Vánek mě hladí po tváři.
Okénko v autobusu otevřené mám.
Vzpomínám...
Chvíli se směji, pláču, bojím se, předstírám, mám se ráda, nenávidím se, poslouchám své srdce bít.
A nakonec vzpomínám na ty nejlepší časy.
Nic bych nezměnila...
Řeknu si: ‚‚To byl život...''
Autobus zastaví a já vystoupím na poslední zastávce svého života...
