4. - první svět

10 1 0
                                    

Prochází portálem. Na zádech batoh, na rameni škrtlý znak Země a v mysli odhodlání.

Na druhé straně uviděla les, louky a pěšinu. „Tak jestli bude tady, tak to bude divné. Ale co. Bylo by to velké štěstí, kdyby byl hned v prvním světě, kam se vydám. Zatím zde nejsou náznaky ale pro jistotu se půjdu podívat dál." Řekla si pro sebe a vydala se onou cestou. Vše bylo hezké. Slunce svítilo, skrze koruny stromů to vypadalo nádherně.
Po zhruba dvou hodinách uviděla první domy. Byly starší, postaveny ze dřeva. Vypadaly celkem útulně. Když si jí všimli někteří lidé, začali panikařit. Dívka jejich chování úplně chápala. Věděla že vypadá nebezpečně. Najednou k ní přišli muži. Byli ozbrojeni meči. „Co zde pohledaváš a kdo jsi?" Tázal se jeden z nich. Vypadal jako velitel. „Jsem plukovník Ela Lamberková. Hledám můj tým, jenž byl unesen Deamanem." Řekla. Nechtěla, aby došlo k souboji. Ztratila by drahocenný čas. Doufala proto že jí řeknou pravdu. ,,Nikdo s tímto jménem tady není." Oznámil. ,,Doufám že říkáte pravdu. V tom případě že se zde nenachází, sbohem." Otočila se a vydala pryč. U brány si napsala souřadnice k tomuto světu a napsala jen něco málo k tomu jaký je.

Ela je zase v akciKde žijí příběhy. Začni objevovat