale i tak, odstěhovali jsme se někam kde nikoho neznám, měla jsem na celé prazdniny plány, ale vše se zrušilo"

,,teď tady znáš mě"

,,neznám tě"

,,oo, tak to se vám omlouvám, jsem petr, petr adámek"

,,já valentýna veselá"

,,a jsi veselá?" optá se mě petr, co mu mám odpovědět, buď mu reknu pravdu, nebo lež, jelikož ho neznám, zvolím proto lež

,,jsem"

,,kdyby si byla, vypadáš tak, ale vypadáš, jak kdyby ses tady měla každou chvíli zhroutit, ale já to chápu, taky nejsem ze spousta věci nadšený"

,,šťastná jsem, jen je toho moc, jak doma, problemy sama se sebou"

,,jak to mysliš sama se sebou?" zeptá se mě a já si až teď uvedomuju, že jsem řekla víc než jsem chtěla

,,to je jedno"odpovím jednoduše

,,kolik je hodin prosím?" zeotám se po nějaké době, co si povídáme

,,přesně 1:27"

,,to si tady povídáme už dvě hodiny?" vyjeknu, musím domů

,,je to tak, ale povídá se mi s tebou pěkně"

,,to mně taky, ale musím domů" začnu vyšilovat

,,tak mi popiš váš barák val"

,,dvoupatrový bílý dům" opravdu jsem řekla jen toto, více si toho nepamatuju, neprohlížela jsem si ho a nic, takže budu jen doufat, že mi poradí