Power of darkness | Harry Potter [CZ]

39. Kapitola

Tajila jsem dech. Snažila jsem se nehýbat a jen naslouchat. ,, Ty spratci zakrslý! Srandičky se ze mě budou dělat? Tak to tedy ne! A ještě navíc takový bordel tady! '' uslyšela jsem kopnutí do truhly ,za kterou jsem byla schovaná.Trochu to bolelo do zad a tak jsem nemohla nepísknout. Doufala jsem, že to Moody neslyšel. ,, Máte hodinu pane profesore, snad jste nezapomněl!'' napodobil hlas jedné studentky. ,, Nemám ty mudlovská šmejdko!'' zařval a znovu do něčeho kopl. 

Nastalo chvíli ticho a já zavřela oči. Už jsem myslela, že o mě ví, když v tom nastaly podivné zvuky, které po asi dvaceti sekundách ustaly. Hned potom nastal smích. ,, Jak rád zase sebe vidím.'' ten hlas! Ten hlas jsem už někde slyšela! Přišel snad někdo ještě?

Sakra Katherine ovládej se...nemůžeš se podívat, co se tam děje. Nachytal by tě! Jenže...jen kuknout...

Nadechla jsem se a trošku povystrčila hlavu z poza truhly. To co jsem viděla bylo nemožný. Před zrcadlem stál Barty Skrk Junior. Už jsem ho viděla kdysi. V domě Toma! Hádal se s Červíčkem a Nagini...Ten černovlasý chlapec...

Barty náhle ztuhl a já vycítila, že je tady něco špatně. Okamžitě jsem zalezla a doufala v to nejlepší. Že o mě stále neví. 

Jenže strašidelné kroky, které se ke mě začaly přibližovat vypovídaly o všem. Když jsem tak přemýšlela, Barty Skrk pil mnoholiční lektvar! Vypadal jako Moody, ale v tom případě, kde je Moody? A tedy v tom případě mě líbal...Barty! Pane bože!

,, Ale, ale...'' ozvalo se vedle mě, ale já měla stále zavřené oči. Slyšela jsem, jak si Barty klekl a cítila jsem jeho dech na tváři. Byl blízko. Hodně blízko. ,, Ty jsi ale šmejdilka!'' neodpověděla jsem. Měla jsem strach a zároveň mě přitahovala jeho přítomnost. Jeho ruka se lehce dotkla mé tváře. Srdce se mi zrychlilo, ale proč? Strachem či vzrušením? Vždyť je to nesmysl!

Oči jsem měla stále zavřené, ale i přesto jsem naprosto věděla, k čemu se schyluje. K dalšímu polibku, který mu rozhodně oplácet nebudu!

Barty se lehce dotkl mých rtů. Myslela jsem, že jeho rty budou drsné a zlé, ale ne, bylo to naopak. Začal mě zlehka líbat a já jsem se mu poddala...

Hladil mě po tváři a poté i po zbytku těla. Prsty prošmejdil každou část a stále nepřestával hledat. Já mu prohrabovala jeho rozcuchané vlasy. Polibek trval snad věčnost, ale z nějakého neznámého důvodu mi to nevadilo. Možná, že by trval polibek déle, kdyby na dveře někdo nezaklepal. Barty se ode mě odtrhl, ještě chvíli si mě prohlížel a poté vstal a poodešel ke své poličce s lektvary.

Já se ještě snažila popadnout dech. Bušilo mi srdce jako o závod...

Barty do sebe nalil lahvičku a po chvíli se přeměnil do podoby profesora Moodyho. Otevřel prudce dveře a zvolal. : ,, Co je!''

,, Dobrý den pane profesore...'' podle hlasu jsem poznala Harryho. ,, Řekl jste mi, že mám přijít.''

,, Ach...jo...jasně. Tak pojď ven...'' a v tu ránu se zabouchly dveře a já zůstala sama v kabinetu schoulená za velkou truhlou...